Pastýř Jeli (2007)

Přidal: Přemek |

Květen 21, 2007

Giovanni Verga. Novela italského spisovatele. Překlad Alena Hartmanová. Připravil Miroslav Stuchl. Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Luděk Munzar.

Natočeno 2007. Premiéra 29. 4. 2007 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Schůzky s literaturou. Repríza 24. 7. 2016 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 60 min.) v cyklu Schůzky s literaturou.

Vydala Radiotéka, září 2016 (MP3).

Lit.: anonym: Giovanni Verga: Pastýř Jeli. In web ČRo 3 Vltava, duben 2007 (článek). – Cit.: Italský prozaik a dramatik Giovanni Verga (1840 – 1922) bývá uváděn jako nejvýznamnější italský romanopisec po Alessandru Manzonim. Je hlavním představitelem „verismu“, originální italské varianty realistické a naturalistické poetiky druhé půle 19. století. V novele Pastýř Jeli, kterou uvádíme v pořadu Schůzky s literaturou, autor originálně upravil literární italštinu tak, aby simulovala mluvu prostých sicilských venkovanů. Na rozdíl od naturalistů je Verga nadán hlubokým citem pro duši krajiny a pro atmosféru běhu ročních období. Nevyslovený autorův soucit s lidským utrpením dává jeho próze příznačně smutné ladění. Život prostého sicilského pastýře Jeliho je rytmizován ročními obdobími; když do jeho jednoduchého světa vstoupí žena, schyluje se k tragédii – Jeli se svou bezelstností není schopen čelit špatnosti světa. . .

Italský prozaik a dramatik Giovanni Verga (31. 8. 1840 Catania – 27.1. 1922 tamtéž) bývá uváděn jako nejvýznamnější italský romanopisec po Alessandru Manzonim. Je hlavním představitelem „verismu“, originální italské varianty realistické a naturalistické poetiky druhé půle 19. století („al vero“ znamená v malířství „podle skutečnosti“).

Realistická linie Vergova díla tvoří protipól jeho romanticky sentimentální tvorby ze 70. let 19. století. Na náhlý obrat k životu obyčejných lidí rodné Catanie měl vliv autorův pobyt v Miláně (1872-1893), kde se pod vedením propagátora francouzského naturalismu L. Capuany formovala veristická škola. Na Vergu podle jeho vlastního svědectví pak stylově zapůsobila četba lodního deníku, drsný a prostý jazyk holých fakt.

Vrcholným Vergovým veristickým dílem je román Rodina Malavogliova (1881, č. 1930, v novějších vydáních jako Dům u mišpule), líčící osudy potomků starého sicilského rybářského rodu Malavogliů a život typické sicilské vesničky v 60. letech 19. stol. s jejím nikdy nekončícím zápasem o domov a chléb. Vergovo veristické dílo nebylo dobovou kritikou doceněno, velkého uznání se mu dostalo až zásluhou Pirandella, který na ně navázal v počátcích své tvorby. Programově se k Vergovi hlásili italští filmoví a literární neorealisté po roce 1945.

Novela Pastýř Jeli, kterou uvádíme v pořadu Schůzky s literaturou, představuje málo známou ukázku Vergova umění. Autor tu potlačil své vypravěčské já a originálně upravil literární italštinu tak, aby simulovala mluvu prostých venkovanů. Jeho řeč využívá obratů a obrazů ze sicilského nářečí. Na rozdíl od naturalistů je Verga nadán hlubokým citem pro duši krajiny a pro atmosféru běhu ročních období. Autor se odvrací od rafinovaného života městské společnosti k opravdovému životu sicilského venkova, jak si ho vybavuje ze zážitků z dětství. Nevyslovený autorův soucit s lidským utrpením dává jeho próze příznačně smutné ladění. Život prostého sicilského pastýře Jeliho je rytmizován ročními obdobími; když do jeho jednoduchého světa vstoupí žena, schyluje se posléze k tragédii – Jeli se svou bezelstností není schopen čelit špatnosti světa. . . V novele se výsek života mění v epopej.

Z překladu Aleny Hartmanové připravil Miroslav Stuchl. Novela byla vybrána z málo známého výboru moderních italských povídek s názvem Černý chléb (Naše vojsko 1959).

Povídky