Ismy po česku 1/26 (2005)

Cyklus rozhlasových dokumentů. Vedoucí projektu Jitka Škápíková.

Premiéry 19. 1. 2005 – 21. 12. 2005 (ČRo 3 Vltava).

Díly: 1. Skandalismus (Jitka Škápíková a Tomáš Gsöllhofer, 5. 1. 2005), 2. Idealismus (Bronislava Janečková, 19. 1. 2005), 3. Workoholismus (Kateřina Ondroušková a Jitka Škápíková, 2. 2. 2005), 4. Amatérismus (Miroslav Buriánek a Alena Vykydalová, 16. 2. 2005), 5. Feminismus (Alena Zemančíková, 2. 3. 2005), 6. Individualismus (Lenka Jaklová, 16. 3. 2005), 7. Ekumenismus (Ondřej Vaculík, 30. 3. 2005), 8. Rasismus (Radka Lokajová, 13. 4. 2005), 9. Altruismus (Hana Soukupová, 27. 4. 2005), 10. Islamismus (Marek Janáč, 11. 5. 2005), 11. Terorismus (Bronislava Janečková, 25. 5. 2005), 12. Judaismus (Lenka Jaklová, 8. 6. 2005), 13. Antimilitarismus (Radka Lokajová, 22. 6. 2005), 14. Urbanismus (Ondřej Vaculík, 6. 7. 2005), 15. Sadismus (Miroslav Buriánek, 20. 7. 2005), 16. Klientelismus (Ivan Hoffman, 3. 8. 2005), 17. Globalismus (Alena Zemančíková, 17. 8. 2005), 18. Regionalismus (Hana Soukupová, 31. 8. 2005), 19. Extremismus (Terezie Janečková, 14. 9. 2005), 20. Hovadismus (Zdeněk Bouček, 28. 9. 2005), 21. Environmentalismus (Petr Slinták, 12. 10. 2005), 22. Alkoholismus (Kateřina Ondroušková, Jitka Škápíková, 26. 10. 2005), 23. Komunismus (Marek Janáč, 9. 11. 2005), 24. Hédonismus (Radka Lokajová, 23. 11. 2005), 25. Turismus (Ivan Hoffman, 7. 12. 2005), 26. Exhibicionismus (Kateřina Ondroušková, Jitka Škápíková, 21. 12. 2005).

Skandalismus. Jitka Škápíková a Tomáš Gsöllhofer. Listina základních lidských práv a svobod, hlava pátá, článek čtyřicet aneb Bambini di Média. Radiodokument zabývající se mediální kauzou vyvolanou kolem sbormistra Bohumila Kulínského, který se u posluchačů dočkal opravdu nebývale širokého zájmu a také mimořádně příznivého hodnocení.

Natočeno 2005.

