Nebe plné dýmu (2010)

Přidal: Přemek |

Červen 21, 2010

Miloš Doležal. Smrt vrchního četnického strážmistra Karla Kněze, ležácká tragédie a návraty Jaroslava Klapky. Redaktor Michal Lázňovský.

Natočeno v roce 2010. Premiéra 16. 6. 2010 (60min.). Repríza 24. 6. 2012 (ČRo 6, 20:10 h.) v cyklu Téma; 15. 6. 2014 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.); 14. 3. 2018 (ČRo Plus, 20:05 h.); 25. 6. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.); 20. 6. 2023 (ČRo Plus, 21:10 h.) v cyklu Dokument Plus. K poslechu zde.

Pozn.: Zítra si připomeneme už 79 výročí nacistické okupace, která ukončila krátkou existenci Druhé československé republiky. Následným vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava jsme se stali součástí Velkoněmecké říše. Začalo tak temné období perzekucí, věznění a teroru. Jedním ze symbolů nacistických zvěrstev se stal osud vesnice Ležáky. Všichni obyvatelé kromě dvou dětí byli zavražděni, osada vypálena a srovnána se zemí. Události dodnes připomíná Památník Ležáky, který se už příští pátek po zimní přestávce otevírá pro veřejnost.

Tragický osud malé východočeské kamenické osady Ležáky se začal naplňovat poté, co se část jejích obyvatel v letech druhé světové války zapojila do odbojové činnosti. V lomu Hluboká nedaleko osady ukrývali zbraně a v lomu a později ve mlýně v Ležákách se ukrývala také radiostanice. Gestapo se nakonec dostalo na stopu Ležáků a konečný verdikt zněl jasně: osadu zlikvidovat a obyvatelstvo postřílet. Dva týdny poté, co nacisté zničili Lidice, vtrhli 24. června 1942 do Ležáků a všichni – muži, ženy i děti – byli odvezeni do věznice v Pardubicích. Potom nacisté všech devět usedlostí vyrabovali a zapálili. Následovaly výslechy, popravy a transporty do vyhlazovacích táborů. Celkem si ležácká tragédie vyžádala životy 22 mužů, 21 žen a 11 dětí. Obec již nebyla nikdy obnovena. Tragédii obce zaznamenal v dokumentu Nebe plní (!) dýmu Miloš Doležal. (anotace)

Lit.: Doležal, Miloš: Nebe plné dýmu. In web ČRo, červen 2010 + 2014 (článek). – Cit.: Ležáky bývaly před válkou docela nenápadnou osadou „zastrčenou“ v údolní jizvě na okraji Vysočiny mezi Železnými horami a Žďárskými vrchy. Osm chalup, mlýn, několik lomů v blízkém okolí, potok, cesty, pěšiny a lesy. Této venkovské zapadlosti a především statečnosti nájemce místního lomu, Jindřicha Vaška, využil v prvních měsících roku 1942 radiotelegrafista paraskupiny „Silver A“ Jiří Potůček a vysílal odtud depeše do Londýna. Zradou Karla Čurdy však došlo k roztržení odbojové sítě na Pardubicku a 24. června 1942 byly Ležáky v rámci nacistického programu genocidy českého obyvatelstva za pomoc paraskupině „Silver A“ vypáleny a zničeny, obyvatelé popraveni a děti deportovány do vyhlazovacího tábora Chelmno. Vyhlazení Ležáků přežily pouze sestry Šťulíkovy, určené k poněmčení, a několik mužů, kteří v té době pracovali v rámci totálního nasazení v Německu. Mezi nimi byl i Jaroslav Klapka, jeden z protagonistů tohoto dokumentu.

„Po osmašedesáti letech u ležáckého rybníku chytají ryby dva chlápci v maskáčích, před výčepem u muzea se turista na kole pře o kvalitu piva a kamenné základy vypálených domů v ležácké stráni připomínají ústa vyceněná do nebe,“ říká autor dokumentu Miloš Doležal. „Kdysi zahlédnutá fotografie četnického strážmistra Karla Kněze (1899-1942), důležitého člena místní odbojové sítě, jeho usměvavá tvář a krátká informace, že před zatčením spáchal sebevraždu, aby zachránil nejen manželku a děti, ale i další odbojáře, se mi stala zvláštní pobídkou – pátrat v ležácké krajině, v archivech i po pamětnících, a pokusit se zpřítomnit pozapomenuté jméno obětavého vlastence, nahlédnout jeho osobní drama. Podařilo se mi natočit jak vzpomínku strážmistrova syna, tak i svědka posledních minut jeho života i svědectví dalších deseti pamětníků.“

Lit.: Hanáčková, Andera: To si dovolili? In Týdeník Rozhlas 28/2010 (recenze). – Cit.: Vždy, když vidím v programové nabídce nový rozhlasový dokument Miloše Doležala, trochu mi zatrne – další příběh, na který nebude možné zapomenout. Další obraz, který se mi vypálí do hlavy, bude ke mně přicházet v nečekaných chvílích, navždycky mi zůstane spojen se jménem, s událostí. Takto mám v uších a před očima i Doležalův audiální obraz vrchního četnického strážmistra Karla Kněze, který ve snaze ochránit rodinu a přátele z odboje spáchal sebevraždu zastřelením dřív, než by padl do rukou gestapa. Zemřel stejně samozřejmě jako pomáhal vysočinskému odboji. Nevinnou obec Ležáky, její muže, ženy a děti však zachránit nedokázal, byly vypáleny 24. června 1942.

Miloš Doležal přinesl ve svém dokumentu Nebe plné dýmu (ČRo 3 – Vltava, 16. června) další ze svých historických rekonstrukcí událostí a hrdinství známých, pozapomenutých i zcela neznámých osob. Řetězení a doplňování výpovědí očitých svědků, řeč historických dokumentů a oficiálních verzí události, rekonstrukce časových i prostorových souvislostí přímo v místech dění – to jsou prostředky, jimiž autor buduje skutečná dramata. Vždy jsou přítomny mnohé otazníky, které zpochybňují zažitá klišé, umožňují přemýšlet o charakteru aktérů odboje i o povaze majoritní české společnosti za války i v letech následujících. Žádný jiný autor se této problematice v rozhlasových dějinách soustavně nevěnoval a žádný jiný autor si nevytvořil pro své téma tak důkladnou a efektivní metodu vyžadující intenzivní studium historických podkladů, dohledávání svědků v místě událostí, komparaci audiálního materiálu a velkou obratnost ve střihové skladbě.

S velkou pozorností vyslechla se mnou dokument i desetiletá dcera. „To si dovolili?“ ptala se rozhořčeně po popisu hromadné vraždy ležáckých obyvatel v pardubickém zámečku. Řeč, kterou jsme potom spolu vedly, byla plná velkých slov a nezněla v kontextu vyslechnutého pořadu nepatřičně ani pateticky. Snad proto, že Miloš Doležal sice vypráví o velkých činech, ale vystačí s popisem a několikaslovným náčrtem krajiny a člověka. I kvůli svým dětem jsem za jeho práci vděčná.

Radiodokument