Šubyduby Amerika aneb Bez obušků není underground (2009)

Přidal: Přemek |

Listopad 20, 2009

Martina Toušková. Připravila Martina Toušková. Hudební spolupráce Martin Schuster.

Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2009. Premiéra 14. 11. 2009 (ČRo 3 Vltava, 9:35 – 10:15 h.).

Pozn.: Vzpomínka na jeden neuskutečněný koncert legendární undergroundové kapely Plastic People of the Universe na jaře 1974 v jihočeském Rudolfově. Dříve než koncert začal, byli jeho návštěvníci násilím rozehnáni a původně povolená akce se změnila v akt režimního násilí, kterým započalo pronásledování kultovní kapely. Členové skupiny přijeli po 35 letech do Rudolfova znovu, aby tu spolu se svými fanoušky zavzpomínali na akci, která se vepsala do dějin dějin českého undergroundu. (anotace)
Koblenc, Václav: Příště vám uřežeme hlavy, řvali místní. In web Chebský deník, 25. 5. 2009 (článek). – Cit.: Legenda českého undergroundu, skupina Plastic People, si v sobotu připomněla brutální zásah StB při svém koncertě v roce 1974 v jihočeském Rudolfově. Už jsem se lekl, že jsou tu zas policajti. Ale naštěstí přijeli ti správní. Tak vtipkoval
jeden z desítek pamětníků, když v sobotu kolem 14. hodiny zaparkovalo před rudolfovskou hospodou Na Americe velké červené auto. Přivezlo muzikanty ze skupiny The Plastic People of the Universe, aby si připomněli 35 let starý zásah StB před jejich koncertem.

„Je tu řada lidí, kteří mají bílé vlasy a vousy. Podle toho poznám, že tehdy měli na zádech a na ramenou obtisky obušků,“ vítal všechny pamětník František Stárek na poutním místě českého undergroundu. Tajná komunistická policie totiž 30. března 1974 mnohé ze zhruba tisícovky diváků surově zmlátila a ostříhala. „Šli jsme zahrádkami dolů k Budějovicím, tam stáli za plotem ti místní soudruzi občani a řvali: Příště vám uřežeme hlavy!“ vzpomínal violista Plastiků Jiří Kabeš.

Kapela tehdy stačila jen naladit. V sobotu, než její členové odhalili pamětní papírový nápis na hospodě, zahráli i píseň. Nejdřív ale Josefu Janíčkovi praskla struna na kytaře. „To bylo kratší než tenkrát, ale už si aspoň brnkli. Plastici půl života ladili a půl života byli v kriminále,“ smáli se lidé. Ve slunečném odpoledni, které večer vyvrcholilo koncertem skupiny v budějovickém klubu Velbloud, se hlavně vzpomínalo. Dnešní majitelce restaurace Marcele Machnicové bylo tenkrát šestnáct. Jejího strýce policie zavřela na 48 hodin, obvinila, že koncert zorganizoval a následně vyhodila z hospody.

„Napřed zatelefonovali, abychom přestali točit pivo. Než jsem položila telefon, přijel autobus, policejní kordon a začali to tu mlátit. Z místnosti, kde jsme spali, nás vyhnali. Dnes je to satisfakce hlavně pro mého otce,“ vyprávěla jedenapadesátiletá Machnicová, která tehdy v hospodě pomáhala.

Místní se podle ní v roce 1974 zachovali jako největší udavači a zrádci. Stárek připomněl, že akci řídil stranický tajemník z Budějovic. „Místní mocenská reprezentace chtěla ukázat, že oni jsou ti nejlepší a vědí, jak s máničkami zatočit. Navíc v Lišově měli cvičení psovodi z celé republiky, tak je vytáhli, aby si bouchli do vlasatých. A to splnili na sto procent.“ Normalizační politici jim tak vzkázali: takhle s vámi budeme zacházet. Za důležité Stárek považuje, že i díky této akci mladí lidé poznají komunistickou totalitu včetně její brutality. Nejlépe se ale hodí citát Kurta Vonneguta, jímž na dálku pozdravil pamětníky básník Ivan Magor Jirous: o masakru se nic inteligentního říct nedá.

30. 3. 1974

30. března měli Plastic People spolu s DG 307 hrát na rockové přehlídce v Rudolfově. V restauraci Amerika však nakonec stačila vystoupit jen pražská skupina Adept. Během jejího koncertu brutálně zasáhla policie, řadu návštěvníků zbila. Následovalo velké zatýkání, které pak vyústilo v soudní postihy mnoha lidí. I když mezi zadrženými nebyl nikdo z Plastiků, šlo o více než výmluvné varování. Vyšetřovalo se i v Rudolfově. Několik mladých lidí, kteří účast na koncertu do jisté míry pojali jako protest proti svým prominentním rodičům, „kovaným“ komunistům, se dostalo před městskou přestupkovou komisi. Doklady o jejím jednání byly skartované teprve nedávno.