Z reakcí – Doc. PhDr. Vladimír Just: „To, co se stalo v případě Kulínský, představuje pro mne další sesun naší mediální sféry do řídkého bahna bulvárnosti. Mediální obraz jemného, kultivovaného, leč lehce deviantního sbormistra, který pod rouškou rajské hudby, vyluzované za aplauzu mezinárodního publika z desítek nevinných dětských hrdélek, pornograficky zneužívá malé lolitky, tento mediální obraz je natolik emocionálně silný, sugestivní, vzrušující a sama sebe ospravedlňující (rozuměj: skvěle se prodává, jde na dračku, vyprodává náklad a zvyšuje sledovanost), že vše ostatní jde stranou. V prvé řadě morální zábrany a zbytky ponětí o zákonem zaručené presumpci neviny. To, co není orgány činnými v trestním řízení ani soudem pravomocně rozhodnuto, co je teprve ve stádiu šetření – ne-li ve fázi, kdy se věrohodnost všech obvinění seriózně zkoumat vůbec ještě nezačala – to vše je mediálním hyenám už dopředu jasné. A po všechny časy: Bambini z Prahy? – Jo, to byl ten zájezdový hambinec v čele s tím prasákem – pěkný bambini! Mediální obraz se ujal, kvete, bobtná a vítězí nad realitou, nad nudným a zdlouhavým prověřováním faktů. A hlavní česká média se tak prakticky přes noc stala v tomto případě funkcionářem tohoto virtuálního, umělého, dosud nepotvrzeného obrazu. Pornografický obraz si své funkcionáře vytvaroval k „obrazu svému“. Prvním poučením z krizového vývoje téhle kauzy je pro mne znepokojivý pád jakékoli hranice mezi tzv. seriozní a tzv. bulvární žurnalistikou. Nejen Nova a Blesk, ale i MfD, LN a ČT 1! V tomto smyslu dokonce absolutního vrcholu, přesněji: dna celé té stoky dosáhla MfD, když zveřejnila výzvu zhruba v tomto znění: protože víme, že řada členek sboru se dosud bojí a stydí říct pravdu, vyzýváme všechny, které Bohumil Kulínský ošahával, ať se přihlásí na tu a tu adresu. Kolik závistivců, zhrzenců a zhrzenek ucítí tímto šanci! Každý člověk, umělec pak zvlášť, má spoustu příznivců i nepřátel. Představuju si, kolik lidí by pocítilo radost a ucítilo šanci k bonzování, k odplatě, k plivanci, jehož bych se nezbavil do konce života, kdyby podobnou výzvu uveřejnily naše nejčtenější noviny třeba o mně. Nebo o komkoli jiném. Slušní lidé nic nenapíší – a když, tak jejich odpovědi budou „mediálně neprodejné“ – ti druzí zato ano. Tato věta, tato nepokrytá výzva k bonzování je nedobrou etickou vizitkou našich médií. Nevím – a nemůžu vědět – co se odehrálo mezi sbormistrem Kulínským a jeho souborem. Zato vím jedno. Že v rukou těch, kterým je to už dopředu jasné, ať už pracují u policie nebo u novin, bych se nikdy ocitnout nechtěl.“

Judaismus. Lenka Jaklová. Vnuci a pravnuci těch, kteří kdysi dobrovolně přeťali své židovské kořeny, asimilovali se, za nacismu byli vyvražďováni, za komunismu pronásledováni, . dnes hledají a znovuobjevují svou židovskou identitu. Není to vůbec snadné. Alespoň ne v Čechách. Redaktorka Jitka Škápíková. Natočeno v roce 2005 (58 min).

Exhibicionismus. Celebritou snadno a rychle. A co za to? Od reality do snů a zase zpátky s těmi, co jsou vyvolení, mají velkého bratra a vidinu několika melounů. Připravily Jitka Škápíková a Kateřina Ondroušková.
Premiéra 21. 12. 2005 (Vltava, 21:45 – 22:47 min.).

Terorismus. Bronislava Janečková. Podle průzkumů veřejného mínění se Češi nejvíce ze všeho bojí právě terorismu. Hrozí nám skutečné nebezpečí? Redaktorka Jitka Škápíková. Natočeno v roce 2005.

Pozn.: Část pořadu – Čtyřlístek pro štěstí – uveden 2. 7. 2017 (ČRo 2 Praha, 11:37 h.) jako samostatný dokument.

Regionalismus. Příběhy lidí, kteří svůj osud spojili s životem kraje a s jeho tradicemi. Redaktorka Jitka Škápíková. Režie Hana Soukupová. Natočeno v roce 2005 (56 min).

Workoholismus. Ačkoli mají podobné příznaky jako narkomani, jen málokteří chtějí ze své závislosti uniknout. Jejich drogou je práce. Kateřina Ondroušková-Jitka Škápíková. Redaktorka Jitka Škápíková. Natočeno v roce 2005. (57 min)

Urbanismus. Ondřej Vaculík. Životadárné vize zakladatelů měst, ničivě budovatelská síla totalitních režimů, triumfující lítá i vlídná bestie bankéřů, průmyslníků a obchodníků. Zbytky českého urbanismu na stolech primátorů a na prknech architektů. Redaktorka Jitka Škápíková. Natočeno v roce 2005 (55 min).

Altruismus. Hana Soukupová Příčiny, radosti, úskalí a důsledky altruistického jednání v životě dvou výjimečných rodin. Redaktorka Jitka Škápíková. Režie Hana Soukupová. Natočeno v roce 2005 (52 min).

Extremismus. Terezie Janečková. První je skinhead, druhý je anarchista, třetí je aktivní členkou nevládní organizace Tolerance a občanská společnost. Co mají společného? Redaktorka Jitka Škápíková. Režie Terezie Janečková. Natočeno v roce 2005 (58 min).

