Yusra plave o život 1/3 (2016)

Přidal: Premek |

Červen 27, 2016

Cesta syrské plavkyně z Damašku do Ria. Unikátní fotografická a zvuková reportáž z putování syrské plavkyně Yusry Mardini z rozbombardovaného Damašku na olympijské hry do Rio de Janeira.. Audio a text Magdalena Sodomková. Foto Lam Duc Hien. Scénář Brit Plieštik Jensen. Dramaturg Dan Moravec, Ondřej Suchán a Edita Kudláčová. Hudba a zvukový design Jan Trojan. Zvuk Radim Dlesk. Produkce Klára Illiašová. Režie Brit Jensen.

Natočeno 2016. Premiéra 1. dílu 27. 6. 2016 (ČRo 1 Radiožurnál, 17:00 h). Repríza dvou dílů ( I. Útěk. – II. Berlín) 7. 9. 2016 (ČRo 3 Vltava, 21:45 – 22:45 h.) v cyklu Radiodokument; 3. dílu 14. 9. 2016 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h.); 16. 10. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.; uvedeno jako premiéra 2. dílu).

Repríza 1. dílu 9. 10. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h); 7. 5. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:15 h.); 7. 1. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h). Repríza 2. dílu 14. 1. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h). Repríza 3. dílu 21. 1. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).

K poslechu a zhlédnutí zde.

Nominace na Prix Bohemia 2017. V kategorii audiovizuální žurnalistika získala reportáž první místo v soutěži Novinářská cena 2016.

Zvláštní cena Mileny Jesenské na Česko-německých novinářských cenách 2017.

Obsah: 1. Útěk – 2. Berlín, není to jen tak – 3. Na vlně. -

Pozn.: Jako dvoudílný dokument odvysílala BBC pod názvem Yusra : Swim For Your Life. Premiéra 1. dílu 30. 8. 2016 (BBC Radio 4, 16:00 h), repríza 5. 9. 2016 (BBC Radio 4, 00:15 h.). Producent Clare Walker.

Pozn.: Vysíláno 29. 10. 2016 (17.00 – 18.00 h.) v rámci festivalu dokumentů MFDF Ji.hlava.

Pozn. 2: Série dokumentů o cestě syrské plavkyně Yusry Mardini /jisry mardyny/ na olympiádu do Ria. Osmnáctiletá Yusra /jisra/ společně se sestrou odešly ze Sýrie tzv. Balkánskou cestou. Když se přeplněná loď pašeráků dostala do nesnází, skočila do vody a plavala tři a půl hodiny k řeckým břehům. Společně se svou sestrou to dokázala a obě syrské dívky se zachránily. Na srbsko-maďarských hranicích je potkala česká novinářka Magdalena Sodomková a začala s nimi na jejich cestě natáčet. Až v Berlíně zjistila, že Yusra je známá plavkyně ze Sýrie. Dokumentární sérii, která vznikla pro stanici Radiožurnál, převzala britská stanice BBC. (anotace)

Lit.: anonym: Exkluzivní příběh syrské uprchlice o cestě na olympiádu převezme od Českého rozhlasu i BBC. In web ČRo, 4. 8. 2016 (článek). – Cit.: Z rozbombardovaného Damašku až na olympijské hry do Ria – to je příběh Yusry Mardini, osmnáctileté syrské plavkyně. Yusra je součástí týmu uprchlíků na olympijských hrách a její statečnost dojala celý svět. Den před startem letních olympijských her v Riu de Janieru odvysílá Český rozhlas na stanici Radiožurnál druhý díl exkluzivního dokumentu o jejím životním příběhu.

Dokument od Českého rozhlasu převezme a odvysílá i britská BBC. Mezi oběma veřejnoprávními médii jde o mimořádnou a první spolupráci tohoto druhu.

Exkluzivní dokumentární série s názvem Yusra plave o život přináší silný příběh o statečnosti a odvaze osmnáctileté plavkyně, která uprchla před válkou a strastiplnou cestou se dostala do Německa.

Na útěku pomáhala druhým

Během cesty na moři pomohla Yusra společně se sestrou zachránit několik lidských životů, když odtáhly vlastními silami ke břehu porouchaný člun.

V Německu se pak dostala do sportovního týmu a posléze si splnila životní sen – probojovala se mezi desítku vyvolených sportovců, kteří společně utvoří olympijský tým složený z uprchlíků.

„Yusra Mardini je nyní středem zájmu světových médií. Krátce před hrami dostala na dvě stě žádostí na rozhovory z celého světa. A na její příběh má prakticky celosvětovou rozhlasovou exkluzivitu právě Český rozhlas,“uvedl generální ředitel ČRo René Zavoral.

Jedinečný přístup, chválí BBC

Její putování přes Egejské moře do Evropy totiž zachytila spolupracovnice Radiožurnálu Magdalena Sodomková a její přítel, francouzský fotograf Lam Duc Hien.

Zavoralova slova potvrzuje editor dokumentární redakce BBC John Gouide. „O téma migrace jako jednu z velkých otázek a problémů, kterým dnes svět čelí, je obrovský zájem. Pak je tu také obrovský zájem o olympijské hry – mnohé posluchače zajímá sport. V Londýně byla minulá olympiáda, a proto se lidé těší na olympiádu v Riu,“ řekl Goudie.

A příběh Yusry podle něj obě tyto věci jedinečným způsobem propojuje. „Myslím, že to, co nám naši partneři v Českém rozhlase nabídli, je jedinečný přístup k jejímu příběhu. Ten je svým způsobem globální výzvou,“ dodal editor slavné BBC.

V premiéře zazní jednotlivé díly ve vysílání Českého rozhlasu – Radiožurnál, BBC Radio 4 a BBC World Service. Další díly série jsou naplánované na začátek září 2016 a jaro 2017.

Jedna z milionu

Spuštěna také byla unikátní webová stránka, kde si lze poslechnout příběh Yusry Mardini tak, jak jej zažila a zaznamenala Magdalena Sodomková. S ní se můžete vydat na cestu, projít si celou trasu a vyhledat si veškerá fakta. A navíc: v 17.00 přidáme druhý díl Yusřiny pozoruhodné cesty z vybombardovaného Damašku do olympijského bazénu.

