Parlag (2010)

Přidal: Přemek |

Listopad 26, 2010

Ondřej Vaculík. Povídka ze sbírky Jablko přešlé mrazem. Režie Miroslav Buriánek.

Čte autor.

Nastudoval ČRo Plzeň v roce 2010. Premiéra 25. 4. 2010 (ČRo 5 Plzeň, 29 min.) v cyklu Víkendové čtení.

Pozn.: Kniha Jablko přešlé mrazem originálně reflektuje léta kolem převratu v listopadu 1989, marné iluze o vlastních schopnostech i společenských podmínkách pro jejich uplatnění. Kniha obdržela Cenu Bohumila Polana udělilovanou porotou Obce spisovatelů.

Lit.: Štolba, Jan: Když oku břevno kraluje (Od „nepatřičných“ Vaculíků ke křeči doby). In web A2 4O/2007 (článek). – Cit.: Parlag, ves na jihu Slovenska, kam hrdina (ovšemže „Ondrik“) jede se svou ženou – mají před rozvodem – na tchánův pohřeb. Už ani ne povídka, spíš zápis jednoho životního meandru. Sdělení, jemuž věřím na slovo, ba čím víc je tu slov, jež neznám, tím víc přitakávám, závidím tu krásnou reálnou věcnost: „Studánka je až pod pustým domkem starkého Ostrihoňa. Už několik let ho – vždy jen několik dnů v roce – opravuju. Předloni jsem pospravoval střechu a znovu přezdil celý komín, páteř každého obydlí. Přezdil jsem i krajní pilířek podepírající konzolovitý vazný trám gánku…“ Moment nejtklivější, nejmužnější, nejcudnější: hrdina opravuje opuštěný dům, jenž nepatří ani jemu, ani nikomu jinému. Opravuje ho snad pro samu jeho opuštěnost, z věrnosti k lidskému sídlu a výtvoru. „Mám tupanskou zásadu, že věci se mají dál dělat bez ohledu na výsledek.“ Úcta vtělená do všední „marné“ práce pro nikoho. Žádný div, že Ondřejovy povídky svým duchem působí až starosvětsky, ovšem bez starosvětské měšťanskosti, ale naopak hranatě plebejsky, slovem: nepatřičně. Snaží se o našem času až dychtivě vypovídat, ale z tohoto času vlastně nejsou; stojí nad ním.

Povídky