Sadismus. Miroslav Buriánek. Sadistické variety aneb Kde končí hra. Příběh veselé sadomasochistické komunity v kontrastu s příběhem ženy, která se stala obětí domácího násilí. Redaktorka Jitka Škápíková. Režie Miroslav Buriánek. Natočeno v roce 2005 (51 min).

Islamismus. Marek Janáč. Jaké osudy se skrývají za zdmi českých mešit? Jací jsou synové a dcery Alláhovi? Redaktorka Jitka Škápíková. Režie Marek Janáč. Natočeno v roce 2005 (58 min).

Turismus. Ivan Hoffman. Je všude kolem nás a je nezpochybnitelný. Umíte ocenit jeho přínosy a rozumíme jeho rizikům? Redaktorka Jitka Škápíková. Natočeno v roce 2005 (60 min). Repríza 7. 7. 2013 (ČRo 2 Praha, 22:05h.).

Rasismus. Radka Lokajová. Mají jiný tvar lebky, barvu kůže, velikost uší, jinak páchnou… Mají také právo na život? Redaktorka Jitka Škápíková. Natočeno v roce 2005. (57 min.)

Antimilitarismus. Radka Lokajová. Protestují proti zbrojení a obchodu se zbraněmi. Odmítají násilí a armádní život. Kritizují současné ozbrojené konflikty. Jejich protestní akce, věrně navštěvované příslušníky Městské policie, bývají veřejností a médii přijímány všelijak. Kdo jsou dnešní mladí antimilitaristé? Redaktor Jitka Škápíková. Natočeno v roce 2005 (53 min.)

Globalismus. Alena Zemančíková. Čím žijeme, ať chceme či nechceme aneb Aktivisté a oběti globálních procesů. Bleskový průnik do projevů globalizace od vietnamské tržnice po nejvyšší politiku. Redaktorka Jitka Škápíková. Natočeno v roce 2005 (56 min.).

Individualismus. Lenka Jaklová. Nejlepší ze všech možných ismů? Protipól kolektivismu? Právo jedince na svobodný, nezávislý přístup? Či synonymum sobectví?. K tématu se vyjadřují publicista Vladimír Just, nakladatel Alexandr Tomský, sochař Vladimír Preclík, lékař Jiří Vorlíček a spisovatel Ivan Kraus. Redaktorka Jitka Škápíková. Režie Vladimír Príkazský. Natočeno v roce 2005 (58 min.).

Hédonismus. Radka Lokajová. Dosažení slasti a vyhnutí se utrpení mělo být podle hédonistů ve starověkém Řecku hlavním cílem a motivem lidského směřování. Je také naše současná společnost postavena na maximalizaci slastí? Jakou má současný hédonismus podobu? Redaktorka Jitka Škápíková. Režie Radka Lokajová. Natočeno v roce 2005. Premiéra 23. 11. 2005 (Vltava, 21:45 – 22:47 h.; 50 min.).

Idealismus. Bronislava Janečková. Příběhy Petry a Jana nemají mnoho společného. Spojuje je pouze pohled na život, který jako by nepatřil do dnešního světa. Redaktorka Jitka Škápíková. Režie Bronislava Janečková. Natočeno v roce 2004 (54 min).

Ekumenismus. Ondřej Vaculík. Nesnadná cesta evangelického duchovního a biblisty Jana Adalberta Tydlitáta a zkušenosti katolického faráře Petera Fořta a kazatele Československé husitské církve Ervína Kukuczky s praktickým ekumenismem na venkově. Redaktorka Jitka Škápíková. Režie Alena Zemančíková. Natočeno v roce 2005 (51 min).

Feminismus. Alena Zemančíková. Občanský a profesní příběh Ženy Evropy Rút Kolínské, divadelní režisérky, teoretičky a překladatelky Niny Vangeli a nakladatelky feministické. literatury Marie Chřibkové. Redaktorka Jitka Škápíková. Natočeno v roce 2005 (53 min).

Hovadismus aneb Stalinův pomník v povětří aneb Myslím to upřímně. Historie a současnost hovadismu v Čechách budou probírat pánové publicista Ondřej Neff, muž mnoha oborů Jan Vodňanský a kulturolog Vladimír Borecký. Připravil Zdeněk Bouček. Repríza 21. 7. 2013  (30 min); 1. 11. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h).

