O Roma vakeren – Fedor Gál: Romové a Židé mají podobný úděl (2020)

Přidal: Premek |

Únor 18, 2020

Připravila Rena Horvátová.

Natočeno 2020. Premiéra 14. 2. 2020 (ČRo 1 Radiožurnál, 7 min.).

Lit.: Horvátová, Rena: Fedor Gál: Romové a Židé mají podobný úděl. Když je společnost v krizi, obrátí se proti nim. In web ČRo 1 Radiožurnál, 14. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Fedor Gál se o tom, že se narodil v Terezíně během 2. světové války, dozvěděl až jako školák. Jeho maminka ani teta mu nikdy o osudu rodiny nevyprávěly.

„Já jsem Žid a narodil jsem se v koncentračním táboře. Vím, co je to ghetto, vím, co jsou ostnaté dráty, a vím, jaké to je nemít elementární pocit příslušnosti k majoritní společnosti. Tato zkušenost mých rodičů a prarodičů se mě drží po celý život.“

„Když jsem založil nakladatelství, bylo automaticky jasné, jakou literaturu budu vydávat. Knihy o holokaustu, o týraných dětech. Obracel jsem se na autory, kterým jsem důvěřoval,“ říká Fedor Gál, který spolu se synem založil nakladatelství G+G. Pod jeho hlavičkou vydávají své knihy autoři jako Marcus Pappe či Paul Polanski, kteří se tematikou holocaustu dlouhodobě zabývají.

„Díky nim jsem se dostal i ke knize o romském holokaustu, o kterém jsem do té doby nevěděl vůbec nic. Kniha byla od Marcuse Pappeho a jmenovala se A nikdo vám nebude věřit. Pak jsem vydal ještě další asi čtyři knihy, z toho část byla od Paula Polanskiho. Můj zájem trvá už několik desetiletí.“

Doma jsme o tom nemluvili

O tom, že se narodil v Terezíně během 2. světové války, se dozvěděl jako školák. Tehdy ještě nechápal, proč jeho maminka nebo teta o osudu rodiny nikdy nemluvily:

„Devadesát pět procent mé rodiny zahynulo během holokaustu. Přežily moje máma a její ségra, nikdo jiný. U nás se o tom ale nikdy nemluvilo. Když na mě začaly děti v Bratislavě, kde jsme žili, pořvávat ‚ty Židáku‘, nevěděl jsem, co to znamená. To, že jsem se narodil v Terezíně a že to byl koncentrační tábor, jsem se dozvěděl až ve škole. Často jsem přemýšlel o tom, proč naše máma nikdy nic neřekla. Dnes si myslím, že si tito lidé chtějí tyto traumatické zážitky v sobě schovat, pohřbít, nemluvit o tom. Jedná se o období, kdy byla hrozně ponížena její důstojnost.“ (…)

Radiodokument