Vizitka – Iva Procházková (2019)

V laudatiu porota na tvorbě Ivy Procházkové vyzdvihla umělecký záběr, psychologickou propracovanost i rezonanci. A jak se podle ní pozná dobrá dětská kniha? „Neměl by to být kýč, neměla by to být jazykově podřadná literatura, nemělo by to být hloupé a po výtvarné stránce by kniha měla rozvíjet schopnosti nebo pozornost dítěte.“

Mít dětskou knihovničku by mělo být úplně to samé jako mít svůj štelář s hračkami nebo počítač s hrami.

Iva Procházková prožila dětství v Praze. Z politických důvodů nemohla studovat vysokou školu – její otec totiž byl proskribovaný spisovatel Jan Procházka. A tak v třiceti letech se svou rodinou emigrovala a v Rakousku a Německu strávila jedenáct let.

Procházková napsala knihy pro děti šesti až osmileté (Eliáš a babička z vajíčka, Jožin jede do Afriky a Hlavní výhra), jedenácti až třináctileté (Červenec má oslí uši, Únos domů a Uzly a pomeranče) i šestnácti až sedmnáctileté (Karolína, Soví zpěv) a vůbec pro dospívající (Nazí, Tanec trosečníků).

Psaní pro děti jsem ukončila.

A jak se Procházková ohlíží za letošním lipským knižním veletrhem, kde působila jako vyslankyně dětské literatury? „Česká literatura zanechala v Lipsku dojem jednoznačně příznivý až bombastický.“ Měl tam také premiéru česko-německo-slovenský film Uzly a pomeranče podle její stejnojmenné knihy, u nás bude uveden v květnu na festivalu ve Zlíně.

V současné době vychází Procházkové román Nekompromisně o vraždě investigativního novináře. Sama o něm mluví jako o románu evropském a zároveň angažovaném: „Angažovanost k mému psaní patří. Strkat hlavu do písku bych považovala za pasivní.“