Včera mi bylo patnáct – Vašek je pašák aneb Jak si děláme pověst (1962)

Do redakce Vysílání pro děti a mládež přišel Ludvík Vaculík v roce 1959. V cyklu Včera mi bylo patnáct se s výjimečnou autenticitou a upřímností vydává za žáky základních i středních škol, aby s nimi byl v jejich útrapách a životních údobích a zkoumal povahu jejich potíží. Je to právě opravdovost Vaculíkova zájmu a balancování na hraně ideologických a výchovných pravidel, co činí i dnešní poslech velmi zajímavý a aktuální. Jeho hloubka úsudku vede k takovému filosofickému zobecnění, že můžeme stejné otázky pokládat sobě i společnosti dnes. A co víc, i přesto, že Vaculík zastává ve svých reportážích roli toho, kdo vychovává, tato pozice mu nikterak nebrání vnímat nepochopení světa dospělých, kterému jsou tito mladí vystavováni.

Viola Ježková a Tomáš Černý uvádí do kontextu reportáž z prostředí základních škol Vašek je pašák aneb Jak si děláme pověst z roku 1962 a dokument Markéta touží po řece aneb Jak je život těžký z roku 1963.

Oba dokumenty vynikají nejen Vaculíkovou etikou a lidstvím se kterým přistupuje k tématu i svým protagonistům, ale i přímostí výpovědí, které Vaculík respektoval a ponechával bez dílčích režisérských direktiv. Spontaneita a otevřenost výpovědí i Vaculíkovo otevřené „přemýšlení nahlas“ je i po mnoha letech vynikajícím rozhlasovým zážitkem.