Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem (2014)

Přidal: Přemek |

Březen 13, 2014

David Vaughan. Co se děje v naší hlavě, když mluvíme? Jak se naučí děti mluvit a rozumět? Přemýšlíme v různých jazycích odlišně? Jak je to s člověkem, který vyrůstá dvojjazyčně? A může naše bádání o jazyku a jazycích vést k lepšímu mezinárodnímu porozumění? Britský publicista David Vaughan, který žije už přes dvacet let v Praze, se ptá vědců a badatelů v Čechách i v zahraničí na současný stav fascinující a mladé vědy, které se říká „psycholingvistika“. Dramaturgie Eva Nachmilnerová. Zvuk Roman Špála. Spolupráce Barbara Mertins a Jiří Litoš.

Hovoří Barbara a Matilda Mertins, Denisa a Jonathan Bordak (?), Hana Klages, Viola Ganter, Pavel a Lukáš Vraní, František Černý, Jacob Tegelbeckers (?), Veronika Bláhová, Filip Smolík a Natálie Vacíková.

Natočeno 2014. Premiéra 12. 3. 2014 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h.; 60 min) v cyklu Radiodokument. Repríza 15. 2. 2015 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.); 30. 9. 2015 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h) u příležitosti Dne evropských jazyků; 29. 3. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.); 1. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14.00 hodin); 21. 4. 2022 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Radiodokument.

Lit.: Vaughan, David: Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. In web ČRo 3 Vltava, březen 2014 (článek). – Cit.: Moje dvě děti vyrůstají trojjazyčně. Mají anglického tátu, matku Němku, ale narodily se v Praze a nikdy neznaly jiný domov než Českou republiku. Velmi často jim lidé říkají, jaké mají štěstí a jaká to musí být výhoda v dnešním kosmopolitním světě, mít hned tři jazyky. Ale jaké to je, žít mezi jazyky? Staré české přísloví „Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem“ je pěkné, ale zároveň zní trochu schizofrenně. Já bych určitě nechtěl být více než jednou člověkem. O složitém vztahu mezi jazykem a myšlením zatím víme neuvěřitelně málo, a ještě méně, když jde o souhru více jazyků, jako v případě mých vlastních dětí.

Závisí to, jak vnímáme svět, na tom, jakými slovy jej popisujeme? Známe příklad inuitského jazyka ze Severní Ameriky, ve kterém existuje 50 různých slov pro sníh. Znamená to, že my ubozí Evropané vidíme jen jeden druh sněhu? Samozřejmě, že ne. Mám doma asi patnáct různých vosků na běžky, a nekoupil jsem je jen pro ozdobu. Ale pozor! To zase nemusí znamenat, že moje omezená slovní zásoba v oblasti ledových krystalků padajících z mračen je irelevantní. Snad by inuitský běžkař uměl díky svému jazykovému vybavení vybrat správný vosk mnohem lépe než já. Ale pak máme další problém. Jak poznáme, že ten správný vosk vybral kvůli jazyku a ne kvůli tomu, že pochází z oblasti, kde osm měsíců v roce leží sníh a díky tomu je velmi dobře natrénovaný v umění rozeznávat různé druhy sněhových vloček?

Když jde o jazyk, můžeme si být jisti jen jednou jedinou věcí: všechno je ještě složitější, než by se na první pohled zdálo. Nemůžeme se ani spolehnout na selský rozum. Podle něj bych soudil, že fakt, že mám za mateřštinu angličtinu, určitě neznamená, že nějakou scénu – třeba dvě ženy, které jdou po cestě směrem k nějakému stavení – vidím jinak než rodilý mluvčí češtiny. Ale mýlil bych se. Nejnovější výzkum naznačuje, že díky své mateřštině opravdu vidím některé scény trochu jinak, dokonce i v konkrétním příkladu, který jsem zrovna uvedl.

Tento dokument je o relativně mladém vědeckém oboru, který hledá odpovědi na některé tyto fascinující otázky. Jde o psycholingvistiku, které se věnuje hrstka českých lingvistů tady a v zahraničí. Jejich mravenčí výzkum se nám na první pohled může zdát dost abstraktní, ale ve skutečnosti je relevantní pro mnoho aspektů našeho života: naučí nás, že dvoj- nebo trojjazyčná výchova opravdu neubližuje dětem, i že způsob, jakým vnímáme svět, není samozřejmý: že opravdu existují jiné pohledy, a že se tyto pohledy vzájemně nevylučují. Poznatky z psycholingvistiky nám pomáhají při vývoji nových postupů ve výuce, při práci s pacienty po mozkové mrtvici, nebo pokud má dítě potíže naučit se číst nebo psát. Jde o sondu do hlubin lidského mozku, který zatím zůstává jedním z posledním neprozkoumaných míst na naší planetě.

V tomto pořadu britský publicista David Vaughan, který žije už přes dvacet let v Praze, nahlíží s pomocí vědců a badatelů pod pokličku fascinující a mladé vědy, které se říká „psycholingvistika“. Zároveň se ptá, jak nám psycholingvistika může pomáhat i v praxi: ve školách, v diagnostice a snad i v politice a diplomacii. Je návrat k předbabylonskému světu mezinárodního porozumění opravdu jen sen?

Lit.: Vaughan, David: Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. In web ČRo 3 Vltava, únor 2015 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Psycholingvistika zkoumá, co se děje v naší hlavě, když mluvíme. Jak se naučí děti mluvit a rozumět? Přemýšlíme v různých jazycích odlišně? A může naše bádání o jazyku a jazycích vést k lepšímu mezinárodnímu porozumění? Zkoumá britský publicista žijící v Česku David Vaughan.

