Páteční večer – Kryštor Harant : Cesta intelektuála k popravišti (2004?)

Přidal: Přemek |

Duben 3, 2006

Marie Koldinská. S autorkou Harantova životopisu, o životě a díle českého šlechtice, cestovatele, autora známého cestopisu o putování do Svaté země a do Egypta, skladatele, účastníka odboje českých evangelických stavů proti Habsburkům. Připravil Jiří Kamen.

Pozn.: Pořad je kompozicí ukázek z knihy Marie Koldinské, Harantovy literární a hudební tvorby, dobových pramenů a beletristických zpracování. Páteční večer o Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic. Ve 22:00 je připraven rozhovor Jiřího Temla s muzikologem Petrem Daňkem o Harantově hudebním díle.

Premiéra (?) 6. prosince 2004 (Vltava, 20:00 – 22:30 h.). Repríza 24. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Večer na téma; 23. 6. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večer na téma k 400. výročí staroměstské exekuce.

Lit.: Koldinská, Marie: Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Cesta intelektuála k popravišti, Praha 2004, 576 s.

Schwaller, Jan: Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (Cesta intelektuála k popravišti). In Osobní stránky Mgr. Jan Schwaller (recenze knižního vydání) – Cit.: Životní osudy Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, českého šlechtice, cestovatele, autora známého cestopisu o putování do Svaté země a do Egypta, který také proslul jako hudební skladatel i jako účastník odboje českých nekatolických stavů proti Habsburkům a byl v roce 1621 jako jeden ze „sedmadvaceti českých pánů“ popraven na staroměstském popravišti, rekonstruuje autorka na základě deníků, pamětí, korespondence současníků, dobové publicistiky, úředních písemností i jeho vlastní literární i hudební tvorby. Nemalá pozornost je v knize věnována i jeho obrazu v historické tradici, kterou utvářely jak odborné práce historiků, tak beletrie, divadelní hry i filmy.

Již z výše uvedeného prvního odstavce je patrné, že se Kryštof Harant těšil již v minulosti velké pozornosti nejen historiků. Pozorného a vnímavého čtenáře jistě při četbě, a nejen při ní, několikrát napadne, jak to že je tato osoba snad nejznámější právě svým koncem a ze všech popravených „českých pánů“ nejčastěji jmenovaným? I poučený laik, když se ho zeptáte, aby vyjmenoval některé staroměstské exekuce, téměř nikdy nezapomene na Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Proč tomu tak je se snaží, mimo jiné, zodpovědět i autorka uvedené publikace.

Není právě jednoduché interpretovat životní osudy muže, který byl nesčíslněkrát v pozornosti jak odborného historického studia, tak i beletrie apod. Pro historika je možná jednodušší pohybovat se na půdě neprobádaného, než se pouštět do tématu, které bylo několikrát před ním předmětem poměrně velkého zájmu. Je spíše lehčí být první a vytvářet novou podobu bádaného objektu, než se doslova prokousávat množstvím leckdy podružného materiálu. Historik potom mívá pocit, že musí shrnout vše, co bylo před ním uvedeno a charakterizovat předmět svého zájmu ve všech možných souvislostech. To je, podle mého názoru, největším kladem, ale možná i trochu slabinou této práce. Určitý rozpor uvedeného je cítit zejména v pasážích, které jsou věnovány rekonstrukci cesty Kryštofa Haranta do Svaté země a do Egypta. Nepochybně velmi čtivé a zajímavé části popisu Harantovy cesty jsou, podle mého názoru, rozbíjeny a narušovány různými odbočkami po zajímavostech někdy až kuriozitách, o kterých nelze ale říci, že by nebyly zajímavé a pro čtenáře poutavé, leckdy i napínavé.

Celý životní příběh Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic je sledován chronologicky od narození, přes léta dospívání i dospělosti, s nejvýznamnějším mezníkem Harantova života, tj. s popsáním cesty na jih, přes působení na dvoře Rudolfa II. až po tragické vyústění Harantova života na staroměstském náměstí v červnu 1621. I zde ale Harantova pouť nekončí. Životem po životě považuje autorka snad za neméně důležitou součást Harantovy osobnosti, ne-li té nejdůležitější? Zde se totiž zrodil Harant nový.

Přesně v intencích předchozích řádků, zejména druhého odstavce, se dostávají do popředí otázky, které vyzařují neustále v podtextu celé práce. Tyto pasáže jsou, podle mého názoru ty, kde se autorka nejvíce přiblížila odpovědi po „výjimečnosti“ Harantovy osoby či spíše legendy. Zde se autorka tak nejvíce přiblížila svému pojetí Harantovy osobnosti a způsobu, kterým se ji rozhodla uchopit. Monografie o Kryštofovi Harantovi z Polžic a Bezdružic je především obrazem jedince na pozadí neklidné doby navíc doplněná o portrét osobnosti, která není jejím pouhým nečinným objektem ale aktivním činitelem a to i za cenu vlastního života.

Radiodokument