Příběhy slavných – Irena Kačírková 1/5 (2017)

Přidal: Martin |

Srpen 25, 2017

Tomáš Mrzena. Už od dětství ji pronásledovaly obavy a zlo, které dýchá na krk. Režie Izabela Schenková.

Účinkují Lucie Juřičková a Klára Suchá.

Připravil Český rozhlas v roce 2017 (5 x 5 min.). Premiéra 21.-25. 8. 2017 v cyklu Příběhy slavných č. 114 (ČRo 2 Praha).

Lit.: Mrzena, Tomáš – Luptáková, Věra: Její film šel do trezoru. Za 10 let StB zavřelo i ji. Příběhy slavných: Irena Kačírková. In web ČRo 25. 8. 2017 (anotace). – Cit.: Už od dětství prý měla pořád intenzivní pocit, že „něco zlého“ jí neustále dýchá na krk. Smůla provázela už její první slavný film Svědomí. O rakovině věděla čtyři roky. Jak zemře, si sama předpověděla už ve čtyřiceti. Měla nešťastnou a nespokojenou duši, nikdy to ale nedala znát. Jako pravá dáma.

Irena Kačírková se narodila v Praze, ale vyrůstala v Ostravě, kde měli rodiče luxusní kožešnický salón. Tatínek byl úspěšný obchodník a maminka „nejkrásnější ženou ve městě“. Vychovali ji jako pravou dámu, která za každou cenu udržuje vysokou úroveň chování i oblékání. Pověst byla pro rodinu důležitější než všechny osobní problémy.

Jako jedináček měla vždy vše, co chtěla. Rodiče nebyli proti, ani když šla na herectví. Vzali ji napoprvé a už krátce po válce si mladé herečky všiml film. Režiséři ji ale používali spíš „na okrasu“ (komedie Tři kamarádi nebo snímek Alena). Film Svědomí natočila už ve 22 letech.

V psychologickém dramatu režiséra Jiřího Krejčíka hrála milenku hlavního hrdiny, který v autě srazil malého chlapce. Točil se před únorem 1948, premiéra ale vyšla na dobu po převratu. Film musel z kin a Kačírková před kameru nesměla celých šest let.

Po únoru rodičům zabavili majetek, přestěhovali se k Ireně do Prahy. Ta ale vydělávala tak sotva sama na sebe, natož pak na další dva. Práci našla v Realistickém divadle, kde ale zavládly nové budovatelské poměry. V roce 1950 přešla do Městských divadel pražských, kde pak hrála až do konce života.

Únor se promítl i do jejího osobního života. Mužům se vždycky líbila. Nejdřív ji považovali za nedostupnou, po únoru se jí kvůli původu vyhýbali. Zlomil to až scenárista Josef Alois Novotný, budoucí manžel a otec dcerky Kristiny. Brali se v roce 1951, ale jen na čtyři roky. Po rozvodu zůstala na malou sama a k tomu pořád živila oba rodiče.

Stala se synonymem nedostupné krásky. Ona ale stále hledala. Mohl to být Jiří Šlitr nebo režisér Starců na chmelu Ladislav Rychman. Taky Václav Voska a francouzský herec Gérard Philipe. Nejsilnější a celoživotní pouto měla s Eduardem Cupákem. Ale jako bratr a sestra.

V roce 1958 měla jet do Bruselu a moderovat dění v československém pavilonu výstavy Expo. StB ji tehdy na čtyři dny zavřela. Protože s nimi nechtěla spolupracovat. Vydržela, a tak do Bruselu odjel někdo jiný.

Taky asi kvůli „neustálým nervům“ 7x potratila, měla několik infarktů, ale kouřit nepřestala. Když jí bylo pořád špatně a kosti se lámaly jako sirky, prošla lékařským vyšetřením. V kostech už měla metastázy. Zemřela v 60 letech.

Radiodokument