Dobrá vůle – Veveřáci (2018)

Přidal: Premek |

Červen 14, 2018

Kateřina a Petr Soukupovi založili a provozují unikátní záchrannou stanici pro veverky, kterou nazvali Pinky. Laskavou a obětavou péči tu najdou jak poraněná dospělá zvířata, tak i veverčí mláďata, která vypadla z hnízda a bez lidské pomoci by zahynula. Vypiplat takové mládě je velice složité a náročné, vyžaduje to spoustu času i finančních prostředků, které si musí Soukupovi zajistit vlastními aktivitami nebo za pomoci svých příznivců. A těch není málo – facebooková stránka záchranné stanice Pinky má dnes 11 000 fanoušků. Připravila Hana Soukupová. Hudba a zvuková spolupráce Libor Soukup. Dramaturgie pořadu Lenka Svobodová.

Natočeno 2018. Premiéra 16. 6. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.). Repríza 23. 6. 2018 (ČRo Plus, 22:05 h).

Pozn.: Petr Soukup je také provozovatel stránky Zóna – Netuctové filmy (nejen) na DVD.

Lit.: -hs- (= Soukupová, Hana): Veverčí příběhy s dobrým koncem. In Týdeník Rozhlas, červen 2018 (článek).

Lit.: Soukupová, Hana: Veveřáci. Dokumentární reportáž ze záchranné stanice pro veverky. In web ČRo 2 Praha, 16. 6. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Soustavné, šest let trvající pozorování divokého zvířete v jeho přirozeném prostředí je totiž unikát i ve světovém měřítku.

Co všechno obnáší provoz unikátní stanice? Jak se dlouhodobě vyrovnat s nedostatkem spánku při krmení veverčích miminek a s únavou po rušné sezoně? A jak je pro Kateřinu Soukupovou těžké se se svými „chlupatými dětmi“ rozloučit?

Před několika lety se na zahradu jedné samoty přistěhovala veverka. Majitele domu to potěšilo a začali dělat všechno pro to, aby u nich malá návštěvnice zůstala. Pořídili pro ni speciální krmítka, kam jí dávali pamlsky, a dokonce pro ni na zahradě mezi stromy vybudovali vzdušné mosty.

Jejich přání se splnilo. Veverka, která dostala jméno Pinky, se u nich zabydlela, prožila spokojený život a vychovala víc než 50 mláďat. Zvykla si na své hostitele a vůbec jí nevadilo, že ji často a rádi pozorují: jak si staví hnízda, jak rodí mláďata, jak o ně pečuje a nakonec je posílá do světa.

Světový unikát

Kateřina a Petr Soukupovi si svá pozorování nenechali jen pro sebe. Vyprávění a fotografie z veverčího života začali dávat na internet, kde si je vyhledávalo stále více lidí. A později vydali o „své“ veverce i knihu Veveřácká kronika. Není divu, že se Pinky proslavila.

Soustavné, šest let trvající pozorování divokého zvířete v jeho přirozeném prostředí je totiž unikát i ve světovém měřítku. Po takové době už toho Soukupovi věděli o veverčím soukromí všechno. Právě tehdy vznikla myšlenka na založení záchranné stanice, kde by poskytovali pomoc opuštěným veveřátkům.

Napodobení veverčí řeči

Malé veverče se může ocitnout v kritické situaci snadno. Stačí, když vypadne z hnízda. Pomoc pak musí přijít co nejrychleji, jinak slepá holátka nepřežijí. Ve stanici je o ně opravdu mateřsky postaráno, protože je Kateřina Soukupová krmí speciálním mlékem, udržuje je v teple a ošetřuje.

Dokonce si s nimi i povídá. Veverčí řeč se naučila od Pinky. Určitě byla pozornou žačkou, protože dnes dokáže napodobit konejšivé broukání veverčí mámy tak dokonale, že na ně každé mládě okamžitě reaguje.

Lit.: Soukup, Petr: Šest tisíc Zón. In web Zóna, 20. 6. 2018 (článek). – Cit.: Některá „kulatá“ čísla jaksi ignorovat nelze… Přiznávám tedy, že Zóna se dnes „dožila“ svého jubilejního šestitisícího vydání, a protože v ČR nevím o žádném jiném „blogu“ či webu připravovaném jediným autorem, který by nabídl nový text 6.000 dní (tedy více než 16 let) po sobě v nepřerušené řadě, dovoluji si tento (přiznávám, že rysy jisté monstróznosti vykazující) „výkon“ tímto věcně připomenout a oslavit. Ať už bylo předchozích šest tisíc dnů mého života jakýchkoliv, každý měl totiž jednu neměnnou konstantu – v jednom každém z nich jsem usedl k PC a sepsal text, který se kolem půlnoci objevil na Zóně. A aby se dnešní jubilejní „zóní“ den nějak lišil od těch fádně „dévédéčkově“ informativních, nabízím vám možnost pustit si záznam půlhodinového pořadu Českého rozhlasu, který o naší rodinné veverčí záchranné stanici před čtyřmi dny odvysílal Český rozhlas (najdete ho na webu ČR tady). A neb dnešní doba miluje „vtipné historky z natáčení“, přidám i tu svou – z autorky reportáže se vyklubala obdivovatelka Tarkovského Stalkera (1979), aniž by až do okamžiku, kdy si na stěně mé „pracovny“ všimla zarámovaného záběru z filmu a zeptala se na něj, tušila, že jsem Stalkera (a dalších pět Tarkovského filmů) vydal na DVD. Haj hou.

Radiodokument