Tatínkovy povídky (2010)

Přidal: Přemek |

Duben 30, 2010

Viktor Šlajchrt. Text českého novináře a spisovatele. Připravil Petr Turek. Režie Dimitrij Dudík.

Účinkuje Michal Pavlata.

Natočeno 2010. Premiéra 6. 5. 2010. Repríza 17. 8. 2015 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 30 min.) v cyklu Moderní povídka; 18. 3. 2020 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h).

Lit.: anonym: Viktor Šlajchrt: Tatínkovy povídky. In web ČRo 3 Vltava, srpen 2015 (článek). – Cit.: Spisovatel a novinář Viktor Šlajchrt (nar. 1952) vystudoval pedagogickou fakultu obor čeština výtvarná výchova (1975), na přelomu 80. a 90. vedl propagační oddělení nakl. Odeon, poté byl redaktorem deníku MfDnes (1992-94), redaktorem týdeníku Respekt (od r. 1994). V r. 1998 mu nakl. Dauphin vydalo sbírku básní Pomalý pohyb, v r. 2000 mu v chomutovském nakl. Milenium vyšel rozsáhlý soubor s názvem Suroviny, laskominy, eseje a jiné prózy (k jehož fotografii na titulní straně se váže začátek naší povídky).

Autorsky se účastnil v antologiích Lásky a nelásky (1998), Století lásky a nenávisti (1999), Kuchařské recepty z krásné literatury (2000), Městopis (2000), autorsky dále vydal: Srdečný pozdrav z hospody: pražské restaurace, kavárny a vinárny na dopisnicích a pohlednicích (2007), Putování pomezím: literární reflexe 1992-2007 (2008). Edičně připravil knihu Bedřich Opletal: Zápisky z velké války – anabáze hanáckého medika 1914-1920 (1998).

Jako své zájmy uvádí Viktor Šlajchrt „literaturu, výtvarné umění, přírodu, psa a kočku“, jeho krédem je „Tvořivost a dobrodružství“.

Povídka s názvem Tatínkovy povídky (Revolver Revue č. 76 – podzim 2009) představuje skvěle napsané vyprávění postavené v prvním plánu na dialogu otce a syna – či spíše otcově monologu za synovy přítomnosti, v druhém plánu tušíme hlubší významy rafinované hry s triviální literaturou a vnímáme nevyřčenou otázku ohledně samé podstaty literatury.

Povídky