Let vrány (1990)

Přidal: Přemek |

Duben 5, 2006

Richard Weiner. Povídka. Režie Markéta Jahodová.

Účinkuje Miloš Hlavica.

Natočeno 1990 (28 min). Repríza 30. 8. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 6. 11. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.) ke 140. výročí narození R. Weinera.

Pozn.: Richard Weiner (1884 – 1937) neprožil snadný život – možná proto má jeho dílo tak daleko k optimismu. Vystudoval chemii a nastoupil na velmi dobře placené inženýrské místo v Bavorsku. Po dvou letech však podává výpověď a odchází do Paříže – před zajištěnou existencí dává přednost nejistému životu spisovatele. Psaní se stává jediným smyslem jeho života (Weiner žil velmi osaměle, důvodem zřejmě byla jeho homosexualita, se kterou se obtížně vyrovnával). V roce 1914 je mobilizován, na srbské frontě však stráví pouze několik týdnů, než se duševně zhroutí. Je zproštěn služby, přes půl roku se ale s zážitky ze zákopů vyrovnává. Výsledkem je sbírka povídek Lítice (1916), v nichž zpracovává především motiv války. Weiner se tak stává prvním českým prozaikem, který 1. světovou válku reflektuje. Poté se živí jako novinář, po válce opět odjíždí do Paříže, jako dopisovatel Lidových novin. Zde se intenzivně věnuje tvorbě, píše především povídky a básně. V roce 1937 umírá v Praze na rakovinu.
Jeho tvorba není jednoduchá. Weiner se vyjadřuje zvláštní, až starobyle působící češtinou, jeho příběhy často vedou od zdánlivě banálních situací ke složitým otázkám po smyslu lidské existence, jeho osamělí hrdinové se často dostávají do kritických situací, v nichž jsou nuceni zcela přehodnotit svůj život, klíčovým pocitem bývá vědomí viny za vlastní existenci. Z toho důvodu také bývá řazen k expresionistům.
Povídku Let vrány vydal Weiner v roce 1912 a patří k jeho prvním uveřejněným pracím, později byla zařazena do sbírky Netečný divák a jiné prózy.

Lit.: Mačas, Dominik: Let vrány, Ruce, Blahosklonný den a další povídky Richarda Weinera na oslavu 140. narozenin. In web ČRo 3 Vltava, 6. listopad 2024 (článek) – Cit.: Před sto čtyřiceti lety, 6. listopadu 1884, se v Písku narodil básník, prozaik a publicista Richard Weiner. Studia chemie a pivovarnictví mu mohla zajistit pohodlný život. Místo toho dal ale přednost literatuře. Na jeho tvorbu měly vliv válečné zkušenosti z bojů na srbské frontě i podněty z pařížského uměleckého prostředí, ve kterém se pohyboval řadu let před válkou i po ní. (…)

Po skončení první světové války působil Richard Weiner až do své smrti v roce 1937 jako dopisovatel Lidových novin z Paříže. Navázal zde významné kontakty s uměleckou scénou té doby, zejména s literáty ze skupiny Le Grand Jeu. Pro Lidové noviny psal fejetony, politické články i recenze děl francouzské literatury.

V poválečném období Weiner vydal několik klíčových básnických a povídkových sbírek, které nesly výrazné prvky expresionismu. Svým dílem ovlivnil nastupující mladou básnickou generaci, například Jiřího Ortena nebo Jiřího Koláře. (…)

Pýcha předchází pád. Nejinak tomu je i v příběhu jednooké vrány, která opustí svá mláďata a zaslepena pocitem vlastní důležitosti a hrdosti se vydá na velký životní let. Život není černobílý a autor Richard Weiner si to dobře uvědomoval. Posluchač se chvílemi v příběhu dívá na vránu skrz prsty, chvílemi s ní cítí. Však ani ona se nenarodila sobecká a do svých tužeb zahleděná. Jako malé pískle ji zlý hoch na jedno oko oslepil. Teď má pocit, že jí svět dluží, na nic nedbá a vydává se na svoji cestu. „A přece je krásný let vraní.“ (…)

Povídky