Dialogus de veritate (1997)

Přidal: Martin |

Duben 14, 2010

Josef Švorecký. Povídka. Režie Petr Adler.

Čte Michal Pavlata.

Připravil Český rozhlas v roce 1997 (30 min.). Uvedeno 5. 1. 2012 k úmrtí J. Škvoreckého. Repríza 1. 8. 2016 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 21. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.); 25. 9. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.) k 100. výročí narození Josefa Škvoreckého.

Pozn.: Povídky zaujímaly ve Škvoreckého rozsáhlém prozaickém, esejistickém, publicistickém, překladatelském a literárněhistorickém díle významné místo. Nejen jako rozběh k závažnějším, rozsáhlejším prozaickým pracem, ale v duchu tradic angloamerické literatury, jež se Josefu Škvoreckému stala předmětem profesního zájmu i nesmírně důležitou inspirací k vlastní tvůrčí práci, představují zcela svébytné, mistrně vystavěné, stylisticky i jazykově dokonalé útvary. Jejich ústředním tématem, tak jako u převážné části autorovy tvorby, je člověk usilující hájit svou nejvlastnější každodenní existenci v ohrožení totalitními režimy. Povídka Dialogus de veritate vystihující podezíravou dusnou atmosféru v komunistickém Československu padesátých let.

Lit.: Mačas, Dominik – Fleyberková Vičíková, Klára: Malá pražská matahára, Eine kleine Jazzmusik, Krpatovo blues a další jazzové povídky Josefa Škvoreckého. In web ČRo 3 Vltava, 24. září 2024 (článek). – Cit.: Povídky zaujímají v rozsáhlém díle Josefa Škvoreckého významné místo. Nejen jako rozběh k rozsáhlejším prózám, ale v duchu tradic angloamerické literatury, jež byla Škvoreckému předmětem profesního zájmu i důležitou inspirací, představují zcela svébytné, mistrně vystavěné, stylisticky i jazykově dokonalé útvary. Ke stému výročí narození autora jich sedm vybíráme do vltavské Povídky. (…)

Spisovatel Josef Škvorecký se narodil před sto lety (27. září 1924) v rodině bankovního úředníka v Náchodě. Během studií na zdejším reálném gymnáziu se začal věnovat své celoživotní lásce – jazzu. Po maturitě pracoval jako pomocný dělník v rámci válečného totálního nasazení. V roce 1945 začal studovat nejprve na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, po prvním semestru však přestoupil na Filozofickou fakultu UK, kde vystudoval angličtinu a filozofii. Poté nastoupil na umístěnku jako učitel do pohraničí. V letech 1951–1953 absolvoval vojenskou službu u tankistů. Od poloviny padesátých let pak pracoval v angloamerické redakci Státního nakladatelství a umění. V roce 1957 se stal zástupcem šéfredaktora dvouměsíčníku Světová literatura, z něhož po skandálu, který vyvolalo vydání jeho románu Zbabělci, musel odejít, mohl se však vrátit do svého předchozího místa. Od roku 1963 byl spisovatelem z povolání. V roce 1969 pohostinsky přednášel na univerzitách v USA, od podzimu téhož roku, kdy se rozhodl nevrátit do tehdejšího Československa, přednášel na Toronto University v Torontu. V roce 1975 byl jmenován řádným profesorem a působil zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1990. (…)

Povídky