Toniččiny rudé růže (1987, 2023)

Přidal: beatman |

Srpen 30, 2007

O´Henry. Povídka amerického spisovatele. Překlad Luba Pellarová a Rudolf Pellar. Hudební spolupráce Tomáš Pergl. Zvukový mistr Jan Bláha. Natáčecí technik Adriana Řádková. Režie Michal Pavlík.

Účinkuje Bořivoj Navrátil.

Natočeno 1987 (25 min.). Repríza 7. 6. 2020 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.; 23:00 h.); 4. 3. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Vydala Radiotéka v kompletu Humoristické povídky O.Henryho II, srpen 2023 (MP3, CR.ES.2023.236). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Sehnat na divokém západě pro krásnou ženu „velikonoční“ klobouk ozdobený rudými růžemi není tak jednoduché. A když navíc v lásce soupeříte s proradným sokem, nemůžete se být jisti ani svým životem. Přesto, i když se zdá být vše ztraceno, nikdy se nevzdávejte! Úspěch se nakonec může dostavit zcela nečekaně… (anotace)

Lit.: Pavlík, Michal – Švecová, Veronika: O. Henry: Toniččiny rudé růže. Z cesty dvou nápadníků pro dar se stane boj o život. In web ČRo 3 Vltava, 4. březen 2023 (článek). – Cit.: Hlavní hrdinkou je marnivá Tonička, která nutně potřebuje nový klobouk na městské velikonoční oslavy. Objednaný model se však kvůli havárii na trati zdržel a Tonička naříká, že než aby se mezi lidmi ukázala bez rudých růží vpletených do slamáku, raději umře. Využije ochoty svých dvou nápadníků, kteří se na koních vydají pro klobouk do dalekého obchodu. Ze dvou přátel se ale brzy stanou dva sokové… (…)

Toniččiny rudé růže jsou jednou z povídek spisovatele O. Henryho (občanským jménem William Sydney Porter), který ve své době platil za americký protějšek francouzského spisovatele Maupassanta. Je psána autorovým typickým ironizujícím tónem a skrývá překvapivý závěr.

Století Rudolfa PellaraHerce, zpěváka a překladatele Rudolfa Pellara nespojuje s Českým rozhlasem jen letitá spolupráce, ale také rok jeho narození, který se shoduje se začátkem rozhlasového vysílání. Letos 28. února si tak připomínáme i jeho sté jubileum. Vltavská Povídka bude proto v tomto týdnu věnovaná jeho umění hereckému, ke kterému ho – zvlášť na rozhlasovém poli – předurčoval i jeho podmanivý baryton.

Připomeneme si ale i práci překladatelskou, které se věnoval spolu se svou ženou Lubou Pellarovou, zvlášť v době po nástupu normalizace, která pro Rudolfa Pellara znamenala zákaz vystupování v rozhlase i televizi. Pellarovi se zaměřovali zejména na americkou prózu a drama. Z jejich překladů vybíráme povídky O. Henryho a Josepha Conrada. Herecké umění Rudolfa Pellara pak připomene jeho interpretace povídek Jiřího Stránského, Jaromíra Johna, Viktora Fischla a Julia Zeyera.