Ženy tří republik – Julie Hamáčková (2018)

Když se v roce 1926 ujímá Julie Hamáčková vedení nově založené laboratoře v čistírně odpadních vod v Praze Bubenči, v Československu vzniká vláda panské koalice. Mezi ministry se poprvé objevují představitelé německých politických stran.

Ve světě plíživě sílí nacionalismus. V Německu se čím dál víc prosazuje Hitler a jeho NSDAP a italští ministři už skládají svou přísahu jenom do rukou Mussoliniho, předsedy fašistické strany a vlády. Evropané tančí charleston. A ve veřejných funkcích, ve sportu i ve vědě se stále víc uplatňují ženy.

Bratrova pomoc se studiem

Dokladem toho je i začínající profesní dráha Julie Hamáčkové, průkopnice v oboru hydrochemie u nás. Narodila se v dubnu 1892 v Semilech. Otec pracoval jako poštmistr, maminka byla ženou v domácnosti. Julie absolvovala soukromou obchodní školu a po smrti otce začala pracovat jako úřednice, aby rodině finančně vypomohla.

Jenže talentovaná Julie se dál soukromě vzdělává. Nakonec ji starší bratr Miroslav podpoří, aby mohla studium dokončit. V roce 1920 Hamáčková maturuje. V té době už je zároveň dva roky mimořádnou posluchačkou na chemickém oboru České vysoké školy technické. Ještě v tomto roce vykonává první státní zkoušku, později i druhou.

Při škole pracuje v laboratořích profesora Ferdinanda Schulze. A právě on se stane jejím velkým odborným a osobním vzorem. Pro chemii ji získá nadobro. Hamáčková si ho však váží nejen jako vědce, ale cení si i jeho názorů a vztahu ke kultuře a lidem.

Průkopnická práce

V roce 1926 se Julie Hamáčková vydává na studijní cestu po francouzských chemických závodech. A ve stejném roce také mění působiště. Odchází z pozice asistentky na vysoké škole. Pověří ji totiž vedením nově založené provozní laboratoře v čistírně odpadních vod v Praze Bubenči.

Hamáčková se tak dennodenně zabývá kontrolou čistoty vltavské vody a podrobným zkoumáním složení odpadních vod. Práce je to vskutku průkopnická, ale obohacuje ji odborně i lidsky. Julie získává vědecké poznatky v praxi a zároveň navazuje výborné pracovní vztahy jak s odborníky, tak s dělníky na čističce.

Po návratu zpět na techniku Hamáčková znovu prokazuje vynikající analytické schopnosti a rozšiřuje své zaměření. Věnuje se proto také rozborům vod povrchových a podzemních, vod pitných, užitkových nebo průmyslových.

Profesorská kariéra

Po uzavření vysokých škol v roce 1940 nastupuje do hydrologického oddělení Státního zdravotního ústavu. V následujících letech sbírá materiály pro pozdější knižní publikace, podílí se na přípravě vodohospodářských předpisů a vede laboratorní cvičení pro budoucí stavební inženýry.

V roce 1954 se stává jako vůbec první žena u nás profesorkou na vysokých technických školách. Už natrvalo se vrací na Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze.

Na vysoké škole se Julie Hamáčková vždycky snažila pracovat v úzkém spojení s praxí. Vytvářela tvůrčí, sdílnou a vlídnou atmosféru s kolegy i se studenty. Její žák, pozdější rektor Vysoké školy chemicko-technologické, profesor Vladimír Maděra o ní napsal:

„Všude, kde pracuje a pracovala, ji mají a měli rádi. Pro ni samu, pro její lásku k lidem a k životu, práci, pro znalosti a schopnosti a pro všechno dobro, které pro tolik lidí za všechna léta svého života vykonala. Proto neumím lépe skončit tuto vzpomínku k jejímu jubileu, než slovy Boženy Němcové, její milované autorky: A kde je lépe, než mezi lidmi, kteří nás mají rádi; jaká lepší radost, než radost činit jiným.“ 

Profesorka Hamáčková zemřela 9. dubna 1968. Byla ženou inteligentní a schopnou a zároveň skromnou a pilnou. Za svůj život vydala na třicet odborných prací především o analytice vody. Ve svém oboru byla mezinárodně uznávanou kapacitou.