Syn zla (1993)

Člověk zrozený pomocí násilí a bolesti. Člověk bez lidskosti, jehož bytí je poháněno krutostí a potřebou ničit vše, co je v jeho okolí a co je mu blízké. Svět plný pustoty. Tak autor vnímá svět první světové války a vyjadřuje své zklamání nad společností. Neustálé střídání perspektiv, rychlé jako myšlenka, je místy stejně nejasné jako lidský osud ve světovém konfliktu. Ale odkud se bere ono zlo? Byl to boží úmysl, nebo je opravdu zlo zakořeněno v lidské podstatě a je její nedílnou součástí? Je Bůh stejně bezmocný jako člověk tváří v tvář zlu a prázdnotě? Povídka Syn zla vám určitě neodpoví na všechny tyto otázky, může vám ale pomoci hledat odpovědi.

Lit.: anonym: Ladislav Klíma, bratři Čapkové nebo Richard Weiner. Sedm filozofických povídek českých spisovatelů. In web ČRo 3 Vltava, 4. červen 2024 (článek). – Cit.: „Česká próza nikdy netrpěla přemírou filozofičnosti a spisovatelů – filozofů je v ní jako šafránu,“ říká doktor Blahoslav Dokoupil, který v první polovině 90. let připravil pro rozhlas cyklus Česká filosofická povídka. Prochází v něm literaturou celého dvacátého století a vybírá autory a texty, které by odpovídaly vymezenému žánru.  (…)

Klasická filozofická povídka má domov ve Francii a je spojována se jménem velkého Voltaira a jeho Candida, z děl pozdějších autorů pak například s Malým princem Antoina de Saint-Exupéry. Blahoslav Dokoupil v českém prostředí její rysy kromě díla filozofa Ladislava Klímy nachází také v prózách obou bratrů Čapků, Richarda Weinera, Ladislava Dvořáka, Sylvie Richterové nebo Karla Michala. (…)

Povídka ze souboru próz Lelio z roku 1917. Soubor zachycuje temnou a bolestnou atmosféru první světové války. Kubistická forma, kterou autor dává povídce, vnáší do vyprávění zmatení a maže hranici mezi snem a realitou. To zrcadlí chaos, bezútěšnou pustotu a lidské zoufalství, které s sebou přináší válka.

Vypravěč nahlíží do lidského nitra a vykresluje člověka jako bytost, jejíž podstata je zlá, mrzká a chladná. Všudypřítomné zlo jako kdyby bylo nadčasové a prostupovalo každý atom prostoru, ve kterém se nachází. Člověk zrozený pomocí násilí a bolesti. Člověk bez lidskosti, jehož bytí je poháněno krutostí a potřebou ničit vše, co je v jeho okolí a co je mu blízké. Svět plný pustoty. Tak autor vnímá svět první světové války a vyjadřuje své zklamání nad společností.

Neustálé střídání perspektiv, rychlé jako myšlenka, je místy stejně nejasné jako lidský osud ve světovém konfliktu. Ale odkud se bere ono zlo? Byl to boží úmysl nebo je opravdu zlo zakořeněno v lidské podstatě a je její nedílnou součástí? Je Bůh stejně bezmocný jako člověk tváří v tvář zlu a prázdnotě? Povídka Syn zla neodpovídá na všechny tyto otázky, ale pomáhá hledat odpovědi. (…)