Osudy – Jiří Gruša 1/5 (2009)
Rozhlasové vzpomínky básníka a diplomata. Připravil Ivan Binar. Technická spolupráce Tomáš Gsöllhofer.
Natočeno 2009. Premiéra 26. – 30. 10. 2009 (5 x 30 min.). Repríza 25. – 29. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h).
Lit.: anonym: OSUDY – Jiří Gruša. In web ČRo 3 Vltava, 26. říjen 2009 (článek). – Cit.: (…) V cyklu Osudy uvádíme pětidílné vyprávění básníka, prozaika a překladatele, který po roce 1989 působil rovněž v diplomatických službách jako velvyslanec Československé, později České republiky v Německu a v Rakousku. V letech 2005-2009 byl ředitelem Diplomatické akademie ve Vídni. Od roku 2003 byl prezidentem mezinárodního centra PEN klubu. Rozhlasové vzpomínky připravil Ivan Binar.
Básník, prozaik a překladatel Jiří Gruša se narodil 10.11. 1938 v Pardubicích v rodině mlékárenského technika. Dětství prožil ve Dvoře Králové a v Pardubicích. Po maturitě na jedenáctileté střední škole studoval v letech 1957-1962 filozofii a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté pracoval jako redaktor časopisů Tvář (jehož byl spoluzakladatelem), Nové knihy, Sešity pro mladou literaturu, Zítřek. V letech 1969-1981 vystřídal řadu zaměstnání. V roce 1969 byl soudně stíhán za uveřejnění několika kapitol z románu Mimner v Sešitech pro literaturu a diskusi. Stal se signatářem Charty 77 a podílel se na vydávání samizdatové literatury. V roce 1978 byl dva měsíce ve vyšetřovací vazbě za pobuřování (ve skutečnosti za zveřejnění svého románu Dotazník). Během stipendijního pobytu v USA byl Jiří Gruša v roce 1981 zbaven československého občanství a emigroval do NSR. V letech 1982-1990 žil v emigraci v Bonnu a věnoval se literární činnosti jako spisovatel, překladatel a publicista v češtině i němčině.. Po roce 1990 působil v diplomatických službách jako velvyslanec v NSR, od června roku 1997 byl krátce ministrem školství, mládeže a tělovýchovy a poté do roku 2004 velvyslancem v Rakousku. V letech 2005-2009 byl ředitelem Diplomatické akademie ve Vídni. V roce 2003 byl zvolen prezidentem mezinárodního centra PEN klubu.
Zpočátku psal básně (Torna, 1962; Světlá lhůta, 1962; Právo útrpné, 1964; Cvičení mučení, 1969). Spolu s Ludvíkem Vaculíkem založil samizdatovou edici Petlice, v níž vydal knihy Mimner aneb Hra o smrďocha (1973, pod pseudonymem Samuel Lewis), Dámský gambit (1973), Modlitba k Janince (1975), Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele (1975), Dr. Kokeš, Mistr Panny (1980). Je spoluautorem slovníku českých spisovatelů 1948-1978 (v samizdatu 1978).
V současné době píše Jiří Gruša poezii, prózu – převážně eseje – i projevy většinou německy, jazykem země, kde se usadil ve vynuceném exilu. Z jeho česky uveřejněných titulů posledních let připomeňme překlady Česko/Návod k použití a Šťastný bezdomovec nebo memoárový knižní rozhovor s Daliborem Dobiášem Umění stárnout. K autorovým pětašedesátinám také vyšlo v jednom svazku souhrnně jeho pět prvních sbírek poezie pod titulem Právo útrpné. Jiří Gruša je nositelem řady literárních cen, včetně cen za německy psanou poezii. Kromě toho je laureátem i několika významných ocenění za přínos na poli česko-německých a česko-rakouských vztahů či za další společenské a kulturní zásluhy; tyto ceny byly uděleny v Rakousku a v Německu.
Pětidílné rozhlasové vzpomínky Jiřího Gruši připravil Ivan Binar.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku