Zrození Karolíny (1993)

Přidal: Přemek |

Květen 2, 2008

Dokumentární reportáž z porodu, oceněná hlavní cenou Prix Bohemia Radio 1994. Připravila Jitka Škápíková.

Natočeno 1993. Premiéra 1994 (25 min.). Repríza 26. 5. 2013 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

Pozn.: Vítězství v soutěži Prix Bohemia Radio 1994, účast v soutěži Prix Futura – cena Ake Blömstrem a účast na International Feature Conference.

Lit.: Vieweghová, Šárka: Jitka Škápíková – Čím víc práce, tím lépe. In Týdeník Rozhlas, květen 2008 (rozhovor). – Cit.: Autorka mnoha her pro děti i dospělé, dokumentaristka, jemná dáma, které byste sotva uvěřili, že zpívala v operetě; v rozhlase se uvedla dokumentem o zrození vlastní dcery a kvůli práci byla ochotná rok přespávat v kanceláři. Život Jitky Škápíkové, redaktorky ČRo 2 -Praha, prostě není nudný.

Pochází z Moravy. Maminka učila zpěv a hudební nauku na základní umělecké škole v Blansku a školačka Jitka místo do družiny spěchávala právě tam. „Trávila jsem u maminky celá odpoledne a prošla všemi kurzy, které na ,zušce’ měli. Nejvíc jsem se ale zdržovala v dramatickém kroužku,“ vysvětluje Jitka Škápíková, jak že se ocitla na brněnské JAMU.

Přihlásila se na herectví. Přišlo jí to po všech dosavadních zkušenostech jaksi logické.

„Tenkrát jsem si neuvědomovala, že nikoli interpretace textu, ale text sám, jeho struktura jsou tím, co mě zajímá.“

Možná to přece jen podvědomě tušila, protože po dvou letech studium přerušila a vrhla se – což je pro ni typické – do práce. Hostovala v Divadle Husa na provázku, ale stálé angažmá získala v brněnské operetě. Někdo by usoudil, že vytížená musela být víc než dost, ale Jitka Škápíková to viděla jinak.

„Brzy jsem poznala, že opereta nebude nic pro mě. Zdálo se mi, že texty, jaké hrajeme, bych svedla taky, a hned jsem se rozhodla si takovou práci vyzkoušet. Nejvhodnější se mi k tomu zdály být pohádky.“

Nápad věnovat se dramaturgii přišel v době sametově bouřlivé. „Dala jsem dohromady pár lidí, založila agenturu a produkovala, dramatizovala, režírovala pohádky, hrála, zpívala a šila kostýmy. Dnes nevím, jak jsem to mohla zvládnout.“

A právě někdy v tom revolučně pracovním zmatku si uvědomila, že by nebylo na škodu dokončit studia. „Byla jsem vděčná, že mi to na JAMU umožnili. Když jsem končila herectví, všimla jsem si, že se otevírá scenáristika. Řekla jsem si – něco se přiučím, nakonec by to i pro naši agenturu mohlo být užitečné. Poněkud jsem ve svém nadšení ale přehlédla, že celý obor má název rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika.“ A tam potkala Antonína Přidala. „Jeho způsob výuky si mne naprosto získal. Díky němu jsem začala tušit, co chci opravdu dělat.“

Definitivně se rozhodla na přehlídce rozhlasových dokumentů Report, kam své studenty profesor Přidal vyslal. „Byla jsem v osmém měsíci těhotenství, a přestože jsem si strašně chtěla zkusit natočit rozhlasový dokument, všem bylo jasné, čemu se budu v nejbližších týdnech věnovat.“

A tehdy přišel nápad natočit Zrození Karolíny. Jitka Škápíková za tento dokument získala cenu Prix Bohemia Radio. Cestu do Českého rozhlasu měla otevřenou. „Ne tak docela,“ brání se, „třeba sehnat v Praze byt…“ Rok a půl přespávala ve spacáku v kanceláři. „Dnes už naštěstí máme s Karolínou byt vlastní. Začátky byly trochu drsné, ale nelituju. Kolik lidí může říct, že má práci, která ho opravdu baví?“

Radiodokument