Příběhy 20. století – Jan Kozlík (2019)

Přidal: Premek |

Listopad 25, 2019

Příběhy 20. století se dnes věnují osudům Jana Kozlíka, evangelického faráře a mluvčího Charty 77. Jeho vyprávění o peripetiích života v dobách komunistické totality zaznamenal Adam Drda.

Natočeno 2019. Premiéra 24. 11. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h.; 49 min.).

Lit.: Drda, Adam: Pán Bůh má s tebou zvláštní úmysly. Příběh mluvčího Charty 77 Jana Kozlíka. In web ČRo Plus, 24. listopad 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Listopad 1989 převrátil Janu Kozlíkovi život, jako ostatně většině lidí.

Disident, evangelík a jeden z mluvčích Charty 77 se tehdy chtěl věnovat studiu teologie – v březnu 1990 však začal pracovat v prověrkové komisi na ministerstvu vnitra a poté se stal jedním ze zakladatelů Úřadu na ochranu ústavy a demokracie (pozdější Bezpečnostní a informační služby), kde působil až do roku 2012.

Jan Kozlík se narodil v roce 1946 ve Mšeně u Mělníka. Jeho názory, myšlení a víru ovlivnil otec, truhlář, solitér, muž jasných a neskrývaných postojů; smrt maminky (to bylo Janovi deset let); péče mšenského evangelického faráře Josefa Svobody.

Jan vyrůstal v temných 50. letech, formovala ho otcova otevřená nechuť ke komunistické politice a mimo jiné též výlety do okolí Mšena, kde byly ještě deset let po konci války prázdné vesnice, pusté domy po vyhnaných Němcích: „Byly vylidněné a strašidelné. Když jsme jako děti vlezly do prázdné chalupy, která stála pár set metrů za Mšenem, bylo tam všechno. Na polici sůl, slánka, pepřenka, ubrus na stole. Tak jsme některé věci odnesli domů. Ale můj otec řekl: ,Vraťte to zpátky, to není naše.‘“

Matčina smrt znamenala pro Jana Jana Kozlíka otřes a životní zlom: „Nedovedl jsem pochopit, proč se to stalo, to dětská duše nedokáže. Tehdy si mě vzal stranou náš farář a řekl mi: ,To se stalo proto, že Pán Bůh má s Tebou zvláštní úmysly. Má pro Tebe zvláštní cestu.‘ Vůbec jsem tomu nerozuměl. Až později jsem pochopil, co měl na mysli. Chtěl, abych studoval teologii. Moje matka ho ještě na smrtelné posteli žádala, aby se o moji výchovu staral. A skutečně to tak bylo. Vzal to vážně.“ (…)

Radiodokument