S reportérkou Magdalenou Sodomkovou a fotografem Lam Ducem Hienem se Yusra potkala na útěku ze Sýrie v srpnu 2015. Byla jen jednou z milionu uprchlíků, kteří se v rámci největší migrační vlny v historii vydali do Evropy.

Lit.: anonym: Yusra: Swim For Your Life. In web BBC Radio 4, srpen 2016 (anotace). – Cit.: The extraordinary journey of eighteen-year-old refugee Yusra Mardini, who fled war-torn Syria last year. During the crossing from Turkey to Lesbos, Yusra and her sister helped to save their fellow passengers when the engine of their crammed dinghy stopped working. Swimming together they dragged the boat to safety. The sisters then made their way across Europe, evading capture by the authorities, travelling through Greece, Serbia and Hungary to get to Germany. It was there that Yusra was selected as one of the ten athletes to form the refugee Olympic team to compete as a swimmer in Rio.

This is a Czech Radio/BBC Co-Production. Czech Radio reporter, Magdalena Sodomková, first met Yusra in Serbia last year, and has since followed her journey through Europe and accompanied her on her latest adventure in Brazil.

Lit.: anonym: Yusra plave o život: Cesta syrské plavkyně z Damašku do Ria. In web ČRo Radiožurnál, červen 2016 (multimediální prezentace). – Cit.: Reportérka Magdalena Sodomková a fotograf Lam Duc Hien zachytili v unikátní zvukové a obrazové reportáži putování sester Yusry a Sáry přes Egejské moře do Evropy. Poslechněte si a podívejte se, jak profesionální plavkyně zachránily člun plný uprchlíků. Jak čekaly na pašeráky v kukuřičném poli. Jak se jim podařilo uniknout maďarské policii i obchodníkům s lidmi a dostat se až do Berlína, kde teď Yusra trénuje, aby mohla reprezentovat tým uprchlíků na olympijských hrách v Riu de Janeiru.

Lit.: Ježek, Michal: „Rozhlasový dokument vyniká atmosférou, prožitky a emocemi,“ říká Jaroslav Bican. In web ČRo, září 2016 (rozhovor + nahrávky k poslechu). – Cit.: Dlouhodobě se věnuje analýze společenských a politických problémů. Píše zprávy a komentáře do internetového Deníku Referendum, zlákal ho ale i rozhlasový dokument. „Vidím, že má oproti psaným textům specifické výhody, ale věnuje se mu jen malá pozornost,“ vysvětluje, proč ho recenzuje. Podle Jaroslava Bicana skrývá rozhlas ve svém archivu velké bohatství, které by ale měl propagovat pomocí sociálních sítí.

Jaké specifické výhody dokumentu máš na mysli?

Myslím, že rozhlasový dokument umožňuje zachytit nejen události, ale i jejich atmosféru. Třeba když dokumentarista natáčí demonstraci, může účinně vyjádřit také rozpoložení účastníků a aktérů. Zjišťuje, v jakém stavu jsou jejich emoce a prožitky. To je specifická možnost dokumentu, kterou psané texty, ať už komentáře, rozhovory nebo analýzy, do té míry nenabízí.

Před časem jsi napsal recenzi dokumentu Lenky Pitronové Promiň, ale nevím, kdo jsi!, která sledovala příběhy uprchlíků, ale i těch, kteří chodí na protiuprchlické demonstrace. Cítil si z dokumentu jejich emoce?

Bylo z něho cítit rozrušení lidí, kteří mají silnou potřebu vychrlit své názory, protože se dusí v pocitech, že je nikdo neposlouchá… Uprchlické téma zpracoval i dokument Dana Moravce Čechy Čechům – Bez nenávisti,který mě zaujal tím, jak pečlivě zmapoval činnost iniciativy HateFree, která usiluje o život bez násilí a nenávisti. Jasně si tím ohraničil téma, které ale pěkně zobecnil.

JAROSLAV BICAN (29)
Pracuje jako redaktor domácí rubriky Deníku Referendum. Vystudoval Politickou teorii a současné dějiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V současnosti studuje na tamní Fakultě humanitních studií doktorský obor Historická sociologie. Vedle DR píše komentáře pro Český rozhlas Plus, Tiscali či dvouměsíčník Listy. Dlouhodobě analyzuje českou politickou scénu i širší společenské dění.

Díváš se na rozhlasové dokumenty i další uměleckou produkci ČRo zvenčí. Má podle tebe schopnost ovlivnit širší veřejnost

Podle mne v rozhlase vzniká hodně kvalitních dokumentů, her nebo třeba četby. Je ale otázka, do jaké míry se je daří prezentovat nejen tradičním posluchačům. Podobně je to s rozhlasovým archivem, který se stará o obrovské bohatství dlouhé historie, ale většina lidí vůbec neví, že existuje.

Napadá tě nějaká strategie, jak to změnit?

Když otevřu Facebook, hned mě udeří do očí někdo, kdo sdílí nejrůznější články, tak proč by se stejným způsobem nemohly sdílet rozhlasové dokumenty? Samozřejmě by to chtělo hravě pracovat s žánrem, podporovat třeba vznik mikrodokumentů, které by lépe zapadly do rychlého režimu uživatelů sociálních sítí. Díky nim by se mohl prezentovat i rozhlasový archiv, kterému by prospěl vlastní profil na Facebooku i účet na Twitteru. Vždyť sociální sítě umožňují rychle propagovat aktuální témata a odkazovat přitom na kontext. Bezprostředně mě jako vhodné téma napadá třeba hodně diskutovaný festival Prague Pride, který otevírá problémy práv LGBT komunity. Archiv by k němu mohl přinést tematické pořady deset, dvacet nebo třeba třicet let staré, což by bylo jedinečné, protože by posluchač sledoval, jak se naše společnost v těchto otázkách postupně orientuje, jak se vyvíjí a mění.

Zaměřuješ svoji práci na českou politiku. Kdybys byl rozhlasový dokumentarista, jaké téma by tě lákalo?

