Příběhy 20. století – Jaroslav Formánek (2019)

Přidal: Premek |

Listopad 10, 2019

Příběhy 20. století se podívají na rok 1989 očima spisovatele Jaroslava Formánka. V dubnu totiž emigroval do Francie. V té době nebylo ještě vůbec jasné, jak dlouho se komunismus v Československu a celém východním bloku ještě udrží. Připravil Adam Drda.

Natočeno 2019. Premiéra 10. 11. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h.).

Lit.: Drda, Adam: V dubnu 1989 jsem z Československa odjížděl navždycky. Příběh spisovatele Jaroslava Formánka. In web ČRo Plus, 10. listopad 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Mnozí lidé dnes tvrdí, že v devětaosmdesátém už bylo jasné, že se komunistický režim v ČSSR každou chvíli zhroutí. Jenže ono se to zdá jasné teď, když se díváte po desítkách let zpátky. Tehdy jsem si nic takového nemyslel. A moji přátelé taky ne,“ říká v rozhovoru pro Paměť národa spisovatel a novinář Jaroslav Formánek. V polovině dubna 1989 emigroval do Francie. Bylo mu devětadvacet, na odchod do exilu se připravoval několik let.

Začátkem roku 1989 byla v Sovětském svazu v plném proudu tzv. přestavba, v únoru začala v Polsku jednání u kulatého stolu mezi vládou a opozicí, nicméně obyvatelé Československa tehdy neměli příliš důvodů k naději, že se brzy dočkají svobody. Režim se sice v některých ohledech mírně uvolňoval, ale nic zásadního se neměnilo: zemi stále okupovala sovětská armáda, v lednu 1989 „bezpečnostní“ složky brutálně rozehnaly pražské demonstrace při tzv. Palachově týdnu, lidé byli pořád z politických důvodů zatýkáni a vězněni, pořád neměli občanské svobody, hranice se Západem byly zadrátované.

Ke zmíněnému mírnému uvolnění patřilo mj. zjednodušení výjezdů československých občanů do „kapitalistické ciziny“ (došlo k němu v roce 1988), které Jaroslavovi Formánkovi umožnilo uprchnout ze socialistického ráje: „Měl jsem to v úmyslu dlouho. Jednou možností, jak se dostat na Západ, bylo požádat o tzv. devizový příslib (tj. příslib, že stát prodá občanovi západní měnu) a následně o výjezdní doložku. Příslib jsem ovšem nikdy nedostal. Pak tu byla možnost vycestovat se zájezdem, ale na to jsem neměl peníze a beztak nebylo jisté, že by mě pustili. Učil jsem se tedy francouzsky, čekal jsem na příležitost. (…)

Radiodokument