Mozaika – Šlechtova restaurace (2019)

Letopisci zaznamenali, že stavbu letohrádku v letech 1689 až 1692 inspirovala příhoda císaře Leopolda I. Jednoho dne ho totiž během lovu v oboře zastihl silný déšť, a protože se neměl kam schovat, celý promokl. Památkářka Petra Hoftichová objekt, který pro císaře postavila česká komora, označuje za skvost barokní architektury. A jeden z autorů projektu rekonstrukce, architekt Mikuláš Hulec z atelieru Hulec & Špička Architekti o původním letohrádku říká: „Stavěl ho zřejmě někdo ze stavební huti, která těsně před tím postavila Trojský zámek na druhém břehu Vltavy. Autora tu ale přímo neznáme. Součástí stavby byl veliký sál a k tomu grotta, kde byla kašna a bohatá malířská výzdoba.“

Na začátku 19. století se královská obora otevřela veřejnosti, mimochodem to tehdy se vžil název Stromovka, a letohrádek se proměnil v restauraci. V roce 1883 si objekt pronajal Václav Šlechta, jehož rodina provozovala restauraci až do 2. světové války. Následovalo znárodnění, v roce 1958 prohlášení Šlechtovky za památku a následně její uzavření. Už tehdy byla v havarijním stavu, jenže na přelomu 70. a 80. let přišly ještě dva ničivé požáry a v roce 2002 povodně. Voda u letohrádku tehdy dosahovala do výšky čtyř metrů. „Vedle Šlechtovy restaurace stálo torzo klasicistního domečku, kde byly původně kuchyně, a to v době povodní spadlo, takže domeček se teď staví znovu,“ říká architekt Mikuláš Hulec.

V hlavním sále jsme si s Janem Munzarem, jednatelem restaurátorsko – sochařské a stavební firmy PRACOM, prohlíželi poničené fragmenty původní výzdoby. Především stropní fresku Apollón ve slunečním voze z roku 1691… „V současné době není možné provádět přímé restaurování. Malby nejdou bez většího poškození vyčistit.“

Odborníci se tedy shodli, že vytvoří kopii výmalby a tu původní zakonzervují až do doby, než nové technologie umožní ji restaurovat. Což může být klidně za několik desítek let. Nejcennějším prostorem objektu je umělá krápníková jeskyně grotta. Ta zůstala zachovaná v podobě z 19. století, restaurátoři ji ale vrátí její původní, barokní vzhled.

„Dominantu tohoto prostoru tvoří stropní výzdoba, která je tvořena ze skla a mušlí,“ popisuje Jan Munzar. Kromě toho jsou součástí výzdoby perlorodky a srdcovky a tři druhy různě barevných skleněných úlomků. „Tato sklíčka si necháváme dělat v malých sklárnách na severu Čech.“

Do grotty se vrátí také pískovcová kašna a dlažba. A památkářka Petra Hoftichová dodává: „V Praze tolik grott není. Grottové stěny můžeme najít třeba v Troji, kde se teď také restauruují. Nejstarší grottové prvky jsou pak ve Valdštejnské zahradě.“

Šlechtovka se bude zprovozňovat postupně. Jako první má být zpřístupněné venkovní posezení a dál i restaurace, kavárna v prvním patře nebo altán. „Pro nás je architektonicky nejdůležitější sál s grottou. Záleží nám na tom, aby byl sál sálem, a ne hospodou,“ dodává architekt Daniel Špička.

Rekonstrukce vyjde na zhruba 120 milionů korun a architekt Mikuláš Hulec závěrem dodává, jakou podobu Šlechtovka bude mít: „Hlavní záměr je navrátit ji do stavu, ve kterém byla na přelomu 19. a 20. století. Vznikne velká zahradní restaurace s kolonádou a venkovním výčepem a také kavárna na terase. Především se ale znovu obnoví nejcennější sál s grottou, kde by se mohly pořádat svatby, komorní koncerty a podobně.“