Jako novináře by mě hodně zajímal dokumentární vhled do různých českých médií. Kdyby se do toho nějaký dokumentarista pustil, měl by obtížný úkol, ale mohl by zachytit a porovnat atmosféru v redakcích, ať už v médiích veřejnoprávních nebo soukromých. Obzvlášť zajímavé by bylo zachytit atmosféru v médiích ministra financí Andreje Babiše, když se neustále diskutuje jeho střet zájmů. Posluchač by pak mohl poznávat, jak funguje odvětví, které dnes prochází velkými změnami, a nahlédnout do duše českého novináře či novinářky, kteří jsou vystaveni velkému stresu.

Nosných témat je ale mnohem více. Po vzoru dokumentu o HateFree by stálo za to udělat celý cyklus dokumentů o prospěšných neziskovkách. Napadají mě teď tři. Hodně zajímavý je spolek Antibrzda, který sdružuje lidi s postižením i bez něj a snaží se prosazovat zájmy a respekt k právům hedikepovaných lidí. Nebo spolek ČEPEK, který mimo jiné poskytuje informace mladým lidem, kteří o sobě zjistí, že je sexuálně přitahují děti či mladiství, aby se dokázali se svou menšinovou sexuální orientací smířit a nikomu neubližovali. Další organizací, které by slušel rozhlasový dokument, je TRANS*PARENT. Prosazuje práva a pozitivní společenské změny ve prospěch trans žen, trans mužů a genderqueer osob. Nejde ale jen o tato sdružení a tématiku, která je s nimi spojená, moje zkušenost je taková, že se kolem nich pohybují osobití lidé s prožitky, životními zkušenostmi a odhodláním něco dělat. Tedy s něčím, co by velmi zajímavě vyniklo právě ve formátu rozhlasového dokumentu.

Nedávno měl premiéru dokument o syrské dívce Yusra plave o život,který vznikl v koprodukci ČRo – Radiožurnálu a britské BBC. Vidíš budoucnost rozhlasového dokumentu právě v mezinárodní spolupráci na tématech, které jsou globální?

Myslím, že mezinárodní spolupráce je důležitá z mnoha důvodů. Díky ní se daří zachytit témata, která by jinak byla finančně i technicky příliš náročná. Čeští dokumentaristé zároveň můžou čerpat zkušenosti ze zahraničí. Kdybych se měl vyjádřit k tomuto konkrétnímu dokumentu, přijde mi tam zajímavá hlavně práce s kontrastem, kdy dokumentaristka sleduje osud člověka, který prochází různými peripetiemi. Yusra je nejdřív v zoufalé situaci, snaží se dostat z válkou zmítané země přes moře do Evropy, pak je najednou obklopena reflektory, všichni ji fandí, přejí jí úspěch a pak přijde etapa, kdy reflektory zhasnou a její život se má odehrávat dál v nějaké všednosti, běžnosti. Dokument může zachytit, jakým způsobem všechny ty přerody člověk vnímá, jak o nich přemýšlí a může to přitom zachytit na pozadí velkých událostí, které hýbou naším světem.

Díváš se na rozhlas z pohledu internetového deníku. Myslíš, že má rozhlasový dokument s formou komentáře či článku také něco společného?

Když jsem začal rozhlasové dokumenty recenzovat, s překvapením jsem zjistil, že má. Minimálně to, že oba chtějí proniknout pod povrch věcí.

Lit.: Ježek, Michal: „Rozhlasový dokument je pro filmaře velká výzva,“ říká jeho šéf Daniel Moravec. In web ČRO, září 2016 (článek + ukázky z rozhovoru). – Cit.: První koprodukční dokument ČRo a BBC, rozšiřování žánru na další rozhlasové stanice i rostoucí zájem filmařů. Zdá se, že dokumenty prožívají v rozhlase zlaté časy. „Nemyslím si, že si jednotliví dramaturgové polezou do zelí,“ říká vedoucí Tvůrčí skupiny Dokument v přehledovém rozhovoru.

Když se podíváš na to, co se ve tvé skupině urodilo, co tě letos překvapuje?

Mám radost, že se žánr dostal na Radiožurnál. Připravili jsme cyklus Olympijský rok, který představoval rok života vybraných sportovců, než odjeli na olympiádu. Překvapilo mě, že posluchače Radiožurnálu bavil pětadvacetiminutý kus, což tam opravdu není běžné. Dále mám samozřejmě radost i z toho, že se tam objevily tři dokumenty o Yusře Mardini. Utíkala před válkou tzv. balkánskou cestou, kde se potkala s novinářkou Magdalénou Sodomkovou. Magda chtěla psát o uprchlících, ale vůbec nevěděla, s kým točí, a když se Yusra dostala do Berlína, až tam zjistila, že je to jedna z nejvýznamnějších syrských plavkyní.

Pak o ní ale natočila tři dokumenty, spolu Brit Jensen, která je zároveň dramaturgovala.

Ano, společně zachytily cestu ze Sýrie, Yusřinu přípravu na olympiádu i samotnou účast v Riu v rámci uprchlického týmu. Celá série Yusra plave o život se pak stala předmětem koprodukčního projektu s britskou BBC, která z ní udělala dvoudílnou kompilaci a odvysílala dokumenty jak na hlavní stanici mluveného slova BBC Radio 4, tak v rámci mezinárodního vysílání BBC World Service. Projekt se povedl díky perfektní rozhlasové spolupráci s vedoucí Kreativního HUBU Editou Kudláčovou a šéfredaktorem Radiožurnálu Ondřejem Suchanem, kteří dokumenty nabídli BBC. Bylo velmi zajímavé sledovat styl práce, protože u nás se načítala narace v angličtině a režie probíhala online z Londýna.

Pokud jde o vůbec první dokument ČRo, který odvysílala BBC, jak velká je to pro českou dokumentaristiku motivace?

Motivace je to velká, protože nemusíme mít pocit chudých příbuzných nebo někoho, kdo ty dokumenty „neumí“. Ještě se prostě nikdy nestalo, aby renomovaná stanice takového formátu a věhlasu pochválila a odvysílala české rozhlasové dokumenty. Jsme respektovaní. Ale není to tak, že nastává průlom a BBC teď bude každý měsíc vyžadovat český dokument.

Editor dokumentární redakce BBC John Goudie hovořil o Yusřině příběhu jako „svým způsobem globální výzvě“, protože se v něm prolíná fenomén uprchlictví s olympijským sportem.

