Pohřeb Jana Palacha (1969)

Přidal: Premek |

Leden 17, 2019

Záznam pohřbu Jana Palacha.

Hovoří Oldřich Starý, rektor Univerzity Karlovy.

Natočeno 25. 1. 1969 (Karolinum). Webová premiéra 16. 1. 2019 k 50. výročí sebeupálení J. Palacha.

Lit.: -rak- (= Kedroň, Radek): Můj synáčku, ozývá se hlas matky na dosud nezveřejněném záznamu z Palachova pohřbu. In web IRozhlas, 16. 1. 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Pohřeb Jana Palacha, pochodně č. 1, se v neděli 25. ledna 1969 proměnil v masový protest. Z piety v Karolinu Univerzity Karlovy pořídili technici tehdy ještě Československého rozhlasu více než dvacetiminutový záznam. Do vysílání se však v nesestříhané podobě tato nahrávka dosud nedostala. V závěru je například slyšet nářek matky, Libuše Palachové. Poslechněte si záznam z archivu Českého rozhlasu.

„V hlubokém pohnutí, s bolestí i hrdostí se sklání akademická obec Univerzity Karlovy nad mrtvým Janem Palachem, studentem filozofické fakulty. Jeho heroický i tragický čin je výrazem čistého srdce, nejvyšší lásky k vlasti, pravdě, svobodě i demokracii,“ říká na unikátním audiozáznamu Oldřich Starý, tehdejší rektor Univerzity Karlovy. Technici Českého rozhlasu před padesáti lety celou tryznu natočili. Záznam ale putoval rovnou do archivu.

„Takový byl můj syn, takový vlastenec.“

Matka Jana Palacha

„Jan Palach přinesl na oltář národa nejvyšší možnou oběť, která zůstane navždy zapsána nejen v paměti každého čestného a opravdového Čecha a Slováka, ale i milionů lidí po celém světě,“ pokračuje Starý při loučení v Karolinu. Palach byl podle něj díky svému činu zařazen mezi velikány univerzity i celého národa a jeho oběť chápána jako ta, která otřásla celým světem.

Pohřeb Jana Palacha byl naplánován na neděli 25. ledna 1969. Jeho pořadatelem byl Svaz vysokoškolského studentstva Čech a Moravy. Souhlas získal i díky klidnému průběhu pietního průvodu z Václavského náměstí k hlavní budově Filozofické fakulty, který studentský svaz zorganizoval 20. ledna 1969 a jehož se zúčastnilo několik desítek tisíc osob. Svého kolegu chtěli představitelé SVS pohřbít na Slavíně, ovšem k tomu již souhlas oficiálních orgánů nezískali. Jako místo posledního odpočinku Jana Palacha byly proto vybrány Olšanské hřbitovy.

Rakev s Palachovými pozůstatky byla již od pátku 24. ledna 1969 vystavena v Karolinu, kam se přišly se zemřelým studentem rozloučit desetitisíce lidí. Ve stejný den se večer ve Všetatech uskutečnil smuteční průvod, kterého se zúčastnila většina místních obyvatel. Dopoledne 25. ledna 1969 tryzna pokračovala, krátce po poledni pak začal na nádvoří Karolina smuteční obřad.

„Tato pochodeň burcuje všechny lidi dobré vůle, důsledně, ale i rozvážně, dále pokračovat v cestě nastoupené lednem roku 1968 v cestě budování lidského, demokratického, nedeformovaného socialismu v naší vlasti.“

Matčin pláč

Nejemotivnější pasáž přichází až v závěru nahrávky, po patnácté minutě. „Z naší fakulty už, Jane Palachu, nikdy neodejdeš. Zůstaneš tu navždy s námi, v nás a ve všech, kteří přijdou po nás. Zůstaneš navždy v mysli těch, kteří socialismus opravdu lidský v této zemi chtějí uskutečnit a uskuteční. Jane Palachu, odkazu, který si vložil do našich srdcí a duší, věrni zůstaneme,“ říká činovník.

V ten moment se ozve nářek matky Jana Palacha: „Takový byl můj syn, takový vlastenec.“

„Matko, děkujeme vám za vašeho syna a věřte, že kdybychom vám ho mohli alespoň trochu nahradit, že bychom to rádi udělali,“ zní poslední slova oficiálního proslovu.

V pozadí se opět ozve hlas Palachovy matky: „Takový byl můj syn vlastenec.“ Pak už nářek přehluší hudba. Je slyšet, že Libuše Palachová přijímá kondolence lidí. Po chvíli je možné ještě rozpoznat její slova: „Můj synáčku…“

Radiodokument