Páteční večer – Čtyřicetiletá Vinárna U Pavouka (2006)

Přidal: Přemek |

Březen 27, 2006

… aneb Návrat k počátkům legendární „hry na skutečnost“, která budila nevídaný posluchačský ohlas (např. těším se na pavouka a už ho vidím jak si to k nám souká). Osoby a obsazení: zakladatelé pořadu Jiří Šebánek a Zdeněk Svěrák, jakož i další zainteresované osobnosti a postavy (hrané i hrané seriálové). Vše hojně doplněno ukázkami z rozhlasového archivu. Připravily Jitka Škápíková a Vladimíra Bezdíčková.

Natočeno v roce 2006. Repríza 28. 3. 2016 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.; 119 min.) k 80. narozeninám Z. Svěráka; 4. 12. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večer na téma; 8. 12. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večer na téma.

Lit.: Knitl, Oldřich: Stanice Vltava na přelomu března a dubna. In Týdeník Rozhlas 17/2006, s. 16 (recenze). – Cit.: Pravděpodobně nejeden posluchač-pamětník se těšil na vltavský Páteční večer na téma Čtyřicetiletá Vinárna U pavouka, věnovaný nezapomenutelnému rozhlasovému pořadu šedesátých let. Do jaké míry byl uspokojen či ne, záleželo asi nejvíc na osobním vkusu, nárocích a očekávání. Nejméně příčin ke zklamání dávaly samotné autentické ukázky z Vináren, zejména tehdy, když jim autorky večera poskytly dost času, aby předvedly své mystifikační kouzlo. I po čtyřiceti letech většinou spolehlivě působilo. Samozřejmě, v nevýhodě byl třeba skvělý kouzelník Jožka Merano Blažejovský. Člověk ho prostě musel znát delší dobu, musel pobaveně čekat, co a jak se mágovi tentokrát zase vymkne z rukou, aby ocenil a vychutnal jeho půvab. Izolovaná ukázka mohla zejména na neznalce působit už trochu vybledle.

Jiří Šebánek, jeden ze zakladatelů Vinárny U pavoukaZajímavé byly jistě i vzpomínky obou zakladatelů Vinárny U pavouka Zdeňka Svěráka a Jiřího Šebánka, zejména jejich informace ze zákulisí. Třeba o tom, že nealkoholickou Vinárnu U pavouka přivedli na svět redaktoři armádní redakce, ale koneckonců i to, že tato redakce byla součástí vysílání pro děti a mládež. Absurdita doby, bez níž by Vinárna možná vůbec nevznikla, z toho jasně prosvítá. Pamětníka oněch časů mohlo při zpětném pohledu také překvapit, co všechno Vinárně tenkrát prošlo, zejména v hudební oblasti. A když se pak dozvěděl, že cenzura, obávané HSTD (Hlavní správa tiskového dozoru) proti Vinárně nikdy nezasáhla, dokonce i když se v ní mluvilo o lihových milicích, nestačil žasnout. Pravda, byl tehdy čas uvolnění – ale stejně!

Večer jaksi mimochodem a bezděčně vypověděl také něco o Československém rozhlase šedesátých let: že to vzdor všemu tenkrát bylo místo, kde se děly zajímavé věci, protože tam pracovala řada vynikajících osobností nejrůznějších oborů. Inu, byla to svým způsobem zlatá doba rozhlasu, která vyvrcholila a také bohužel skončila osmašedesátým rokem.

Pořad měl ale i své úskalí. Spočívalo v tom, že fenomén Vinárny – kromě jiného také kolébky jednoho z největších, ne-li rovnou největšího českého génia Járy da Cimrmana – bylo potřeba přiblížit i nepamětníkům, mezi něž ostatně patřily i autorky večera Jitka Škápíková a Vladimíra Bezdíčková. Leccos se muselo vysvětlit, popsat, uvést do souvislostí; a zde pořad bohužel působil poněkud naučně, a tedy retardoval. Dvouhodinový sestřih autentických Vináren opatřený hutným úvodem, případně i doslovem, by možná byl posluchačsky vděčnější. Ale kdoví.

Radiodokument