Pozvání do ticha (2014)

Jak píše v úvodu Václav Ventura: „Čtenář navyklý na lectio divina – meditativní četbu Bible a dalších duchovních textů – rozpoznává žánr apoftegmat – krátkých příběhů či myšlenek, ve kterých mniši prvních generací vyjadřovali to podstatné pro svůj lidský a křesťanský život. Textům nelze upřít ani jistou dávku poetičnosti, která umožňuje překonávat úzké hranice náboženské mluvy a otevírá si tak cestu k širší čtenářské veřejnosti.“

Autor knihy Juraj Jordán Dovala však není žádným mnichem. Narodil se v roce 1974, je ženatý a má čtyři děti. Pochází ze Žiaru nad Hronom. Pokřtěný byl v katolické církvi, teologii vystudoval na Pravoslavné teologické fakultě v Prešově. V roce 2002 vstoupil do Církve československé husitské. Na kněze byl vysvěcen v roce 2003 v Lounech. Místem jeho služby byly náboženské obce v Lounech a Košicích.

Od roku 2005 je farářem v Hodoníně a administrátorem v Břeclavi. V roce 2006 byl zvolen předsedou České křesťanské akademie v Hodoníně a v roce 2013 byl zvolen brněnským biskupem Církve čekoslovenské husitské.

V rámci duchovenské služby se věnuje také publikační a kulturní činnosti. Už v letech 1989-93 účinkoval v rockových kapelách a skládal hudbu i texty. Roku 1996 začal psát knihy a později také vystupovat jako folkový písničkář. Pravidelně pořádá přednášky, literární večery a filozofická setkání. Rodným i literárním jazykem Juraje Jordána Dovaly je slovenština. Nyní však jeho krátké příběhy-podobenství vyšly v češtině.

Ticho jako lék
Starý opat pověděl bratřím: „Dostali jsme dar řeči a jazyk máme na to, abychom dokázali vyjádřit obdiv, abychom uměli projevit úctu nebo abychom dokázali dát kráse výraz. Když už máte mluvit, nemluvte moc. Každé nadbytečné slovo je pro stvoření rušivé. Slova jsou energie, která za hranicí tohoto světa vyvolává reakci. Čím hlučnější a užvaněnější je člověk, tím slabší a opuštěnější je jeho duše. Prázdným tlacháním lidé zahánějí duševní samotu.

Ticho je lék na mnoho nemocí. Kdyby se lidé naučili být zticha, nejméně polovina lékařů by zůstala bez práce.

Ticho má více podob. První je ticho verbální, které začíná, když zmlknou naše ústa. Druhé je však důležitější, říká se mu ticho vnitřní neboli ticho srdce. To nastává, když jsme se od všeho oprostili a po ničem už netoužíme, jedině po Bohu. Dosáhnout prvního, verbálního ticha je hodně náročné na disciplínu. Ale docílit ticha vnitřního je o mnoho těžší než postavit dům nebo vybudovat si kariéru. Je to práce na celý život.