Pro a proti – Workoholismus v politice (2019)

„Jsem zvyklý takto pracovat už 30 let z dob podnikání… Tento workoholismus, budeme-li to tak nazývat, vnímám jako to, že chci svoji práci zvládnout a dělat ji maximálně odpovědně,“ uvedl v pořadu Pro a proti ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (nestraník za ANO).

Ten dodal, že také dokáže pracovně vypnout a věnovat se třeba rodině. „Workoholismus není o tom, jestli jste v práci 8 nebo 14 hodin, ale do jaké míry se koncentrujete na úkoly, které máte, a nerozptylujete se dalšími věcmi.“

Když zavedeme tzv. evropský sociální model, ve kterém si od práce neustále ulevujeme, tak nás asijské a americké firmy převálcují. Takže buď se jim budeme snažit stačit, nebo budeme nabírat čím dál tím více lidí, abychom práci zvládli… Dívejme se po světě, a ne na evropský sociální model, který chce vidět vše jen v barvách odborů a toho, jak se všichni budeme mít dobře, když si budeme ulevovat od práce. Karel Havlíček

Politik upozornil, že se za své intenzivní pracovní nasazení nestydí. „Srovnal bych to se sportovci. Těm nepodsouváme, že jsou sportoholici, a když se někdo snaží mít výsledky, tak musí trénovat víc než ostatní. K těm vzhlížíme a myslím, že v práci je to podobné.“

„Co budu dělat poté, až nebudu ministrem, nevím… Vnímám volební období, které je za dva půl roku, ale může to skončit i za pár měsíců. Ode mě se očekává, že budu k něčemu platný. Nechci se dostat do role některých předchůdců… Chci, aby za mnou byly výsledky,“ zhodnotil Karel Havlíček (ANO).

Workoholik je přesvědčen, že je v pořádku

„Je dobře, když je člověk schopen vysokého pracovního nasazení a pracuje třeba 16 hodin denně v určitém období. Nemyslím si ale, že to je v jakémkoliv oboru dobré dlouhodobě,“ konstatoval psychiatr a psychoterapeut Tomáš Rektor, specialista na workoholismus.

Podle něj je u všech závislostí hlavním faktorem svoboda volby. „Pokud mě baví pracovat a pracuji s obrovským nasazením, ale nevadí mi vzít si volný víkend nebo odjet na dva týdny na dovolenou, nemluvil bych o workoholismu. Když ale nemohu z nějakých důvodů pracovat a propadnu v úzkost, tak ano.“

Člověk, který pracuje dlouhodobě třeba 16 hodin denně, pracuje na hraně svých možností a není schopen zvýšit výkon v případě krize. Ve vrcholném politické funkci se může stát, že je třeba výkon zvýšit… Pokud někdo pracuje v týmu, tak najít lidi, kteří budou pracovat podobným tempem, může být složité a ve chvíli velké zátěže může tým začít kolabovat. Tomáš Rektor

Srovnání workoholiků se sportovci považuje psychiatr za vhodné. „Může existovat a často také existuje závislosti na sportu. I tady platí, že je důležité, jestli je člověk schopen přepnout z práce do rodiny, do koníčků… Pro spoustu sportovců může mít sport stejně destruktivní vliv jako v případě workoholismu.“

„Workoholici nejsou dobří podřízení, nadřízení, ani šéfové. Stanovují tempo, které je neudržitelné nebo neakceptovatelné pro zbytek týmu… Člověk skutečně závislý na práci má pocit, že je vše v pořádku a nechce měnit sám sebe, ale své okolí,“ upozornil Tomáš Rektor.