Psycholingvistice se věnuje jen hrstka lingvistů. Jejich mravenčí výzkum se nám na první pohled může zdát dost abstraktní, ale ve skutečnosti je relevantní pro mnoho aspektů našeho života.

Výzkumy jasně dokázaly, že dvoj- nebo trojjazyčná výchova dětem neubližuje. A že způsob, jakým vnímáme svět, není samozřejmý. Že opravdu existují jiné pohledy, které se vzájemně nevylučují.

Poznatky z psycholingvistiky pomáhají při vývoji nových postupů ve výuce. Při práci s pacienty po mozkové mrtvici. Nebo pokud má dítě potíže naučit se číst nebo psát. Jde o sondu do hlubin lidského mozku, který zatím zůstává jedním z posledním neprozkoumaných míst na naší planetě.

„Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem? Zní to pěkné, ale schizofrenně. Já bych určitě nechtěl být více než jednou člověkem.“

Eskymáci a mazání běžek

Závisí naše vnímaní světa na slovech, kterými ho popisujeme? Inuité mají 50 různých slov pro sníh. Znamená to, že my ubozí Evropané vidíme jen jeden druh sněhu? Samozřejmě že ne. Máme doma asi 15 různých vosků na běžky. A nekoupili jsme je jen pro ozdobu.

Když Eskymáci mají 50 výrazů pro sníh, znamená to, že dokážou líp namazat běžky?

Ale pozor! To zase nemusí znamenat, že naše omezená slovní zásoba v oblasti ledových krystalků padajících z mračen je irelevantní. Snad by inuitský běžkař uměl díky svému jazykovému vybavení vybrat správný vosk mnohem lépe.

Jak ale poznáme, že ten správný vosk vybral kvůli jazyku a ne kvůli tomu, že pochází z oblasti, kde osm měsíců v roce leží sníh? Díky tomu je přece velmi dobře trénovaný v umění rozeznávat různé druhy sněhových vloček…

Vidím svět jinak?

„Moje dvě děti vyrůstají trojjazyčně. Mají anglického tátu, matku Němku. Ale narodily se v Praze a nikdy neznaly jiný domov než Českou republiku,“ svěřuje se autor dokumentu David Vaugham (sic!).

„Velmi často jim lidé říkají, jaké mají štěstí a jaká to musí být výhoda v dnešním kosmopolitním světě, mít hned tři jazyky.“ Když jde o jazyk, můžeme si být jisti jen jednou jedinou věcí: všechno je ještě složitější, než by se na první pohled zdálo. Nemůžeme se ani spolehnout na selský rozum.

„Zdravý rozum mi říká, že fakt, že mám za mateřštinu angličtinu, určitě neznamená, že nějakou scénu (třeba dvě ženy, které jdou po cestě směrem k nějakému stavení) vidím jinak než rodilý mluvčí češtiny. Ale mýlil bych se. Nejnovější výzkum potvrzuje dokonce i tenhle konkrétní příklad.“

Únor patří na Dvojce rozhlasovým dokumentům Vltavy. Poslechněte si práci autorů, kteří hledají možná trochu jiná témata, způsob zpracování nebo pohled, než jste zvyklí. To vše v dramaturgii Evy Nachmilnerové.

Lit.: Vaughan, David: Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. In web ČRo 3 Vltava, 29. březen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Seznáme se s vědou, která se zabývá složitým a někdy záhadným vztahem mezi jazykem a myšlením.

Moje dvě děti vyrůstají trojjazyčně. Mají anglického tátu, matku Němku, ale narodily se v Praze a nikdy neznaly jiný domov než Českou republiku. Velmi často jim lidé říkají, jaké mají štěstí a jaká to musí být výhoda v dnešním kosmopolitním světě, mít hned tři jazyky. Ale jaké to je, žít mezi jazyky? Staré české přísloví „Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem“ je pěkné, ale zároveň zní trochu schizofrenně. Já bych určitě nechtěl být více než jednou člověkem. O složitém vztahu mezi jazykem a myšlením zatím víme neuvěřitelně málo, a ještě méně, když jde o souhru více jazyků, jako v případě mých vlastních dětí.

Co se děje v naší hlavě, když mluvíme?
Jak se naučí děti mluvit a rozumět?
Přemýšlíme v různých jazycích odlišně?
Jak je to s člověkem, který vyrůstá dvojjazyčně?
A může naše bádání o jazyku a jazycích vést k lepšímu mezinárodnímu porozumění?

Když jde o jazyk, můžeme si být jisti jen jednou jedinou věcí: všechno je ještě složitější, než by se na první pohled zdálo. Nemůžeme se ani spolehnout na selský rozum. Podle něj bych soudil, že fakt, že mám za mateřštinu angličtinu, určitě neznamená, že nějakou scénu – třeba dvě ženy, které jdou po cestě směrem k nějakému stavení – vidímjinak než rodilý mluvčí češtiny. Ale mýlil bych se. Nejnovější výzkum naznačuje, že díky své mateřštině opravdu vidím některé scény trochu jinak, dokonce i v konkrétním příkladu, který jsem zrovna uvedl.

V tomto pořadu britský publicista David Vaughan, který žije už přes dvacet let v Praze, nahlíží s pomocí vědců a badatelů pod pokličku fascinující a mladé vědy, které se říká „psycholingvistika“. Zároveň se ptá, jak nám psycholingvistika může pomáhat i v praxi: ve školách, v diagnostice a snad i v politice a diplomacii. Je návrat k předbabylonskému světu mezinárodního porozumění opravdu jen sen?

Radiodokument