Tance mrtvých (1997)

Přidal: Přemek |

Listopad 21, 2006

Rainer Maria Rilke. Povídku z němčiny přeložila Ivana Vízdalová. Režie Miroslav Buriánek.

Účinkuje René Přibil.

Nastudovala Plzeň v roce 1997. Repríza 2. 5. 2016 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.; 27 min) v cyklu Noční bibliotéka; 1. 11. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: tur (= Turek, Petr) – Mačas, Dominik – Brixová, Alžběta – Křišťálová, Karolína – Kalinová, Zuzana: Reflexe, Tajemství, Rada Horn a další povídky z přelomu minulého století Rainera Marii Rilkeho. In web ČRo 3 Vltava, 28. říjen 2024 (článek). – Cit.: Raná prozaická tvorba pražského německého básníka Rainera Marii Rilkeho byla čtenářům dlouho neznámá. Řada jeho textů z přelomu století se jak v němčině, tak v českých překladech začala objevovat až více než sedmdesát let po autorově smrti. Několik z nich vybíráme do vltavské Povídky. (…)

V Rilkových raných prózách se odráží nálady filozofie fin de siecle včetně reakcí na dílo Sigmunda Freuda či Friedricha Nietzscheho, najdeme v něm i ohlasy vídeňského novoromantismu, prvních výbojů německého expresionismu a tehdy nejvýraznějšího uměleckého směru – secese.

O svých raných povídkách se Rainer Maria Rilke (1875–1926) v pozdějším věku vyjadřoval jen velmi zdrženlivě. V dopisu spisovateli Stefanu Zweigovi napsal, že v nich chtěl vyjádřit „jedno a stále znovu to jedno, které s postupem času jednoduše nahradí lepší a dospělejší výraz“. Přesto už tyto rané práce prozrazují Rilkův nevšední literární talent. Také se v nich už objevují témata charakteristická pro jeho pozdější tvorbu. Jedním z nich je bezesporu i láska a smrt. (…)

Tance mrtvých (A přece smrt, Událost)

Kontrast mírumilovného rána a pochmurných okolností a kontrast lehkomyslné společnosti a nesnesitelnosti nepovedeného života. Vybrané dvě povídky jsou zdánlivě tematicky odlišné, avšak mají znatelně podobnou atmosféru. Někdy je smrt rychlá, jindy umíráme celý život… Setkání v lesích bývají nepředvídatelná. Obzvlášť když druhého neznáte a on přichází s cílem vzít si život.

První povídka A přece smrt je příběhem nešťastné lásky. Náhoda je mocný hráč. Nikdy nemůžeme vědět, kolik lidí přímo či nepřímo ovlivníme, a někdy stačí velice málo, abychom změnili kurz něčího života. Je možné se přes bolest přenést? Člověk je tvor od úsvitu dětství toužící po dobrodružství. Co z něj asi udělá nekonečný úmor každodenní nudy?

Ve druhé povídce Událost (s podtitulem Příběh bez události) se přeneseme z idylické přírody mezi vybranou společnost. Voda se vaří, lžičky na cukr cinkají, a aby nebyla nuda, vypráví si hosté své zážitky. Jenže ne každému se poštěstí něco zažít – a ne každý má štěstí doopravdy žít…

Povídky