Nominace – ohlédnutí za cyklem dokumentárních pořadů a nominace deseti posluchačsky nejúspěšnějších pořadů, ze kterých bude zvolen Dokument roku. Premiéra 13. 1. 2006 (Vltava, 20:00 h.)

Lit.: Pavlovský, Petr: Ismy se chýlí k závěru – doufejme jen dočasnému. In Týdeník Rozhlas, 51/2005 (12. 12. 2005). – Cit.:  O velkolepém celoročním projektu Ismy po česku jsem tu psal prvně v jeho poločase (TR č. 31/2005). Teď už do konce zbývají ze šestadvaceti jen prosincové díly – Byrokratismus, Turismus, Intelektualismus -, a tak je vhodná příležitost k bilanci pořadů listopadových.

Komunismus

Tvůrce tohoto dílu Marek Janáč měl práci usnadněnou tím, že svůj předmět nemusel nijak teoreticky vymezovat ani historicky osvětlovat. Mohl se spolehnout na to, že zdrcující většina posluchačů, tím spíš že Vltavu poslouchá hlavně starší generace, má s komunismem bohaté zkušenosti nejenom praktické: kdo u nás procházel do roku 1989 jakýmkoli oficiálním vzděláváním, nebyl ušetřen intenzívní komunistické indoktrinace. O vysokoškolských zkouškách z dějin mezinárodního dělnického hnutí, marxismu-leninismu a vědeckého komunismu se dodnes vyprávějí legendy.

Autor zvolil puristickou cestu „čistého dokumentu“ – v celém verbálním proudu nezazní slovo komentáře, autorské jsou pouze dotazy. Všechen ostatní text zní výhradně z úst dotazovaných či hostí. Ponecháme-li stranou prostřihy ze starších dokumentů (zvukové záznamy z procesů z 50. let a pod.), které mají spíše charakter atmosférotvorného pozadí, vypovídají pouze současníci, a to z obou stran. Tvůrce petřínského památníku obětem komunistického režimu Olbram Zoubek, Miloš Hruška, politický vězeň a tvůrce meditativní zahrady Obětem zla u Plzně; osmnáctiletý středoškolák, tajemník dnešního Komunistického svazu mládeže, komunistický sociolog argumentující nedůvěryhodnými výzkumy; politolog Jiří Pehe; spisovatel Milan Uhde; herečky Barbora Hrzánová a Ester Kočičková, žalované KSČM za veřejně pronesené antikomunistické výroky postav, které hrály.

Právě tyto kauzy jsou dnes mediálně nejžhavější, pro ČRo pak obzvlášť. Nemohu s M. Uhdem souhlasit v názoru, že komunistické strany u nás nemají být zakázány. Jsem přesvědčen, že nejsou-li nezákonné instituce se slovem komunismus v názvu, je to stejně obecně demoralizující, jako by byla třeba oficiální Fašistická strana Čech a Moravy. Velice trefně to pojmenoval jeden z hostí: „Slovo komunista není, stejně jako fašista nebo nacista, hodnotově neutrální. Mohli bychom ustavit společnost Prznitelé malých dětí a pak žalovat každého, kdo nás označí za prasata?“

V konkrétní kauze ČRo versus Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ale s Uhdem souhlasím stoprocentně. Je opravdu principiálně nutné, aby se proti jejímu postihu Český rozhlas odvolal k soudu. Média, autoři ani herci nesmějí být trestáni za výroky postav, bez ohledu na jejich kladnost či zápornost (zde Helenka B. Hrzánové, resp. doktorka Slizková E. Kočičkové). Nebo zavedeme následnou cenzuru? To by mohl být stíhán například představitel jakéhokoli zločince, nemluvě o hercích v satirických pořadech typu Rodiny Tlučhořových J. Lábuse a O. Kaisera.

Hédonismus

Oproti komunismu je potřeba vymezení hédonismu vysoká, ani mnozí vzdělaní posluchači v něm jistě neměli zcela jasno, protože do generace obligátně klasicky vzdělaných patří už jenom ti nejstarší. Přitom funkce hédonistická bývá v teorii umění uváděna jako jedna ze čtyř elementárních složek funkce umělecké.

