Hovory Plus – Michaela Jílková (2018)

„Protože to je má intuice. Protože je jasné, že když k nějakému politikovi nebo odborníkovi přijdu blíž, je mu to nepříjemné a spíš vám na otázku odpoví. Co jiného chcete dělat, když  jen povídá a povídá a kloudné odpovědi se nedočkáte? Dělám to ale pro občany, aby se taky něco dozvěděli,“ říká Michaela Jílková.

V 90. letech začínala v Českém rozhlase Regina a od roku 1992 je v televizi. „Ve federální Československé televizi jsem moderovala pořad Duel. Pak jsem byla ze zpravodajství odejita, protože měl na mne tehdy averzi jeden velmi mocný politik. Pak jsem byla v publicistice v pořadu Karle, přepni to!, nebo jsem moderovala pořad Aréna, odkud mě taky vyhodili. Ale to už jsem byla těhotná. Pak jsem byla v Občanském judu a sama vymyslela Kotel,“ vzpomíná.

Agresivní estráda?

Jsou její pořady jen agresivní estráda, jak to někteří rádi označují? „Heleďte, mně je vlastně jedno, jak tomu kdo říká. Třeba Kotel byl absolutně nejsledovanější diskusní pořad všech dob. Dokonce měl share 97 %, tedy skoro každý, kdo měl ve chvíli měření zapnutou televizi, sledoval Kotel,“ říká moderátorka, které skromnost určitě nechybí.

„Já v této zemi moderuji diskusní pořady nejdéle ze všech. Všechny, krom Arény, jsem sama vymyslela. Už mne ale nebaví pořád vysvětlovat cosi o pokleslé zábavě. Pak tady taky máme krásné pořady, které nikdo nesleduje, nebo kde divák usne. Bohužel, v Čechách je to tak, že co lidi baví, je pokleslé. Na co koukají jen intelektuálové, a normálního člověka to nezaujme, to má úroveň,“ zlobí se Jílková.

Jak vlastně shání hosty? Prý se k ní politici zrovna dvakrát nehrnou. „Třeba shánět hosty do Kotle, to bylo jednodušší. Teď jsou politici ustrašené neosobnosti. Prostě to šlo z kopce. Protože ti nejchytřejší, co by mohli ohrozit ty nahoře, se ani nedostali na volební kandidátky. Tak to tady vypadalo roky a roky, a teď máme takovou úroveň, jakou máme…“

Jsem pyšná, proč to neříct…

Jílková je sama na sebe opravdu hrdá. „Jsem pyšná. Ano, to je taky taková naše česká povaha, kdy se nechválíme. Proč? Když vás nepochválí někdo jiný, pochvalte se sami. Je fajn být sama se sebou spokojená, ne? 27 let moderování je opravdu těžká práce a mé pořady diváky vždy upoutaly. Proč bych neměla být spokojená a hrdá?“ odpovídá řečnicky.

Během let jí lidé říkali všelijak, od Brutální Nikity až po, asi nejčastěji, Kotelnice. Ale ani Jílková není z kamene. Narodila se jako jedináček, otec byl spisovatel a máma herečka. „Rodiče mě vedli k pracovitosti a k tomu, že se všechno dá zvládnout svou vůlí. V tom se ale tatínek mýlil.“ Vzpomíná tak na svůj asi největší traumatický zážitek, kdy zůstala doma sama s umírajícím tátou.

Umírajícímu otci jsem nemohla pomoct

„Bylo to v roce 2011 a já tehdy byla doma se zlomeným 5. bederním obratlem, v krunýři a s berlemi. On už byl v pokročilém stádiu rakoviny a jednoho dne upadl. Já mu nemohla pomoct. Bylo to strašné, ale mohla jsem jen ležet nebo stát. On přitom využil všechnu svou vůli, aby vstal sám. Ale ono to nešlo…“

Po nějaké době tatínek zemřel, doma a mezi svými. „Prvních pět let jsem si za ním na hrob chodila povídat docela často, teď už míň, ale jeho velkou fotografii mám v pracovně. Takže je se mnou vlastně neustále,“ dodává Michaela Jílková.

Proč studovala herectví? Je dnes spokojena, se dvěma dětmi a dvěma manžely? Jak pomáhá ztrémovaným „občanům“, kteří přijdou do pořadu Máte slovo? Poslechněte si v audiozáznamu rozhovoru Jany Klusákové a Michaely Jílkové.