Ano, byl v tom i kus štěstí.

Ve vysílání Radiožurnálu vyprávěl, že BBC sledovala cestu uprchlíků v řadě svých rozhlasových i televizních programů, ale váš dokument vyniká tím, že Magdaléna Sodomková prožila s Yusrou její anabázi, strávila s ní mnoho času.

Ano, Magda a Brit zachytily příběh, který je mimořádný. Představ si, že seš novinář, který potká sedmnáctiletou holku, jednu z mnoha, které utíkají před válkou, plížíte se v Srbsku kukuřicí, v Maďarsku vás zavřou, a když dojdete do Berlína, zjistíš, že je to hvězda obrovského formátu, a jedním z mnoha no-name obletujících novinářů jsi teď ty. Samozřejmě, že je to celé nějakým způsobem mediální bublina, protože Yusra prostě nikdy olympijskou hvězdou nebude. Ale užila si tu chvíli, kdy se ze zoufalé uprchlice stane plavkyně, která může na olympiádě soutěžit – a to je ten střet, kdy to křísá a kdy je to velmi zajímavé i z hlediska autorky. Protože když se z dívky stala hvězda, novinářka se k ní najednou ani nedostala. BBC zajímalo právě to, že příběh má v sobě tolik zajímavých střetů, které v uprchlických příbězích nejsou běžné.

„Pokud naše témata nemají přesah do evropského dění, jsou jen naše“

Uvažuješ po této zkušenosti, že bys cíleně oslovoval renomované zahraniční stanice s nabídkou na jiné koprodukční projekty?

Vedoucí HUBU Edita Kudláčová je podobným projektů velmi přístupná, ale je to také o tématu. Pokud naše témata nemají žádný přesah do evropského dění a možná ještě trochu dál, tak to jsou prostě pořád jen naše témata. Pokud nejsou něčím zcela výjimečná.

Uprchlické téma hýbe Evropou a olympiáda hýbala světem. Vnímáš, že zájem o témata s globálním potenciálem mezi českými dokumentaristy roste?

Ten zájem tu byl vždycky. Ostatně o balkánské uprchlické cestě nevznikaly jen dokumenty v Srbsku, Chorvatsku nebo Makedonii, ale několik jich vzniklo i u nás. Který z nich je ten, který má globální přesah? Těžko se to posuzuje. Samozřejmě, pak k tomu slouží soutěže jako je Prix Italia nebo Prix Europa, kde každý rok vygeneruje soubor témat, která tím předchozím rokem hýbaly.

Yusra plave o život: všechny 3 části dokumentární série k poslechu

Olympiáda skončila a teď přichází další zvrat – Yusra zažívá svoji každodennost. Nechtějí autorky zdokumentovat i tohle?

Chtějí a pro mě to právě bude nejzajímavější část. Nezapomeň, že je jí osmnáct, v jak zoufalé situaci byla, a najednou se o její příběh zajímají i hollywoodští agenti. To prostě člověku v tomhle věku musí vlézt do hlavy! Měnila se, když se z ní stávala hvězda. Magda byla pořád svým způsobem její kamarádka, ale ty hvězdné manýry tam najednou jsou. A teď si představ ten obrovskej skok z fáze mediální princezny, kdy je kolem ní dvacet kamer, jakmile se někde objeví, a najednou bude žít v Berlíně jako jedna z mnoha no-name uprchlíků. Už nebude nikoho zajímat, jestli ještě plave! Myslím, že to bude velmi těžký přechod zpátky… Tohle mi přijde jako obrovsky zajímavé téma.

Pokud se o Yusru zajímali v Riu i agenti Hollywoodu, mohlo by se teoreticky stát, že ČRo naváže poprvé spolupráci i s ním…

Co by s náma Hollywood dělal? Naváže spolupráci možná s Yusrou, které dá peníze za to, že si od ní koupí její příběh, pak tým scénáristů něco napíše a pak z toho někdy něco možná vznikne, ale ČRo už v tom figurovat nebude. Možná jako ten první, který dal o Yusře vědět.

No, tak si počkejme, jak to s tím Hollywoodem dopadne, nicméně jiní filmaři, čeští, s tvojí skupinou spolupráci navazují: Bohdan Bláhovec, Apolena Rychlíková, Daniel Kupšovský. Co vlastně filmové dokumentaristy zlákalo na médiu, které není tak mocné, vlivné jako film?

Nevím přesně, co je zlákalo. Když jsem potkal Apolenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Jihlavě, kde jsme loni pouštěli i naše dokumenty, zalíbila se mi její práce a nabídl jsem jí, aby zkusila dokumentovat čistě zvukem. Byla ráda, protože o tom už dlouho přemýšlela. Pro mě jako dramaturga bylo strašně zajímavé sledovat člověka, který levou zadní ovládá filmovou techniku a filmový způsob vyjadřování, a najednou musí pracovat bez obrázku. Překvapovalo ji, jak je ta práce jiná. Musela mnohem více zacházet s imaginací. Ve filmovém jazyku můžeš využít obrázky rovnocenně s vyprávěním, zatímco zvuk není primární. Ale rozhlas mluví pouze zvukem, takže musí být perfektní, aby se posluchač orientoval v prostředích, aby do sebe zapadaly výpovědi, musíš použít jinou kompozici atd. Můžeš samozřejmě překlopit zvuk filmového záznamu do audia, jenže ono je to slyšet.

Je slyšet ochuzení?

Takový dokument je plošší. Zkus si to. Poznáš, že někdo točil seshora na klacku a snímal zvuk úplně jinak, než když točíš intimní výpověď dvacet centimetrů od pusy a slyšíš díky tomu každý nádech…

Řekl bys, že tahle trojice filmařů chápe audiodokument jako profesní výzvu?

Rozšiřování obzorů, řekl bych. A zároveň velká výzva! Zvládají film, a když se pustí do rádia, které vypadalo na první pohled podobně, zjišťují, že rozhlasová dokumentaristka je opravdu práce v jiném rozměru. Se zájmem jsem sledoval, jak se Alena Rychlíková s audiem popasovává a jak jí to nakonec jde. Stejně tak Dan Kupšovský, který v Británii dokumentoval pohled českých imigrantů na život po Brexitu, oba mi po práci říkali: „Teď už vím, jak na to.“ Ale museli si to nejdřív zkusit. Myslím, že pokud člověk umí točit film a naučí se audiodokument, můžou se v jeho dílech různorodé schopnosti vzájemně podporovat.

