Bochánek (1990)

Přidal: Přemek |

Březen 12, 2010

Jaroslav Putík. Povídka. Režie Vladimír Tomeš.

Účinkuje Jan Přeučil.

Natočeno 1990. Repríza 28. 3. 1993 (Vltava, 15:00 – 15:30 h); 21. 3. 2010 (ČRo 3 Vltava, 1:30 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 19. 6. 2016 (ČRo 3 Vltava, 2:30 h.; 30min.) v cyklu Noční bibliotéka; 24. 7. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.) ke 100. výročí narození autora.

Lit.: anonym: Bochánek, Míla nebo Degustace. Poslechněte si povídky spisovatele Jaroslava Putíka! In web ČRo 3 Vltava, 24. červenec 2023 (článek). – Cit.: Jaroslav Putík byl český spisovatel, novinář a překladatel. Narodil se 25. července 1923 v Mostě jako syn tesaře. Kvůli otcově práci se rodina během Putíkova dětství několikrát přestěhovala, až se usadili poblíž Prahy. V roce 1940 se aktivně zapojil do protinacistického odboje jako člen levicové organizace Národní hnutí pracující mládeže. O dva roky později byl nacisty zatčen a odsouzen ke třem letům za „přípravu velezrady“. Vystřídal několik věznic, mimo jiné i koncentrační tábor Dachau. Domů se vrátil vážně nemocný, ale i přes velmi skeptické prognózy lékařů se brzy zotavil, odjel do Ústí nad Labem a začal pracovat jako tajemník Svazu české mládeže a psát do deníku Mladá fronta.

Po válce, kdy absolvoval Novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální, pracoval v různých periodikách (Lidové noviny, Literární noviny, Tvorba) a od roku 1964 byl ve svobodném povolání. Přestože po sovětské okupaci nesměl do konce osmdesátých let publikovat, nadále zůstával aktivní a pod jmény kolegů překládal z němčiny a francouzštiny. Ve své tvorbě, ve které najdeme jak cestopisné reportáže a deníky, tak i romány, se často zabýval tématem ztráty lidskosti a krizí společnosti, ve které ale hledá jedince, kteří nepodlehnou stereotypům doby.

V roce 2013 získal cenu PEN klubu za celoživotní dílo. Cenou Egona Hostovského byly oceněny jeho romány Muž s břitvou a Plyšový pes. Jaroslav Putík zemřel v Praze 31. října v roce 2013. (…)

V protektorátní věznici se na jedné cele spolu setkávají mladý politický vězeň Emil a kdysi slavný kasař Václav. Kasaři jsou šlechta. Mají svou hrdost a čest. Václav čeká na soud, za poslední vyloupenou káču ho čeká poprava. O patro níž ze ženského oddělení se každý večer ozývá žádostivé volání jeho milenky Anny. A starý muž mlčí a na tváři se mu nepohne ani sval. Spravedlnost není a nebesa jsou prázdná. Kde je naděje?

Název povídky je odvozen od bochánku chleba, který Anna každý den po Emilovi posílá spolu s cigaretou schovanou ve střídce Václavovi jako důkaz své lásky.

Povídka je ze sbírky Pohyblivé písky. Jednotlivé prózy spojuje intenzivní pocit mizející pevné půdy pod nohama, životní nejistota v nejisté době.

(….)

Povídky