Radka Lokajová s pomocí filosofa Jana Sokola a psychologa Vladimíra Smékala sémantické nástrahy hladce překonala a přes krátké kontakty s „náhodnými“ respondenty jsme se rychle dostali k aktuálním příkladům slastných aktivit (nakupování v luxusních obchodech, rychlá jízda vlastním motorovým vozidlem, jídlo, sex, posezení u otevřeného ohně, manipulace s počítačem, adrenalinové sporty). Autorka nám dokonce připravila i minireportáž z vlastního bungie-jumpingu kdesi v Brně – její reakce ovšem svědčily spíš o převaze strachu nad slastí, takže o reklamu rozhodně nešlo. Pro mnoho lidí je hédonismus jakožto permanentní úsilí o ukájení libida celoživotní praxí, ale J. Sokol trefně upozornil, že jde vlastně o smutnou filosofii: „hédonismus nedává naději; je ti dobře a… nic“. Jak pravil citovaný Aristipos z Kyrény (okolo 400 př. Kr.), „trvalý stav blaženosti je nedosažitelný“. Toto poznání tak či onak verbalizovala průběžně řada mluvčích a tím spíš mi jako divadelníkovi přišlo líto, že nedošlo na jedinou zmínku o Goethově Faustovi.

V relacích celého úspěšného projektu se díly Komunismus a Hédonismus zařadily do špičky. Úroveň cyklu měla zjevně stoupající tendenci, bylo slyšet, že se postupně usazuje, tvůrci se učí z chyb vlastních i svých kolegů.

Lit.: Hanáčková, Andrea: Je to i můj problém. Několik zastavení nad dokumentárním cyklem ISMY po česku. In Svět rozhlasu, 2006, č. 16, s. 48-60.

Lit.: Janečková, Bronislava: Terorismus (Bronislava Janečková). In web ČRo 3 Vltava, 25. květen 2005 (článek). – Cit.: Jedenácté září. Šok, hrůza, děs. Těch, kteří to prožili, ale i všech ostatních, kteří sledují otřesné záběry hroutících se mrakodrapů, padajících letadel, vybuchlých aut s kusy roztrhaných těl. To, co většina lidí nazývá hrůzou a děsem, vnímají teroristé jako úspěch. Scénář se naplnil. Podařilo se strhnout pozornost na hrstku těch, kteří chtějí světu vnutit své ideje a své pravdy. A co na to média?

Podle docenta Mariana Brzybohatého z Katedry krizového řízení Policejní akademie v Praze média rozvoj terorismus stimulují a dokonce podporují. Terorismus je na nich závislý a do jisté míry jsou i média závislá na terorismu. Právě terorismus totiž znamená pro média velice atraktivní přísun informací. Zajišťuje větší sledovanost, a tím samozřejmě i vyšší příjmy. Bez médií by byl terorismus jen lokální záležitostí a z hlediska globální bezpečnosti by měl minimální význam.

Jak si v kontextu světového terorismu stojí právě naše Česká republika? Atentátníci s bombami u pasu, kteří plánují útoky pod velením mezinárodních teroristických organizací, se u nás zatím, zdá se, neprocházejí. V českých dějinách má pojem terorismus poněkud jinou příchuť. Avšak i v naší malé zemičce se tato metoda občas hodila k prosazení osobních nebo stranických zájmů. Ovšem není český terorismus ve srovnání se světem jen pouhou karikaturou? Možná by se to tak dalo nazvat, kdyby ovšem přitom nešlo o životy a v důsledcích o osud celé země.

Tři případy z uplynulých šedesáti let: „Čtyřlístek pro štěstí“, „Ulyxes“ a „Štěpánek“ vypovídají o poněkud zvláštních podobách českého terorismu. Nad každým z nich dodnes visí řada otazníků. A právě na těchto třech příbězích se snaží pátrat po kořenech a současných podobách i prognózách terorismu v našich končinách Bronislava Janečková v dalším dílu dokumentárního cyklu „Ismy po česku“.

Výsledky soutěže: Terorismus Bronislavy Janečkové hodnotili posluchači mimořádně příznivě. Získal 27 hlasů, výsledná známka je 1,18. Tento pořad se tak prozatím dostal na první místo dosavadního žebříčku. Knihy z nakladatelství Mladá fronta tentokrát obdrží: Jiří Hadík a Tereza Janoušková, oba z Prahy.