„Jako rozhlasový posluchač jsem svobodnější“

Dával jsi obrazové dokumenty do kontrastu s intimitou rozhlasu. Takhle to vypadá, že rozhlasový dokument je podle tebe přímo dělaný pro subtilní témata, k zachycení osobních příběhů. Netajíš se tím, že za jeden z nejlepších rozhlasových dokumentů letošní nadílky považuješ Velký plán Brit Jensen, který autorka pointuje intimním přiznáním, že se sama bojí samoty, a proto navazuje vztah s osamělou ženou. Přibývá těchto subtilních témat, nebo je Velký plán zcela výjimečný?

Subtilní témata tu byla vždycky. Samozřejmě se dají točit i ve filmu, ale právě díky možnostem samotného zvuku je audio formát mimořádně vhodný… Na festivalu Jeden svět jsme lidem rozdali škrabošky, aby poslouchali, co nevidí. Zní to jako hloupost, ale ty lidi si je berou, a pokud neusnou (úsměv), využívají jediný smyslový kanál, kterým přijímají. Pro mě je to nějakým způsobem těžší, ale svým způsobem se cítím mnohem svobodněji v tom, jak s poslouchaným naložit. Právě díky své imaginaci. Obrázek ti dá konkrétní představu. Hotovo. Ale, nemyslím si, že by byl rozhlas vhodnější pro subtilní témata, myslím si jen, že se s nimi pak lépe pracuje v mysli.

Velký plán se mi líbí v několika rovinách. Samozřejmě je to výběr tématu, ale i jednoduchost zpracování…

Je to taky poměrně krátký dokument.

To vůbec nevadí. Řada autorů si myslí, že množství materiálu = více kvality. Ale pravda je, že pokud tvůrce promyslel, co a jak chce říct, potom délka 24 minut na takové téma bohatě stačí. Práce Brit Jensen oceňuji proto, že vytvořila dokument s názorem a parádně pracuje s jiným jazykem. Neslyším tam otrocký dabing – což nemyslím jako sprosté slovo – ale Brit pracuje způsobem, že si dokument užije úplně stejně ten, kdo umí anglicky i ten, kdo jí vůbec nerozumí. Moc se mi líbí i její schopnost komunikovat se starou aktivní dámou Claire, které volá na malý ostrov v Kanadě. Brit si ze sebe umí udělat legraci, nebojí se otevřít a přemýšlet nahlas.

Proto byl její dokument nominovaný na prestižní Prix Europe?

Ano, zajímavé je, že ho komise v Berlíně vybrala v době, kdy tam letos bude asi hodně závažných globálních témat, takže černý kůň intimního příběhu může zafungovat.

Medailon Daniela Moravce
- vystudoval ekonomiku dopravy a přepravy, pracoval jako výpravčí
- poté v soukromých rádiích na jihu Čech
- od roku 1996 v ČRo České Budějovice
- v roce 2009 přešel na ČRo 2 – Praha, kde se mohl jako dramaturg a autor věnovat výhradně dokumentu
- ocenění: dokumenty František a Neměnila bych za nic byly nominovány na Prix Europa; za pořad Byli jsme sousedé získal zvláštní uznání na Prix Bohemia Radio

„Možnosti jsou jakékoli“

Jako vedoucí rozhlasových dokumentů se snažíš hledat nové způsoby zpracování témat. Není jedním z nich mini formát, který použil Ivan Studený v sérii Příběhy Radiožurnálu?

Když jsem nastoupil na Dvojku (tehdy Prahu) jako dramaturg rozhlasových dokumentů, slyšel jsem od autorů zkraje otázku: Jak to má být dlouhé? Nerozumím. Jasně, máme nějaké vysílací okno a do něho se prostě vloží ten který produkt. Ale já vždycky říkám: „Hele, jak ti to materiál dá. Jak já to mám vědět?“ Byly tu tendence tvořit dlouhé hodinové dokumenty. To je jedna z cest. Jiná cesta je ta, kterou od ledna 2017 půjdeme na Radiu Wave, kde se dokumenty objeví nově. Budou krátké: dvanáct, deset, osm minut… Proč ne? Ivan prošlapal cestu, protože dokázal, že dokument může mít pět minut a splňovat přitom charakteristiky žánru. Ale na druhou stranu to neznamená, že tato cesta je hlavní, protože stále vysíláme i kvalitní dlouhé a delší dokumenty, ať už mají 40, 25 nebo 20 minut. Možnosti jsou jakékoli.

Může mít dokument 88 vteřin? Narážím na článek Andrei Hanáčkové Paměť rozhlasového dokumentu v 88 vteřinách, kterým reflektovala soutěžní Jarní report.

Co je to dokument? (ticho) Interpretace skutečnosti.Ano.Může mít 88 vteřin. Proč by nemohl?

Vypadá to, že se s rozhlasovými dokumenty letos roztrhl pytel… Prvně na Radiožurnálu, nově teď i na publicistické stanici Plus, příští rok premiéra na Wave, vedle toho pravidelné dokumenty na Dvojce a ve vltavském Radiodokumentu. Nebudou si nakonec dramaturgové lézt do zelí?

Jsem rád, že se konjunktura podařila, když to řeknu neobratně. I když tím asi už narážíme na strop, nechci, aby bylo předokumentováno. Nicméně si nemyslím, že by si dramaturgové lezli do zelí, protože stanice jsou různorodě vyprofilované. Zatímco Vltavě sluší hloubavější, umělečtější a avantgardnější práce, Dvojka je konzervativní, současná, příběhová. ČRo Plus bude analytický, možná investigativní a Wave chceme udělat mladý, intimní a moderní.

A Radiožurnál?

Radiožurnál bude Radiožurnál, takže nás čeká druhá část cyklu Olympijský rok před zimní olympiádou. Šéfredaktor Ondřej Suchan má nicméně občas zájem i o dokumenty, které se dotýkají aktuálních témat. Teď to třeba bude otázka konce OKD a možná také otázka mladých lékařů, kteří odcházejí do ciziny.

