Pro a proti – Festival Prague Pride (2019)

Přidal: Premek |

Srpen 11, 2019

Festival Prague Pride vstupuje do finále – v sobotu projde Prahou karnevalový průvod. Je na místě, aby festival LGBT, který tradičně rozděluje společnost, veřejně podpořilo vedení metropole vyvěšením duhové vlajky? Mluvit o tom bude Veronika Sedláčková.

Hovoří primátor Zdeněk Hřib z České strany pirátské a zastupitel KDU-ČSL, bývalý radní pro kulturu Jan Wolf.

Natočeno 2019. Premiéra 9. 8. 2019 (ČRo Plus, 9:34 h.).

Lit.: Sedláčková, Veronika – Čihák, Ondřej: LGBT komunita nemá žádný zásadní problém. Rodiny s více dětmi ano, tvrdí lidovecký zastupitel Wolf. In web ČRo Plus, 9. srpen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Na budově pražského magistrátu se objevila duhová vlajka, symbol LGBT komunity. Radnice tak v době konání festivalu Prague Pride prý dává najevo podporu diverzitě. Kritici i z řad zastupitelů s tímto krokem ale nesouhlasí.

„Jde o naprosto zbytečné gesto. LGBT komunita a lidé, kteří se hlásí k jiné orientaci než heterosexuální, mají v Praze naprostou toleranci… Neslyšel bych, že by zde byl problém s utiskováním sexuálních menšin,“ uvedl v pořadu Pro a proti pražský zastupitel Jan Wolf (KDU-ČSL).

Ten dodal, že jako oddávající má výhrady také vůči manželství pro stejnopohlavní páry. „Nedokážu si představit, že bych oddával dva muže nebo dvě ženy stejnou formulí, kterou musí každý oddávající přečíst při svatbě… Manželství nemusí být přímo směřováno na svazek stejnopohlavního páru.“

Za mě je toto gesto města buď vedeno snahou o zviditelnění, nebo snahou těch, kteří jsou jiné orientace a jsou na magistrátu… Snaha byla i za našeho volebního období, tedy mezi rokem 2014 až 2018… Víme, že v radě města jsou dnes neheterosexuální lidé, takže mají důvod podporovat tento festival. Já jim to nezazlívám, ale myslím si, že je to špatně. Jan Wolf

Zastupitel je přesvědčen, že i tradiční rodina potřebuje podobnou deklaratorní podporu. „LGBT komunita nemá nějaký zásadní problém… Ale když se bavíte s lidmi, kteří mají vícečetnou rodinu, tak zjistíte, že okolí na ně pohlíží jinak. Mají-li více než dvě tři děti, tak se na ně ostatní dívají s tím, jestli jsou normální, že mají tolik dětí.“

„Jde hlavně o lidi, kteří podnikají, žijí ve vztahu, kdy si užívají života a nejsou ochotni ze sebe něco dát. Dnes zhruba jedno dítě stojí rodinu asi 2 miliony korun, 5 dětí je 10 milionů… Celorepublikově to vidím jako dost velký problém,“ upozornil Jan Wolf (KDU-ČSL).

LGBT komunita potřebuje deklaratorní podporu, rodina hlavně praktickou

„Jde o potřebné gesto, žádala o něj sama LGBT komunita. Je dobře, že Praha vyjadřuje symbolickou podporu těm, kteří jsou v jiných zemích perzekvováni nebo dokonce fyzicky likvidováni,“ vysvětlil primátor hlavního města Zdeněk Hřib (Česká pirátská strana).

Podle něj i dnes ještě narazíme na případy sebevražd gayů nebo leseb právě z důvodu nepřijetí většinovou společností. „Proto si myslím, že je vhodná i iniciativa Jsme fér, tedy manželství pro všechny. To se mě dotýká i jako oddávajícího.“

Jako člen České pirátské strany dlouhodobě podporuji rovnost práv bez ohledu na sexuální orientaci. Pod vlivem lobbistické skupiny se rozhodně necítím. O vyvěšení vlajky rozhodla celá rada a rád bych připomněl, že šlo o rozhodnutí jednomyslné, pokud si dobře vzpomínám. Zdeněk Hřib

Primátor souhlasí, že by tradiční rodiny mohly být podporovány více. „Jde ale o podporu jiného typu než věšení vlajek a průvodů. Zatímco LGTB komunita usiluje o deklaratorní podporu, tak rodinu tady nikdo nešikanuje… Rodina potřebuje, aby ženy mohly chodit po mateřské do práce, dost míst ve školkách, kvalitní školy, volnočasové vyžití… A to město dělá.“

„Jako otec od rodiny se třemi dětmi a jednou manželkou nestojím o gesta typu průvodů pro podporu rodiny,“ konstatoval Zdeněk Hřib (Česká pirátská strana).

