Virtuální sametová revoluce? (2009)

Přidal: Přemek |

Listopad 24, 2009

Kateřina Jonášová – Anna Kotková. Nové občanské iniciativy se snaží vyburcovat veřejnost, aby zachránila kulturnost, vzdělanost a politickou etiku. Dramaturgie Hana Železná. Po skončení pořadu následuje beseda s tvůrci dokumentu.

Natočeno v roce 2009. Premiéra 29. 11. 2009 v cyklu Hry a dokumenty nové generace (60 min.) .

Lit.: {Železná, Hana}: Virtuální sametová revoluce? In web ČRo, listopad 2009 (anotace). – Cit.: Autorka dokumentu Kateřina Jonášová byla jako technooptimistka a webová glosátorka vždycky fascinována možnostmi nových médií a jejich vztahem ke společenským turbulencím. Proto si pro svůj první rozhlasový dokumentární debut vybrala téma sociálních sítí jako nových „náměstí“ pro občanské revolty, akce a malé revoluce. Původně zamýšlenou dramatickou linku dokumentu související s parlamentními volbami bohužel rozložilo rozhodnutí ústavního soudu o odkladu voleb. I z toho důvodu Kateřina přizvala Annu Kotkovou, novinářku a kritickou pozorovatelku stavu naší společnosti, na pomoc. Společně se ptají: kam se poděla chuť mluvit do věcí veřejných? Kam se poděla porevoluční euforie z pocitu, že jsem přitom, že rozhoduji o své zemi, o své polis? A zjišťují, že se tak nerezignující demokratické chování do jisté míry z ulic přestěhovalo na internet. Dvacet let po revoluci nezvoníme klíči, ale klikáme myší. Jako obvykle, po uvedení dokumentu, 29. listopadu v 19.00 hodin na stanici Český rozhlas 3 – Vltava, bude následovat diskuse s autorkami dokumentu, do které se můžete zapojit i vy.

Lit.: Pavlovský, Petr: Nekomentované nesmysly – a pak písničky. In Divadelní noviny 21/2009 (recenze). – Cit.: Každý večer věnuje ČRo 3 hodinu speciálnímu pořadu pro mladé Čajovna. Zpravidla má poněkud nesourodý podtitul Hudba a styl nové generace, ale poslední listopadovou neděli jsme v programu výjimečně četli: Hry a dokumenty nové generace. PREMIÉRA. Kateřina Jonášová – Anna Kostková: VIRTUÁLNÍ REVOLUCE? Po ohlášení, které se bohužel nevyhnulo frekventované gramatické chybě – doufáme, že zůstanete u vašich (místo svých) rozhlasových přijímačů – se záměr zmapovat, jak mladí k občanské angažovanosti využívají internet a facebook, zdál docela rozumný. Skutečně jsme se dozvěděli leccos, co snadno přehlédnou i „internetoví brouzdalové“, především o elektronické tváři iniciativ Inventura demokracie (existuje již přes rok), I-volby (189 členů), Manifest za nastolení slušného chování v politice (3 100 členů), o jejich dosavadním politickém významu a perspektivách. Tématu se však mladé dokumentaristky bohužel zdaleka nedržely a dramaturgie (Hana Železná) to neuhlídala. Přitom se nabízel mnohem hlubší záběr, například srovnání s analogickými snahami v zahraničí nebo alespoň zjištění, nakolik o nich naši aktivisté vůbec vědí. Namísto toho se dokument po většinu své pětadvacetiminutové stopáže pohodlně rozeběhl za obligátní anonymní pouliční anketou na téma jaká je naše politika; anketou kupodivu nezaměřenou pouze na mladé, zato jednostranně pražskou. Jejím protipólem měly být odpovědi tří „odborníků“. Vzhledem k tomu, že jak Ondřej Slačálek, tak i Mirek Vodrážka jsou dlouhodobě známi jako zastánci krajních, téměř extremistických postojů, zbývala jedině nestárnoucí Jiřina Šiklová, o jejíchž názorech se dalo rozumně uvažovat (nikdo se o to nepokusil). Nejde ale jen o názory, jde i o nekomentované nesmysly. Např. údajný politolog O. Slačálek tvrdil, že internetový prostor není doopravdy veřejný, „není to agora“, protože není všem přístupný. Má prý spíš charakter salonu. Internetová diskuse je ale přece každému občanu přístupná daleko snáz než jakákoli „agora“ typu Václavského náměstí.

Když už dokument odběhl od virtuality k realitě, určitě se neměl omezit na téma politika mimo politiku (občanské nepolitické organizace) a alespoň stopově položit otázku po elementární politické angažovanosti mladých. Kolik procent lidí do 25 let chodí k volbám? Koho většinou volí? Nepochybují vlastně o podstatě parlamentní demokracie? Když se dovedou elektronicky zorganizovat i u příležitosti pololegálních akcí typu technoparty, proč by se nemohli zorganizovat k volební podpoře strany, která by hájila jejich zájmy? A opět: cožpak volební význam internetu v demokratickém režimu neukázaly přesvědčivě už poslední prezidentské volby v USA?

Druhá půlhodina pořadu měla mít dle tvůrců kontaktní charakter. Posluchače ale ponechal v pasivitě, ozvalo se jich jen pár. Místo diskusí jsme si poslechli něco písniček.

Radiodokument