„Pokud nebudeme žít v totalitě, dokument neumře“

Na každou stanici patří trochu něco jiného. Když to přeženu, můžeme mít jedno velké téma, které se ve stejný týden objeví na všech stanicích, a přesto bude úplně jiné formou zpracování i úhlem pohledu. Protože každého posluchače zajímá něco jiného.

Dokumentaristické dění je plné invence. Cítíš větší zájem mezi mladými? Účastníš se různých setkání, letos už poněkolikáté proběhla dílna rozhlasového dokumentu na festivalu Šrámkova Sobotka.

Jak se ten zájem měří? (ticho) Loni jsme na filmovém festivalu v Jihlavě pouštěli dokumenty a pak za námi chodili takoví ti posthipsteři, ty vole, to je underground, proč o tom nevíme? Já nevim, proč o tom nevědí. Ale když vezmu Sobotku, tak tam se hlásí lidi, kteří si dílnu zaplatí a věnují jí týden dovolené. Obdivuji je, protože umí přijmout, že jim jejich klenoty shodíme na zem. Mimochodem, je dost autorů, kteří to nedokážou. Ale víš, co je na tom zvláštní? Že na rozdíl od filmového dokumentu může tohle zkusit vlastně každý. Prostě si vezmeš nahrávadlo a jdeš. Pak teprve většina lidí zjistí, že co vypadá na první pohled raz dva tři, ve skutečnosti raz dva tři není.

Nicméně, rozhlasový dokument je přístupnější než film a zároveň ti nabízí podobnou možnost vyjádřit se v souvislostech. Jako autor interpretuješ skutečnost, jsi nositelem fúze myšlenek, nápadů a reality, ale dáváš jí nový rozměr právě svou kompozicí, tím, že realitu zachytíš a okomentuješ. Proto mě baví se tímhle způsobem vyjádřit. A myslím, že pokud nebudeme žít v totalitním státě, dokument neumře, protože ta potřeba zachytit věci do hloubky tu vždycky bude.

Lit.: Ježek, Michal: „Napjatě jsme doufali, že BBC kývne,“ říká šéfka Kreativního HUBU. In web ČRo Archiv, 16. 12. 2016 (článek). – Cit.: Ta zpráva obletěla svět. 18letá Yusra prožila útěk ze Sýrie a kvalifikovala se do Ria. O plavkyni se v tu chvíli zajímají světová média, pouze ČRo s ní ale může točit intimní svědectví. Edita Kudláčová líčí, čím rozhlasový dokument nadchl mekku vysílání.

Jak to vlastně celé začalo?

Někdy v březnu mě oslovil šéfredaktor Radiožurnálu…. Poslouchali jsme nahrávky Magdalény Sodomkové, která dokumentovala Yusřin příběh. Dívka se vydala na cestu z rozbombardovaného Damašku, plula přes Egejské moře, a když se přeplněný člun porouchal, pomohla ho odtáhnout ke břehu. Magda se s ní potkala v Srbsku, v Maďarsku se schovávaly v polích, až došly do Berlína. Věděli jsme, že máme v ruce velké téma, které zaujme širší než české publikum.

Když jste ale oslovila BBC, ještě jste netušila, že Yusra Mardini poplave na olympiádě.

Ne, britští kolegové byli stále na vážkách, do chvíle, kdy dívce olympijský výbor nabídl, aby reprezentovala uprchlíky jako členka Refugee Olympics team. Potom ale maximálně urychlili procesy, které trvají měsíce, ujednali jsme smlouvu o koprodukci v řádu dní. Druhý mezník nastal, když náš dokument Yusra plave o život běžel v anglickém znění ve vysílání BBC Radio Four a BBC World Service.

Hlavní stanice mluveného slova a stanice mezinárodního vysílání vysílají asi pro 10 milionů posluchačů týdne. Nezatočila se vám z toho hlava?

Napjatě jsme čekali a těšili se, že to vyjde. A když jsme společně poslouchali, jak ve vysílání zaznělo, že příběh vymysleli a vytvořili lidé z ČRo, měli jsme obrovskou radost! Moc hezká pochvala za půlročním snažením.

Magdaléna Sodomková vytvořila tři díly dokumentu ve spolupráci s dramaturgyní Brit Jensen, která je zároveň spoluautorkou. BBC je vysílala ve dvoudílné anglické verzi. Bylo praktické režírovat ji online?

Brit Jensen si dala se scénářem mravenčí práci, takže kolegové z BBC do něho nemuseli zasahovat. Připojili se k nám do studia po Skypu a snažili se Magdu vést tak, aby byl její projev maximálně spontánní, autentický. Bylo pro nás velmi zajímavé zažít, jak pracují, natočili oba díla velmi rychle, za dvě, tři hodiny. Troufám si říct, že pro Český rozhlas to byla vůbec první zkušenost, kdy vyráběl dokument na zakázku zahraničního média online, díky nejnovější technologii.

Editordokumentární redakce BBC John Gouide charakterizoval Yusřin příběh jako „globální výzvu“.

Dokumentaristé BBC vyžadovali přesah. Zpočátku nevěřili, že se mladá plavkyně kvalifikuje na olympiádu. A i když výbor her oslovil ji i dalších devět sportovců z různých koutů světa, uvažovali, jaký to má dopad na situaci v jejich zemích. Jestli Yusra není hvězda, která na chviličku vyletí.

A není?

Pokud se bude chtít dostat na olympiádu sama, čeká ji rozhodně náročný trénink, nebude už stačit, že „zachránila několik lidí“. Byla vytažena z komunity mnoha Syřanů, kteří se v uprchlických táborech v Berlíně snažili o azyl, aby vůbec mohli v zemi fungovat, a pro nás bude hodně zajímavé sledovat, jak se teď vrací zpátky. Jak vychází s rodinou, jaký má vztah se svojí sestrou Sárou, která s ní prožila celou anabázi, jenže se na ni zapomnělo. Zajímá nás, jakou má teď Yusra představu o životě, jak sláva dokáže ovlivnit člověka, kterého média vystřelí do výšin.