Lit.: Janečková, Bronislava: Pravda o atentátu na Jana Masaryka a další politiky. In web ČRo 2 Praha, květen 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ministerstvo vnitra nejdřív vyšetření tzv. krabičkového atentátu na tři přední politiky (Zenkl, Drtina, Masaryk) odmítá. Později je odhalena spojitost s KSČ i jejich tajný sklad zbraní. Jenže únorové události roku 1948 otočí směr. Následují podivná uvěznění, podivné smrti, pokusy o sebevraždu…

Na adresu náměstka předsedy vlády Petra Zenkla a ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny byly doručeny balíčky s trhavinou. Naštěstí byly otevřeny za asistence policie. Balíček pro ministra zahraničí Jana Masaryka zadrželi ještě na poště. Incident se odehrál těsně potom, co kvůli trojici ministrů neprošel komunistický návrh na tzv. milionářskou dávku.

„Každá ze tří bomb byla uložena v krabičce domácí výroby. Na víku byl přilepen čtyřlístek. Pod ním uzlík provázku, který vycházel zevnitř. Pokud by jej někdo odtrhl, nálož by okamžitě explodovala. Silná třaskavina měla nebývale velkou ničivou sílu.“
Svobodné slovo 10. září 1947

Na stopě KSČ

Ministerstvo vnitra, které tehdy bylo v rukou komunistů (v čele stál Václav Nosek), nemělo zájem na rozkrytí případu. Vyšetřování tak bylo zahájeno až na popud ministra spravedlnosti Drtiny, jedné z potenciálních obětí, a předáno do gesce olomoucké justice. Stopa totiž vedla do obce Krčmaň.

Podle fotografií v novinách krabičeky poznal sedlák Loveček a upozornil vyšetřovatele na krčmaňského stolaře Jana Kopka. Ukázalo se, že krabičky si u něj objednal olomoucký krajský výbor KSČ. Všechno směřovalo až ke komunistickým politikům Jaroslavu Sosnarovi a generálovi Alexejovi Čepičkovi.

Obrana útokem

I když šlo nejspíš o „soukromou akci“, zapojení Čepičky celou věc dost zkomplikovalo. Byl totiž Gottwaldův zeť. „Soudruzi měli zejména strach o stranu. O sebe jim nešlo, ale o stranu. Krčmaňský případ je boj o moc, je to válka nervů. Musíme co nejostřeji tyto reakce odrazit,“ píše se v protokolu z jednání KV KSČ 24. listopadu 1947.

Jenže během vyšetřování se našel i sklad zbraní v rodinném domku funkcionáře Národního výboru. To se ale vůbec nehodilo nejvyšším místům KSČ, které se ještě v únoru 1948 snažili stále dokazovat, že postupují legálně. Argumentují tedy tím, že jde o komplot proti KSČ za to, že trojice politiků ztratila u občanů popularitu.

Podivný soud

Po únoru 1948 tak dojde k paradoxní situaci. Ačkoli komunisté mají veškeré možnosti k došetření případu, k veřejnému soudu s obviněnými nedojde. Jsou naopak propuštěni. Jediný soud, ke kterému dojde, bude tajný a odehraje se až v roce 1953 s olomouckým prokurátorem Doleželem, korunním svědkem Lovečkem a svědkem Kolavou.

Kde byli těch 5 let, tehdy nikdo nevěděl. Ani manželky. Zacházelo se s nimi otřesně. Kolavovi zlomili obě nohy při elektrošocích. K soudu ho donesli na nosítkách, nekomunikoval, po celý život zůstal plně invalidní. Doktor Doležel musel být ve vazbě krmen uměle, protože držel hladovku. Všichni byli odsouzeni k takovým trestům, aby byla pokryta jejich 5letá vazba.

Co se stalo s původními aktéry atentátu?

Ministr Prokop Drtina se po únoru 1948 pokusil o sebevraždu. Přežil. Jan Masaryk odmítl po únoru rezignovat. V březnu 1948 ho najdou mrtvého pod oknem. Jeho smrt je dodnes záhadou. Petr Zenkl byl pod neustálým dohledem StB, v roce 1948 ale utekl a stal se hlavou československého politického exilu.

Výrobce krabiček Jan Kopka zahynul za podivných okolností na silnici. Komunistický politik Jaroslav Sosnar byl pro „anarchistické aktivity“ po únoru 1948 zbaven imunity, ale i tento případ se zametl pod koberec. O pokusu o atentát se i dnes mluví spíš jako o Krčmaňské aféře.

