Speciál Plus – Jak vymýtit nenávistné projevy ze stadionů? (2018)

„To je závažný problém, ať se to objeví kdekoli. Na fotbale to bývá hlasitější, jakkoli třeba projevy antisemitismu tam jsou výrazně menšinové. Když fanoušci skandují jude Slavie, tak moc nevědí, co tím myslí. To je možná ještě horší,“ myslí si novinář Jindřich Šídlo.

Loni v létě jsem si říkal, co budou fanoušci Sparty dělat, když jim tam přišel první izraelský fotbalista, a naopak za Slavii začal hrát Němec tureckého původu. Zdá se, že se s touto skutečností nijak nevyrovnali. Jindřich Šídlo

Vzpomíná, jak před zhruba patnácti lety dělal rozhovor s tehdejším majitelem Sparty Vlastimilem Košťálem, jestli mu ten pokřik nevadí. „On říkal, že dává přednost drobnějším krokům. Že když jednou udělají pět průšvihů a podruhé čtyři, tak že je to cesta kupředu,“ uvádí.

„Musím přiznat, že při zápase jsem také schopný říct ledacos. A co jsem křičel na soupeře na tribuně, to bych za normálních okolností neřekl. Ale byly to vulgarity, fotbal k tomu svádí. Ale jakmile se tam objeví tenhle moment (rasismus nebo antisemitismus), tak je to za hranou,“ dodává fanoušek londýnského Arsenalu.

Hajlování je tu od války

Historik a archivář Slavie Vladimír Zápotocký k tomu připomíná, že pokřik jude Slavie byl poprvé slyšet už v roce 1923. Zatímco prý sportovní část pražské Sparty i Slavie vedli Britové, tak úředníci a účetní byly obvykle ze smíšených židovských manželství.

„Chytrým lidem na Slavii – tehdy už uměli vydělávat peníze – jeden významný člen řekl, aby si nedělní zápas pojistili proti dešti a přemluvili anglický tým, aby hráli v pondělí. Takže v neděli pršelo a Slavie dostala peníze od pojišťovny, v pondělí se hrálo a Slavie dostala peníze od diváků. Naneštěstí příští týden hrála na Spartě, kde se prvně ozvalo jude Slavie,“ popisuje.

Hajlování na českých stadionech pak podle něj přetrvalo z časů protektorátu, a dokonce i z předválečných let, kdy hajlovali členové německých klubů – Teplitzer FK z Teplic, žateckého DSV Saaz nebo DFC Prag hrajícího na pražské letné.

Nenávist se šíří ze stadionů

„Znepokojuje mě, jak se to – oproti například německé Bundeslize – neřeší na klubové úrovni. Nechci trestat každého fanouška, ale ty kluby to nepovažují za závažný problém. Ty by měly dát jasně najevo, že to na stadiony nepatří,“ poznamenává socioložka a fotbalistka Karina Hoření.

Podle ředitele Památníku Šoa Praha Pavla Štingla by ale tento problém měl řešit stát. „Fotbal je obrazem světa, který ho obklopuje. A hlavně malá skupinka může manipulovat s tou velkou a vycházejí odsud určité šablony, které nezůstávají na tribuně,“ upozorňuje.

Vypráví o své návštěvě polského ghetta Baluty v Lodži, kam z nádraží Bubny odjížděly transporty. Celé město je prý počmárané antisemitskými nápisy, podle místních to prý ale s antisemitismem nemá nic společného – jen se tak vzájemně urážejí fanoušci zdejších klubů.

„Dobře, ale proč používají ty židovského hvězdy? A oni řekli: ‚No protože polština nemá horší slovo než Žid.‘ (…) Když člověk přijede do ghetta, kde za války došlo ke genocidě, tak má pocit, že tam k té genocidě má teprve dojít. Vytváří to atmosféru, která nutně přechází dál,“ varuje Štingl.