Plánujete natočit čtvrtý díl dokumentu, bude ale ještě zajímat BBC?

Rozhodne se podle toho, jestli nás Yusra ještě pustí blízko.

Jak to, že byl Český rozhlas jediný, kdo mohl v průběhu olympiády s Yusrou točit? Měla přeci na stole dvě stě nabídek z celého světa.

Olympijský výbor i dívčin manažer dali přísné embargo, aby se mohla soustředit na výkon. Naše situace byla speciální, protože Magda natočila záznamy, které nikdo neměl. S Yusrou si vytvořila přátelský vztah, takže jí dívka pustila do soukromí. Nahrály velmi hezké intimní rozhovory o tom, jak prožívala celou cestu slávy, jak reflektuje svoji účast na hrách i jaký to má dopad na její rodinu. To jsou pro mě nejsilnější místa dokumentu, když vypráví, co na to tatínek, sestra… Byli jsme jediní, s kým tyhle věci v průběhu olympiády sdílela.

Kreativní HUB, který v ČRo vedete, prezentoval dokument Yusra plave o život v rámci interaktivní webové reportáže. Zvukové ukázky se samy spouští z pozadí, které je plné fotografií, nechybí videoreportáž. Neobstál by dokument sám o sobě?

Připravovali jsme ji primárně pro posluchače Radiožurnálu, potažmo pro návštěvníky webových stránek zpravodajského obsahu. Prezentací jsme chtěli provést uživatele kontextem příběhu. Než se proklikáte k celému dokumentu, pochopíte, z jakého prostředí Yysra přichází, kudy utíkala, pochopíte i širší pozadí – jak probíhá migrační vlna. Chtěli jsme, aby návštěvník vnímal velikost tématu, proto jsou tam i některé zprávy, které odvysílal Radiožurnál a materiály CNN. Reportáž ho přirozeně vtahuje do příběhu. Zvolili jsme formu online prezentace, protože vlastníme i unikátní fotky od francouzského fotografa Lâm Duc Hiên.

Nejste teď v napjatém očekávání, jaká další spolupráce s BBC nebo jiným prestižním médiem přijde?

Nově spolupracujeme s Radiem France na projektu k 50. výročí roku 1968. Chceme ho zmapovat z evropského pohledu, propojit příběh mladého Pražana a mladého Pařížana formou dokudramatu. Francie se přeci tehdy začala vyvíjet jiným směrem než ČSSR. Zajímá nás, co dramatické období znamenalo pro budoucnost mladých lidí.

Lit.: Slováková, Andrea: Dokumentární přemýšlení ve zvukových kompozicích. In web DokRevue, 30. 3. 2017 (článek). – Cit.: Dramaturgyně ji.hlavské sekce experimentálních filmů ve svém dalším blogu reflektuje radiodokumenty ze 33. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio, kde zasedla v porotě pro žánr dokumentu.
Rozhlasový dokument je celosvětově etablovaný žánr, v České republice se však v produkci místních rádií rozvíjí až v posledních přibližně šesti letech a ze všech stanic jej produkují prakticky jen kanály Českého rozhlasu. Vedle dramatické tvorby a reportáže se radiodokument stal samostatnou kategorií i pro festival Prix Bohemia Radio. S kolegy z dokumentární poroty jsme měli nejdříve, pro typické festivalové poroty nekonvenční, kurátorskou roli, kdy jsme ze 33 přihlášených děl vybrali těch 8, která byla na festivalu prezentována publiku a posuzována také zahraniční částí naší poroty (všechny pořady byly při projekcích tlumočeny do sluchátek). Upřímně mě potěšilo, jak tematicky i stylisticky různorodé přihlášené (a pak záměrně i námi vybrané) dokumenty byly.

V porotě jsme hodně diskutovali o pozici autora a vypravěče. Různé tendence výstižně pojmenovala Agnieszka Czyżewska Jacquemet, významná polská autorka rozhlasových dokumentů, ve vztahu k odlišným tradicím rozhlasového dokumentu: Německý přístup vševědoucího průvodce, anglosaský způsob participujícího (často i režírujícího či inscenujícího) subjektivního narátora a východoevropský vypravěč-pozorovatel ze (zdánlivě) nezaujaté pozice. V českém rozhlasovém dokumentu převládá také pozorovatel, avšak mě osobně nejvíc zaujala právě ta díla, kde byl autor aktivním subjektem vevnitř zaznamenávaného dění.

Stylistická variabilita prezentovaných děl zahrnovala i nekonvenční kompoziční postupy a také různou míru inscenace ze strany režisérky či režiséra. Ve výběru byl i dokument Alexe Švamberka Akce K hraničící s radioartem, který silné výpovědi pamětníků o korejském válečném konfliktu komponoval do zvukově-hudebních koláží a vytvářel intuitivní mapu nezapomenutých otřesných zážitků. Do ticha pak vstupovala pouze matka autora, vzpomínající na manžela odcházejícího do této oblasti, ale také na politické okolnosti jeho odchodu ukazující na postoj tehdejší totalitní československé společnosti k zapojení do korejské války. Melodický obraz dějin otevřel i naléhavou otázku vyrovnání se se starými angažmá vojáků v době komunistického režimu (za zmíněnou účast v Koreji mnozí nebyli ani oceněni jakožto veteráni). Autor připravil dokument, který vycházel z multimediální živé performance, avšak i v této zkrácené podobě podává objevnou výpověď takovými prostředky, které neútočí pouze na emoce posluchače, ale pracuje s vyjadřovacími prostředky tak, aby posílil vrstevnatost auditivního zážitku.

