Příběhy slavných – Zdenka Sulanová 1/5 (2018)

Přidal: Martin |

Květen 5, 2018

Ivan Němec. Hrála jen v pěti prvorepublikových tzv. limonádových filmech. Žádná role ale nebyla tak dramatická, jaké si pak „zahrála“ civilním životě. Dramaturgie Helena Herbrychová. Hudební spolupráce Jiří Litoš. Režie Irena Žantovská.

Účinkují Růžena Merunková a Václav Neužil.

Připravil Český rozhlas v roce 2018 (5 x 6 min.). Premiéra 30. 4. – 4. 5. 2018 v cyklu Příběhy slavných č. 148 (ČRo 2 Praha).

Lit.: Němec, Ivan – Luptáková, Věra: Lízin pád na dno. Proč zbožňovaná herečka od roku 1940 netočila? Příběhy slavných: Zdenka Sulanová. In web ČRo 4. 5. 2018 (anotace). – Cit.: Hrála jen v pěti prvorepublikových tzv. limonádových filmech. Žádná role ale nebyla tak dramatická, jaké si pak „zahrála“ v civilním životě.

V roce 1940, kdy měl premiéru film Madla zpívá Evropě, už Zdenka Sulanová (1920–2004) patřila k oblíbeným herečkám. Když ale zazpívala Ty lesovské stráně, diváci ji doslova zbožňovali. Z české písničky se stala neformální hymna vlastenců a jí už do konce života neřekl nikdo jinak než Madla.

Film totiž přišel do kin v čase protektorátního temna a národní písně lidem pomáhaly zvedat potlačované sebevědomí. Přitom to byl jen obyčejný a sentimentální příběh na téma: jak chudá dívka ke štěstí přišla. Trochu kýčovitý, jako i čtyři předchozí.

Sulanová hrála do války pouze v pěti snímcích a jen tři z nich měly úspěch i u diváků. V 50. letech byla vnímána jako představitelka kapitalistických prvorepublikových filmů a stejně rychle jako se na vrchol popularity dostala, z něj i spadla. Až na samé dno. Stačilo pár let a nikdo si na ni ani nevzpomněl.

Přitom první malou filmovou roli dostala už v 17 letech ve filmu Děvče za výkladem (1937). O rok později už hrála hlavní roli 12leté Elišky Irovské v Lízinu letu do nebe. Režisér Václav Bínovec si ji prý vybral pro její malou postavu a dětský vzhled.

Taky měla pěvecký talent. Zdědila ho po otci, operním pěvci Adolfu Hruškovi, se kterým i zpívala v divadle. Protože po uvedení Lízina letu do nebe diváci šíleli, začalo se připravovat pokračování – Lízino štěstí. Mezitím stihla dva propadáky. A po Lízině štěstí taky Madlu.

Konzervatoristi měli přísně zakázáno veřejné vystupování. Nařízení obešla a změnila si jméno. Vybrala si babiččino Sulanová, a protože se jí na plakátech nelíbilo ani ň v tom svém křestním, byla ze Zdeňky navždy Zdenka.

Po úspěchu filmu Madla zpívá Evropě její „dvorní režisér“ Bínovec začal přípravovat snímek Bludná pouť. Partnerem Sulanové v něm měl být mladinký Karel Höger. Po válce ale režiséra obvinili z kolaborace a z natáčení sešlo.

Nová doba udělala ze Sulanové a jejích rodičů třídní nepřátele. S filmováním byl konec. Směla hostovat v divadle, kde hrála jen údernice. Místo kariéry tak přisla svatba. Ve 25 letech se vdala za majora Rudé armády, původem Slováka. S ním a novým příjmením Babničová odjela do Prešova, kde zase hrála a zpívala v divadlech.

Na Slovensku vydržela jen dva roky, stejně jako jejich manželství. Jen půl roku po rozvodu se vdávala znovu. Se jménem Nováková vydržela výrazně déle. Ale jen proto, že se její třetí manžel jmenoval taky Novák. S prvním Novákem měla syna Aleše, s druhým modřiny.

S hudební estrádou objížděla Česko, opisovala noty, dělala úřednici výrobního družstva Moděva, písařku Filmového podniku, uklízečku. Před kamerou se naposledy mihla v roce 1975 v malinké epizodní roli. Poslední roky života strávila na chalupě v malé jihočeské obci Cerhonice.

Radiodokument