Vertikála – České řeholní komunity řídnou (2019)

„České řeholní komunity jsou v dobré kondici, jejich součástí jsou lidé, kteří slouží druhým a snaží se o vnitřní pravdivost a intenzivní vztah s Bohem,“ hodnotí situaci generální představená České kongregace sester dominikánek a předsedkyně konference vyšších představených ženských řeholí Ludmila Chládková neboli sestra Krista.

„Jediným problémem je klesající počet řeholníků a řeholnic,“ doplňuje ji delegát provinciál augustiniánů a člen předsednictva Konference vyšších představených mužských řeholí v České republice Juan Provecho. „Musíme buď uzavírat kláštery, které jsme měli, slučovat se s komunitami navzájem nebo žádat o pomoc ze zahraničí. Především z Afriky a Asie.“ Sám otec Juan přišel v rámci výpomoci ze Španělska v devadesátých letech.

Nás to vede k užší spolupráci s laiky. Dřív, když sestry provozovaly školu nebo nemocnici, byla většina zaměstnanců řeholnice. Teď je poměr obrácený. sestra Krista

S řídnoucími komunitami se potýká celá Západní Evropa. Zajímavé ale může být srovnání v rámci Visegrádu. Do stavů dominikánek vidí detailněji právě sestra Krista: „Pozoruhodné je srovnání s Maďarskem. Jsme v podobném regionu, ale zatímco my a slovenské sestry jsme na tom tak podobně, v době totality jsme pobývaly v jakémsi polovězení v pohraničí, v Maďarsku, byly sestry úplně rozprášené – musely sundat hábity a nesměly žít dohromady. Po revoluci tam vzniklo kongregační společenství téměř od nuly. A dnes velmi dynamicky kvete, je tam několikanásobně víc mladých sester než u nás a na Slovensku.“

Zkušenost se snižováním stavů vede komunity k úvahám nad smyslem jejich služby a připomínání jejich identity. V minulosti se jednalo o útěk před pronásledováním raných křesťanů, touhu po návratu k prostému životu tak, jak žil Ježíš Kristus i o reakci na ochabnutí křesťanské morálky. Ve středověku byly zvláště v Irsku kláštery centry vzdělanosti a důležitým uchovatelem nezcenzurovaných antických děl. Kolem klášterů vznikaly školy a sloužily také jako výchovné ústavy nebo sirotčince, hospice a nemocnice. Mnohá společenství byla také hospodářskými centry své doby.

Spoustu těchto funkcí dnes přebral sociální stát a nezisková sféra. „Daleko důležitější než to, co děláme, je jak to děláme,“ zdůrazňuje sestra Krista. A otec Juan dodává: „Nejlepší svědectví je být dobrým řeholníkem. Žijeme-li my dobrý řeholní život, nemusíme se starat, protože pán Bůh se stará.“