Osudy – Eva Kantůrková 1/5 (2009)

Přidal: Přemek |

Listopad 18, 2009

Rozhlasové vzpomínky spisovatelky a disidentky. Připravila Alena Zemančíková. Technická spolupráce Miloš Kot.

Natočeno 2009. Premiéra 16. – 20. 11. 2009. Repríza 20. – 24. 11. 2017 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.); 11. – 14. 5. 2020 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.).

Lit.: anonym: OSUDY – Eva Kantůrková. In web ČRo 3 Vltava, 16. listopad 2009 (článek). – Cit.: Eva Kantůrková (nar. 11. 5. 1930) vypráví o svém dětství v prostředí meziválečné levicové inteligence (matka Bohumila Sílová byla populární spisovatelkou knížek pro děti, otec byl novinář). V jejím životě nebylo ale nic zcela jednoznačné, takže do dětství Evy Kantůrkové patří i výchova na venkově u strýce a tety i katolická babička a čas strávený v klášterní škole. A také přátelství s mladými lidmi, vychovanými v Jedličkově ústavu, samozřejmost vstupu do komunistické strany, pramenící v rodinné atmosféře, i pozdější samozřejmost přehodnocování a nakonec i opuštění této ideologie po roce 1968.

Eva Kantůrková je bytostná spisovatelka, o svých životních angažmá hovoří otevřeně, s historickým odstupem, analyticky. Postupně se vyprávěním dobírá pdostaty doby, v níž žila, i své role v ní, nezamlčuje kontroverzní kapitoly a nezveličuje doklady své statečnosti. K těm patří jak podpis Charty 77, tak zejména téměř rok trvající pobyt ve vězení. Eva Kantůrková hovoří také o lidech, kteří již nemohou sami vyprávět. k těm nejdůležitějším v jejím životě patří katolický duchovní, teolog a filozof Josef Zvěřina, rovněž signatář Charty 77, a její druhý manžel Jiří Kanrůrek, novinář a po roce 1990 až do rozdělení republiky ředitel Českolovenské televize.

Každou životní zkušenost hodnotí jako materiál pro literaturu, a z tohoto úhlu se i působení v politice po roce 1989 i členství v KSČ do roku 1968 i vězení a disidentství slučují v bohatý a komplikovaný život intelektuálky ve 2. polovině 20. století a na začátku doby globalizace.

Eva Kantůrková ve svém vyprávění nic nezjednodušuje, zásadně nesnáší myšlenková klišé. Proto nedělí svůj život osobní ani umělecký a veřejný na dobu před rokem 1989 a dobu po ní. Pojem svoboda, jakkoli se o tu politickou osobně přičinila, je pro ni zejména svoboda vnitřní, svoboda vlastního vědomí i svědomí, svoboda tvorby. K té je samozřejmě zapotřebí i svobody publikační, ta však sama o sobě je pro spisovatele podmínkou ohlasu jeho díla, nikoli však zárukou jeho vzniku. Eva Kantůrková se ve svých veřejných funkcích v České národní radě, v Obci spisovatelů, na Ministerstvu kultury ČR i v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání angažovala ve prospěch vytvoření a udržení podmínek pro mnohotvárný obraz české literatury i její rozvoj, včetně reflexe v médiích. Z jejího vyprávění cítíme silnou osobnost, kriticky vyrovnanou s peripetiemi vlastního života i života společnosti.

Radiodokument