Pětaosmdesátiny Otto Eckerta (1995)

Přidal: Přemek |

Květen 27, 2010

Pořad k pětaosmdesátým narozeninám Otto Eckerta připravila redaktorka Vlasta Tylmanová.

Natočeno 1995.

Lit.: anonym: Rozhlasové klenoty – Otto Eckert. In web ČRo, březen 2010 (článek + nahrávka ke stažení). – Cit.: Otto Eckert se narodil 4. 3. 1910 v Kralovicích. V letech 1924-1926 studoval Kamenicko-sochařskou školu v Hořicích. V letech 1926-1933 navštěvoval pražskou Uměleckoprůmyslovou školu, ateliér profesora Karla Štipla. Po studiu v letech 1933-1934 Eckert pracoval v porcelánce Březová a následně v letech 1934-1939 pracoval v keramické dílně A. Ťoupala v Praze. Zde prováděl i své první keramické plastiky, většinou zvířecích námětů. Za okupace se odstěhoval zpět do rodných Kralovic, kde v letech 1940-1945 pracoval ve vlastní keramické dílně. Věnoval se tvorbě ručně točené keramiky na kruhu. Eckert experimentoval s barevnými glazurami, jeho specialitou bylo jejich vrstvení a vytváření ornamentů technikou proškrabávání vrstev. Výtvarník se aktivně angažoval v komunistické straně, což pozitivně ovlivnilo jeho poválečnou kariéru. V roce 1946 byl jmenován profesorem na nově zřízené Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde vedl ateliér porcelánu a keramiky. Jeho práce a výuka v oblasti porcelánové výroby byla silně ovlivněna keramickými technikami. Sám vytvořil několik zdařilých porcelánových plastik – vyrobených v duchcovské porcelánce – a navrhl i několik váz a servisů. Většinou šlo o realizace ke speciálním příležitostem, jako např. Expo 58 v Bruselu nebo XII. Triennále v Miláně. Otto Eckert výrazně ovlivnil českou poválečnou keramickou tvorbu i porcelánovou výrobu. Jeho žáci, z nichž někteří pracovali jako designéři, byli Eckertovou prací silně ovlivněni. Eckertovo keramické pojetí negativně ovlivnilo design části poválečných porcelánových servisů, naopak v případě bruselských váz byl tento vliv velmi pozitivní. Za jakousi variantu Eckertových proškrabovaných dekorů lze označit dekorace solnými glazurami, které jsou typické pro bruselský styl. Roku 1956 se Eckert stal členem Mezinárodní keramické akademie AIC, kde se velmi angažoval. Po několika letech (v roce 1962) se mu podařilo – díky dobrým vztahům s režimem – v Praze uspořádat mezinárodní výstavu keramiky. Tím nejen zprostředkoval po letech izolace českým tvůrcům styk se světovou tvorbou, ale zároveň zařadil československou keramickou tvorbu do světového kontextu. Od konce 60. let pak Eckertův vliv postupně klesal. Zemřel 1. 1. 1995 v Praze.

Radiodokument