Lit.: Burian, Jan: Kde končí náš svět? In Týdeník Rozhlas, srpen 2019 (článek). – Cit.: Tak jsem zase na skok z ciziny doma. Je tu příjemně, nepřivítalo mě žádné velké vedro, občas dokonce zaprší, a jak už snad víme, voda je dar. Je mi tu tak dobře, že jsem se odvázal a pustil si v autě Český rozhlas Plus. Trefil jsem se do pořadu Veroniky Sedláčkové Pro a proti a řeč byla o chystaném pražském duhovém pochodu LGBT (lesbiček, gayů, bisexuálů a transsexuálů).

První ze dvou diskutujících pravil, že Praha je dnes otevřené město a že se podle výzkumu v přijímání těchto menšin podobáme spíše Německu či Holandsku než Slovensku, Polsku či Maďarsku. Pochod prý přesto má smysl – upozorňuje, že ne všude mohou tyto menšiny žít bez pronásledování, někde je dokonce vězní nebo rovnou zabíjejí. Druhý debatér také prohlásil, že dnešní Praha je otevřené město, ale těmto menšinám se tady neubližuje ani se nijak veřejně nepranýřují, takže podobný pochod městem je zcela zbytečný.

Oba pánové mluvili klidným tónem a jejich čeština byla na důstojné úrovni. Kdybych rozhlasový přenos sledoval na internetu, mohl bych si je i prohlédnout, protože rozhlas si dnes hraje tak trochu i na televizi. I tak myslím, že oba vypadali dobře. Byli si možná do jisté míry podobní, určitě měli hezké košile a dobře padnoucí saka z kvalitní látky. Jenomže stejní podle mě rozhodně nebyli, naopak. Ve vysílání představovali dva nekonečně vzdálené – a obávám se, že i neslučitelné – světy. Ten, který hovořil jako první, byl typ moderního a sebevědomého obyvatele naší velké evropské vlasti, který si o prázdninách rád zaplave v některém z našich mnoha moří. Soucítí s lidmi ve vzdálených oblastech planety, jež jsou dnes i pro něj blíž než kdykoli předtím.

Druhý je zajisté spořádaným plátcem daní v České republice. Je pyšný na českou korunu a je to uvědomělý vlastenec, který chce naše tradiční národní hodnoty chránit před čímkoli cizím. Uznává sice, že dnes se máme hospodářsky nejlépe, jak jsme se kdy měli, ale tento úspěch připisuje především naší tvořivosti a šikovnosti, nikoli nějakému otevřenému prostoru kdesi za obzorem. Labe se podle něj vlévá do Německa a Odra do Polska. Svět, o který se máme zajímat, končí v Dolním Dvořišti, v Šluknově či kousek za Horní Bečvou. Dál už není nic. Máme tu spoustu svých vlastních problémů, které je třeba řešit. Třeba medvěda přebíhajícího ze Slovenska na Moravu a zpátky, kterého je třeba zastřelit, nebo válečné uprchlíky; jejich válka se nás přece netýká… A v létě je nejlepší vyrazit do Chorvatska, když my prostě moře nemáme.

Raději jsem to rádio vypnul. Za pár dnů odjíždím na švédský ostrov Gotland a chci mít čistou hlavu. Mimochodem – na Gotland v průběhu obou posledních světových válek přeplavaly stovky lidí prchajících střídavě před Němci a Rusy, dnes sem míří přes ruské území uprchlíci ze Středního východu. Švédů je sice méně než Čechů, ale možná jim to ne právě vlídné moře od obzoru k obzoru dovolí dohlédnout dál, než dokážou někteří z nás přes naše malebné kopečky.

Radiodokument