Odvaha autorů zakomponovat i nekonvenční postupy je pro rozvoj žánru zásadní. Na jedné straně je zde, jelikož rozhlasový dokument jako systematicky pěstovaný žánr má v Českém rozhlase tradici krátkou, snaha vůbec dostát standardům kvalitní rozhlasové dokumentaristiky, naplnit technické a formální požadavky a také dramaturgické, tematické a vypravěčské postupy žánru. (…)

Tématu uprchlíků ze Sýrie a dalších zemí byla tematicky věnována největší část z přihlášených 33 dokumentů. Výjimečným pak byl i dokument Yusra plave o život. Ve třech dílech sledoval příběh uprchlice – sportovní plavkyně, která pak soutěžila na olympiádě v Riu. Hned první část obsahuje nezapomenutelný velký obraz: Do člunu pro osm lidí vejde 21 uprchlíků, a když je přetížený, někdo z něj musí vyskočit. Yusra a její sestra skočí do moře a hodiny plavou ve studené vodě a vysokých vlnách při lodi, přidržujíc se lana a sbírajíc poslední lidské síly na udržení se až po břeh řeckého ostrova. (…)

Lit.: Bumbálková, Blanka: „Yusra plave o život“ je audiovizuální reportáží roku 2016. Novinářská cena míří do Českého rozhlasu. In web ČRo, 4. 5. 2017 (článek). – Cit.: Novinářky (zleva) Brit Jensen a Magdalena Sodomková společně pracovali na dokumentu Yusra plave o život.

Prestižní Novinářská cena ocenila 3. května exkluzivní dokument Českého rozhlasu s názvem „Yusra plave o život“. Strhující příběh vypráví o odvaze osmnáctileté dívky ze Sýrie. Plavkyně Yusra Mardini se vydala na strastiplnou cestu z rozbombardovaného Damašku do Německa, kde si splnila svůj životní sen. Probojovala se mezi desítku vyvolených sportovců v olympijském týmu uprchlíků.

Interaktivní zpracování audiovizuálního projektu Magdaleny Sodomkové a Brit Jensen je výsledkem spolupráce stanice Český rozhlas Radiožurnál, Kreativního HUBu Českého rozhlasu a Tvůrčí skupiny Dokument.

„Mám velkou radost, že Novinářská cena 2016 za nejlepší audiovizuální reportáž putuje právě do Českého rozhlasu. Multimediální reportáž Yusra plave o život je výjimečným dílem české žurnalistiky a názorně ukazuje, jak poutavé a jedinečné příběhy umí rozhlas svým posluchačům nabízet ,“ uvedl generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral.

Celá série byla zpracována zároveň v anglickém jazyce a s velkým ohlasem odvysílána v rámci první spolupráce tohoto druhu stanicemi BBC Radio 4 a BBC World Service.

„Gratuluji Magdě, Brit a celému týmu, který na dokumentu ‚Yusra plave o život ‚pracoval. Už od počátku jsme věděli, že máme v ruce opravdu velký a silný příběh. Jsem velmi rád, že po uvedení anglické verze pro BBC ocenili výborné zpracování i porotci Novinářské ceny,“ neskrýval nadšení z vydařené společné práce šéfredaktor stanice Radiožurnál Ondřej Suchan.

Navštivte speciální interaktivní web dokumentu Yusra Plave o život, který dokazuje možnosti Českého rozhlasu v oblasti produkce nových formátů a originální autorské tvorby.

Lit.: Sodomková, Magdaléna: Válka, útěk a pak sláva. Příběh Yusry Mardiniové míří na stříbrné plátno. In web iRozhlas, 24. 7. 2017 (článek). – Cit.: Zažila syrskou válku, útěk i slávu. Příběh Yusry Mardiniové, plavkyně, která vloni soutěžila na olympiádě v týmu uprchlíků, nekončí. Slavný režisér Steven Daldry, autor Předčítače nebo Billyho Elliota, podle něj začíná natáčet film. Inspirovaný bude cestou syrské teenagerky do Evropy a do Ria de Janeira.

V současnosti se hledá protagonistka, která by měla Yusru ve filmu hrát.

„Důležité je, abychom našli ženu, která umí dobře hrát a dobře plavat,” řekl před časem režisér Daily Mailu. Půjde tedy o fikci.

Příběh, který přilákal vloni světovou pozornost, však téměř v přímém přenosu exkluzivně sledoval Český rozhlas.

Vydejte se s námi na moře a mezi pašeráky v multimediální reportáži, v níž Magdalena Sodomková a Brit Jensen sledovali cestu Yusry a její sestry přes Středozemní moře až do olympijského Ria.

Dvojice byla za počin oceněna Novinářskou cenu v kategorii Nejlepší audiovizuální reportáž, kterou každoročně uděluje Nadace Open Society Fund Praha.

Lit.: Himmer, Ondřej – ČTK: Řecko propustí na kauci syrskou plavkyni Sarah Mardiniovou. Čeká ji soud kvůli převádění migrantů. In web IRozhlas, 5. 12. 2018 (článek). – Cit.: Syřanka Sarah Mardiniová, která před současnou válkou v Sýrii patřila k tamní plavecké špičce a která byla letos v létě zatčena v Řecku, protože pomáhala migrantům, bude propuštěna na kauci 5000 eur (129 650 Kč). Podle agentury DPA to ve středu oznámil právník této mladé ženy.

Mardiniová by se měla dostat na svobodu během jednoho až dvou dnů a bude i moci odcestovat do Německa, kde se po svém příchodu do Evropy v roce 2015 usadila. Kdy se jejím případem začne zabývat soud, není zatím jasné.

Podle řeckých úřadů patřila Mardiniová ke skupině aktivistů z různých nevládních organizací, kteří na řeckém ostrově Lesbos působili jako převaděči. Asi 30 lidí, z toho 24 cizinců, údajně systematicky pomáhalo migrantům při cestě z Turecka do Řecka.

Unikátní fotografická a zvuková reportáž z putování syrské plavkyně Yusry Mardini z rozbombardovaného Damašku na olympijské hry do Ria de Janeira.

Policie se na stopu aktivistů dostala letos v únoru poté, co dva z nich zatkla, když po ostrově Lesbos jezdili autem se zfalšovanou poznávací značkou řecké armády. Další měsíce činnost těchto nevládních organizací policisté sledovali.

Sarah Mardiniová a její sestra Yusra, rovněž v Sýrii uznávaná plavkyně, se v roce 2015 proslavily tím, že táhly k ostrovu Lesbos potápějící se člun s uprchlíky. Český rozhlas o nich natočil reportáž a vznikl audiovizuální podcast. Jusra soutěžila na olympijských hrách v Riu de Janeiro v roce 2016, později se stala velvyslankyní dobré vůle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.