Příběhy 20. století – Eva Vaňková a Helena Kosková (2021)

Přidal: Premek |

Červen 7, 2021

Před téměř sedmdesáti lety – na konci června 1951 – byl zatčen někdejší československý náměstek ministra financí a poté velvyslanec ve východním Německu Otto Fischl. Protože jeho předkové byli Židé, zařadila ho Státní bezpečnost do vykonstruovaného procesu s Rudolfem Slánským a spol., byl odsouzen k smrti a popraven. V dnešních Příbězích 20. století se Adam Drda věnuje vzpomínkám jeho dvou dcer: Evy Vaňkové a Heleny Koskové.

Natočeno 2021. Premiéra 6. 6. 2021 (ČRo Plus, 20:05 h.; 49 min.).

Lit.: Drda, Adam: Komunistický antisemitismus a dcery „židovského buržoazního nacionalisty“. Příběh Heleny Koskové a Evy Vaňkové (rozených Fischlových). In web ČRo Plus, 6. červen 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jednoho srpnového dne roku 1965 se na vlnách Jaderského moře houpal nafukovací člun a v něm pět lidí: pětašedesátiletá Marie Fischlová, její dcera Helena Kosková s manželem Ivem a jejich čtyřletá holčička Eva. Všichni přicestovali z Československa do tehdejší Jugoslávie a pokoušeli se o útěk do Itálie. Pátým pasažérem byl Jiří Vaněk, Helenin švagr, tou dobou už občan USA. Člun typu Zodiak koupil pan Vaněk s manželkou v Terstu a s Ivem Koskou pak určili na mapě trasu. Od jugoslávského pobřeží vyrazili kolem páté ráno.

„Přišli jsme tenkrát na to, že když poplujeme místem, kde je Jadran nejširší, dostaneme se nejrychleji do mezinárodních vod. Trasa byla dlouhá asi 200 kilometrů – a území Jugoslávie končilo po 20 kilometrech,“ vzpomíná Helena Kosková. „Měli jsme na sobě jen plavky nebo nějaké letní oblečení, vezli jsme rybářské náčiní, a dohodli se, že pokud nás zastaví jugoslávská hlídka, bude mluvit jen Jirka. Ukáže americký pas, začne anglicky hlaholit, bude tvrdit, že jsme zabloudili. Jenomže jsme si nezjistili, odkud půjde vítr. Za pár hodin už jsme sice slyšeli auta z italského pobřeží, ale taky začalo od toho pobřeží foukat. Zvedly se třímetrové vlny, a jak po nich člun skákal, máma si poranila páteř a Jirka dostal mořskou nemoc. Dál se plout nedalo, tak jsme vyhodili kotvu, ti dva si lehli, já seděla na bortu a říkala si, jestli se dřív utopíme nebo umřeme hlady.“ (…)

Radiodokument