Lit.: Ježková, Viola: Hovadismus aneb Stalinův pomník v povětří aneb Myslím to upřímně. In web ČRo 3 Vltava, 1. listopad 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Radiodokument prostřednictvím svých aktérů balancuje na tenké hranici mezi dobrým a nedobrým, krásným a ošklivým. Díky nadsázce a humoru staví posluchače před absurdní situace, v dadaistické montáži však neztrácí ze zřetele svůj záměr, jímž je zkoumání podob a forem českého hovadismu.

Co je to za –ismus, náš český hovadismus?

„No, ten termín je v češtině znám spíš v těch formách jako je hovadina, případně volovina. Čeština čerpá z domestikovaných zvířat, tuhle svoji inspiraci. Když se jedná o záležitost, která čerpá z dravců, nebo šelem, mluvíme o šelmovství, což je moment chytrosti. Kdežto hovado představuje tu hloupost, tu blbost.“

Hovadismus aneb Stalinův pomník v povětří aneb Myslím to upřímně vznikl jako součást cyklu radiodokumentů „ISMY po česku“ v roce 2005 pod dramaturgickým vedením Jitky Škápíkové.

„Když se řekne ISMY, možná se člověku nejprve vybaví různé umělecké směry. Ale o ty právě vůbec nepůjde. „ISMY po česku“ vznikly ze snahy pojmenovat současnost, ve které žijeme. Jaká slova se začnou při těchto úvahách drát na jazyk? Terorismus, nacionalismus, rasismus, feminismus, globalismus, workoholismus…? Anebo altruismus, ekumenismus, idealismus, pacifismus…? Jinak řečeno tento cyklus hodlá předkládat závažná společenská témata, dramatické životní příběhy, rozkrývat, mapovat a pojmenovávat vybrané jevy každodenního života, která se dají shrnout pod titul končící příponou „ismus“.

Důležitá je také část názvu „po česku“, která napovídá, že se pořady budou zaměřovat na to, co je pro zkoumaný jev příznačně českého, z jakého historického podhoubí vyrůstá a jak si stojí z pohledu celoevropského či celosvětového. Nepůjde však o prosté vymezování pojmů, ale o lidské příběhy, osudy, dramata všedního života… Život je dramatik nad dramatiky, stačí se jen dívat kolem sebe s otevřenýma očima. Právě proto v centru optiky bude vždy stát nosný příběh lidského osudu, od kterého se vše odvíjí. Chceme rozkrývat a dokumentovat, nabízet vhled pod povrch, k podstatě…“

Pořad bude bohatě ilustrován příklady, z nichž především ty zvukové mu dodají až magické kouzlo nesmyslna. Abychom ale přece jen konkrétněji naznačili, jaký je vlastně ten fenomén na pomezí krásy a ohavnosti, dojetí a odsouzení s rozmanitou míru životní oprávněnosti, ocitujeme slova Ondřeje Neffa:

„Já jsem měl doma takovou věc, nevím, jak to popsat, jestli je to socha nebo obraz, koupil jsem to někde na blešáku. Když jste se koukali z jedné strany, tak tam byl president Beneš, z druhé strany Josef Vissarionovič Stalin, a z přímého pohledu Masaryk nebo někdo takový. A to vzniklo v tom pětačtyřicátém roce v takové té atmosféře, kterou báječně popsali otec a syn Svěrákovi ve filmu Obecná škola, jak ten Svěrák v roli toho otce vykládá, jak to Československo bude tím svorníkem v Evropě, budeme tím mostem mezi Západem a Východem. To byl čistý hovadismus, a ten obraz byl svědkem toho hovadismu.“

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Lit.: Hanáčková, Andrea: Je to i můj problém. Několik zastavení nad dokumentárním cyklem ISMY po česku. In Svět rozhlasu, 2006, č. 16, s. 48-60.

Podrobnosti k dílu „Hovadismus“ (program ČRo na webu – repríza 21.7.2013):
Historie a současnost hovadismu v Čechách budou probírat pánové publicista Ondřej Neff, muž mnoha oborů Jan Vodňanský a kulturolog Vladimír Borecký. Připravil Zdeněk Bouček.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)