Brabenec se trochu bojí, že ho zase zavřou

Samotní Plastici měli tenkrát štěstí. Policistům, kteří v Rudolfově brutálně zmlátili řadu lidí, utekli. Když dohrála skupina Adept a Plastici se připravovali, začala k hospodě najíždět policejní auta. „Zapřeli jsme se. Mě se ptali, jestli nevím, kde je saxofonista. Řekl jsem: já jsem bedňák, on už odjel. Pak jsem sbalil saxofon a Martin Šulc mě zadními cestami odvezl do Prahy. Ty bouchací uličky u nádraží v Budějovicích znám jen z doslechu,“ popisuje saxofonista Plastiků Vratislav Brabenec. V sobotu, cestou k hospodě, se mu jako první v autě vybavil právě jejich šikovný útěk.
„Oni chtěli úlovek, jenže byli naprosto nezkušení. A když sem najeli ti zkušenější, už jsme byli pryč. Ale věděli jsme, že přihořívá a že ten průser jednou přijde. A přišel krátce potom, naprosto zákonitě,“ doplňuje Brabenec.

V Rudolfově se jednou po listopadu 1989 s kapelou zastavil. V hospodě si dali pivo a tlačenku. „Přišel venkovan a říká: nejste náhodou ti Plastici?“ To, že jeden z policistů, který diváky před lety mlátil, je nyní kapitánem, považuje Brabenec za tragédii této země. „Tak trochu se bojím, že mě zavřou ještě jednou, jestli to tady bude takhle pokračovat,“ dodává.

Vylezli ti chachaři a honili nás s obušky

Když v sobotu jela k hospodě Na Americe, bloudila. Viděla ji naposledy v roce 1974. Tenkrát osmnáctiletá Alena Mucková byla v šestém měsíci těhotenství. Tehdejší dění si vybavuje skoro do detailů. „Hrálo se a najednou někdo zařval, že koncert končí. Lidé skákali z okna, vyhnali nás ven, pak přišli policajti, takoví obtloustlí magoři a jeden na kamarádovi rozerval americkou vlajku,“ vypráví třiapadesátiletá žena. Když šli dolů z kopce, tlačili je policisté auty a na rovince k Vrátu do nich začali najíždět. Tak skákali do příkopu. „Vtom vylezli ti chachaři a začali nás honit s obuchama. Jednu jsem chytla,“ pokračuje. Bušili na dveře domů, aby je místní pustili dovniř, ale ti, když je viděli, zase zavřeli. Tak se Mucková a ostatní schovávali v poli. Zezadu se dostali na Lannovu třídu, kterou pročesávali těžkooděnci v bílých kuklách a hnali lidi na nádraží. „My jsme se schovali na stanici autobusu, lidé si stoupli před nás, těm patří dík,“ říká Mucková. Její kamarády pak u výslechů mlátili, jí se naštěstí vyhnuli. Dnes má žena při vzpomínkách pocit prázdna a zmeškané doby. A kdyby mohla vrátit čas, šla by znova? „Samozřejmě,“ neváhá.

Zastupitel ocenil, že skupina nezapomíná

„Jsem osobně rád, že Plastici na Rudolfov nezapomínají a že je město spojováno se jménem skupiny,“ říká rudolfovský zastupitel Vratislav Klabouch. Před 35 lety mu bylo sedm let a část dění kolem rozehnaného koncertu pozoroval ze zahrady. „Postoj venkova k událostem byl rozpačitý,“ říká Klabouch, který incident krátce zmínil i ve své knize Zmizelé Rudolfovsko, historickém a obrazovém průvodci po městě a okolí. Akce samotná a plánovaný koncert Plastiků v jejím rámci byly pro Rudolfov zcela neobvyklou událostí.
Část místních obyvatel se akce účastnila v řadách diváků. Část přijímala s výhradami prohřešky proti veřejnému pořádku, které zákonitě provázely koncert, který se konal v době plného rozkvětu ideálu „květinových dětí“.

Amerika v nemilosti

Pro hostinec Na Americe byl koncert jednou z akcí, které přispěly k tomu, že postupně upadl v nemilost a nakonec byl s odvoláním na provozní potíže uzavřen. Provoz byl obnoven až dlouho po roce 1989. Koncert se ovšem s odstupem času stal z pohledu undergroundu legendou.

Radiodokument