Uhrančivé oči Petra Čepka (2015)

Přidal: Premek |

Prosinec 14, 2015

Šárka Skaláková. Dokument. Výrazný protagonista bytostného, nekonvenčního herectví Činoherního klubu a nové vlny českého filmu 60. let. Charizmatický herec s mimořádným darem řeči očí, v ukázkách z tvorby a ve vzpomínkách rodiny, kolegů a přátel.

V pořadu hovoří Karel Čepek, Jan Kačer, Nina Divíšková, Martin Huba, Josef Abrhám, Martin Huba, Zdeněk Braunschläger a Libor Sedláček.

Natočeno 2015. Premiéra 20. 12. 2015 (ČRo 2 Praha, 22:00 h) k 75. výročí narození. Repríza 2. 7. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).

Lit.: Skaláková, Šárka: Uhrančivé oči Petra Čepka. In web ČRo 2 Praha, prosinec 2015 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Dokument k nedožitým 75 letům herce, jehož tvorba a život byly těsně provázány. Vzpomínají bratr Karel, přátelé a kolegové Nina Divíšková, Jan Kačer, Martin Huba, Zdeněk Braunschläger a Libor Sedláček. Úslyšíte unikátní amatérské záznamy inscenací z archivu Činoherního klubu.

Petr Čepek se narodil 16. září 1940 v Praze a po předčasné smrti otce vyrůstal v Ostravě. Nepocházel z hereckého rodu, ale většina jeho rodiny divadlo milovala. Jako povolání si jej zvolil i mladší bratr Karel.

Téměř celá profesní dráha Petra Čepka je spjata s pražským Činoherním klubem, k němuž měl vztah jako k rodině. Ale teprve film dokázal plně využít hercovu schopnost střídmého, neokázalého projevu a jeho výrazný, neobvyklý typ: Pod hřívou smolně černých vlasů bledá tvář, husté obočí a velké zelené oči, jejichž pronikavý pohled fascinoval i znepokojoval.

Osudová povaha

Čepkova introvertní povaha skrývala vášnivost a výbušnost. I po 40 letech se lidem stále vybavují oči černého myslivce z televizní adaptace Babičky Boženy Němcové nebo pohledný důstojník, měnící se vlivem syfilis v hrůznou trosku, v Herzově filmu Petrolejové lampy.

Kromě talentu a charizmatu oplýval Čepek i vzácným charakterem. Byl náročný sám k sobě a věrný hodnotám a lidem, v něž věřil. Nedokázal jednat v rozporu s vlastním přesvědčením.

Osudový Činoherák

Později jako jeden z mála herců odmítl hrát v ideologickém seriálu Třicet případů majora Zemana. Když po šťastném údobí 60. let přišla tzv. normalizace, stal se Činoherní klub, zosobňující názorovou svobodu, ideologicky nevyhovujícím. Výrazné osobnosti byly propouštěny a divadlo bojovalo o přežití.

V decimovaném souboru zápasil Čepek, navzdory okolnostem, o zachování umělecké úrovně a ducha přátelské solidarity, věcí pro Činoherní klub tak příznačných. Se stejnou opravdovostí pojímal vztahy se ženami. Přestože byl přitažlivý a populární, zažil i dlouhé období, kdy trpěl osamělostí.

Osudová žena

Zvláště těžce nesl rozpad druhého manželství, z něhož se narodila dcera Petra. Ženu svého života potkal až ve středním věku a stal se otcem druhé dcery Kristýny.

Společenské a politické uvolnění přineslo Čepkovi znovu zajímavé filmové role. V roce 1989 spoluzakládal Občanské fórum, stal se tváří sametové revoluce a úspěšně učil na DAMU.

Osudová dvojrole

Dvojrole Fausta a Mefista ve filmu Lekce Faust Jana Švankmajera a postava Johna Gabriela Borkmana ve stejnojmenném dramatu Henrika Ibsena v Činoherním klubu jeho uměleckou kariéru uzavřely. Po vyčerpávajícím zápase s rakovinou podlehl nemoci dne 20. září 1994.

Sebespalující herec

Slovenský herec Martin Huba o něm řekl, že byl typem „sebespalujícího“ herce. Jinak řečeno, když Čepek hrál, dělal to tak doopravdy, jako žil svůj vlastní život. Výsledek dodnes ohromuje svojí autentičností. Ale plamen, který živil jeho tvorbu, zároveň stravoval i rezervy nutné pro vlastní přežití.

Petr Čepek však nedokázal žít a hrát jinak. I v tomto smyslu jeví se výstižný název vynikající monografie, kterou o něm napsal prof. Jaroslav Vostrý: Petr Čepek – Talent a osud.

Radiodokument