Americký sen jako fikce (2009)

Přidal: Přemek |

Březen 26, 2009

Setkání s Andy Warholem, nejdůslednějším představitelem pop-artu a také antropologem, sběratelem uměleckých předmětů, hudebním podnikatelem, filmařem, vydavatelem časopisu a brilantním dokumentaristou a kronikářem své doby. Podnětem pro natočení pořadu je současná výstava Andy Warhol Motion Pictures v pražské Galerii Rudolfinum s podtitulem Experimentální filmy ze 60. let. Pořad připravili Vladimír Hendrich, Karel Oujezdský a Jiří Kamen.

V archivních ukázkách hovoří malířka Alena Havlin (rozhovor vedl Karel Oujezdský v r. 2009), filmový historik Jan Bernard a Ondřej Klepsa (rozhovor V. Hendricha z r. 2002). Ukázky z knihy „Andy Warhol od A k B a zase zpět“ čte Jiří Ptáčník.

Natočeno 2009. Premiéra 14. 3. 2009. Repríza 1. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava, 3:40 h) v cyklu Americký rok a Silvestr na Vltavě 2016; 26. 2. 2017 (ČRo 3 Vltava, 16:30 h) v cyklu Ad libitum; 20. 8. 2017 (ČRo 3 Vltava, 3:40 h).

Pozn.: Z fragmentů tří warholovských portrétů, které pro Vltavu v posledních 15 letech připravil Jiří Kamen ve spolupráci s Vladimírem Hendrichem a Karlem Oujezdským.

Lit.: Kamen, Jiří: Andyh (sic!) Warhol: Pro mé umění není nic dost triviální. In web ČRo 3 Vltava, 24. 2. 2017 (článek). – Cit.: Dne 22. února 1987, tedy před třiceti lety, zemřel Andy Warhol. Jeho odkaz si v programové řadě Ad libitum 26. února připomeneme pořadem Americký sen jako fikce Jiřího Kamena. Autor ho sestavil z fragmentů několika vltavských warholovských portrétů, které pro Vltavu v posledních 16 letech připravil ve spolupráci s Vladimírem Hendrichem a Karlem Oujezdským.

Andy Warhol je jednou z nejvýznamnějších osobností světové kultury druhé poloviny 20. století. Abychom uvědomili jeho přínos světové kultuře, měli bychom jej chápat nejen jako výtvarníka ale i jako antropologa, sběratele, hudebního podnikatele, filmaře, vydavatele časopisu a brilantního dokumentaristu a kronikáře své doby.

Nejdůslednějším představitelem pop-artu je Andy Warhol. Malíř prohlašoval, že jestliže je americká demokracie masovou záležitostí, proč by se jí nemohlo stát i umění? Do jeho umění vstoupily banální a bezvýznamné předměty každodenního života. Pro umění Andyho Warhola není nic dost triviální. Všechno, i polévkové konzervy, mohou být prezentovány na monumentálně pojatém obraze. Každá událost, postava, stojí za to, aby byla do nekonečna sériově opakována.

Podle Andyho Warhola by umělec neměl tvořit v nějaké božské inspiraci, nýbrž, jako rozumem řízený stroj, neboť podle něj stroj má jen málo problémů sám se sebou. Warhol se zříká osobního rukopisu. Zřeknutí se sama sebe ve prospěch fetišů doby, je ovšem tak radikální, že toto negativní vymezení „o sobě“ se stává rukopisem; jeho autor se sám hlásí k dobovým fetišům.

Na otázku, která slova by si vybral pro svůj epitaf, umělec odpověděl, že dává přednost jednomu slovu, které zní FIKCE. Chtěl tím naznačit, že jím vytvořená veřejně známá osobnost, navštěvující diskotéky, filmové kluby, módní přehlídky a další mediální události v New Yorku, je jedinečným výtvorem člověka, podepisující svá díla jako Andy Warhol. Tato fikce se stala jeho ztělesněním amerického snu. A americký sen „našel“ jednu ze svých nejvýraznějších podob v životě a díle Andyho Warhola.

Radiodokument