Od Pradědu po Hanou 1/??? (2002-2019)

Zámek totiž stojí v areálu někdejšího hradu. Pravděpodobně jej založil zeměpán v první polovině 13. století. Potvrzuje to i nejstarší dochovaná zmínka o hradu z roku 1260, kdy byl držitelem úsovského panství olomoucký purkrabí Jiljí ze Švábenic. Historikové tvrdí, že právě on byl stavitelem hradu, který ale možná vznikl na místě staršího hradiště, o němž však nemáme důvěryhodné zprávy.

I když byl hrad občas zastavován, sloužil třeba i markraběti Prokopovi jako důležitý obranný bod při válkách o Moravu. Už v polovině 14. století je v Úsově uváděno mýto, které potvrzuje, že tudy vedla obchodní stezka a zároveň objasňuje i původ hradu – byl postaven nejen jako centrum panství, ale i pro ochranu této stezky.

V 15. století úsovské panství získávají do zástavy pánové z Vlašimi. Právě tento rod dal hradu podobu, která se do jisté míry zachovala dodnes. Zejména zadní trakt hradního areálu je dodnes chráněn mohutnou hradbou s válcovými věžemi. I proto vypadá Úsov ze severní strany spíše jako hrad dodnes. Hradní areál byl navíc obehnán příkopem, který zvyšoval jeho obranné možnosti. Erby pánů z Vlašimi najdeme právě na starší části hradu.

Na počátku 16. století se stává zástavním a později i definitivním majitelem úsovského panství, a tedy i hradu, rod pánů z Boskovic. Ti koupili panství zejména jako perspektivní základnu horního podnikání. Předpokládalo se, že v horách severně a východně od Úsova se skrývá velké bohatství stříbra. To se ale nepotvrdilo, ale i tak Boskovicové drží panství až do roku 1597, kdy se sňatky dcer Jana Šembery z Boskovic s Karlem a Maxmiliánem z Lichtenštejna dostává panství do majetku tohoto rodu.  To bylo ještě před Bílou horou, a Úsov se tak stal základnou pro pozdější rozšiřování dominia konfiskacemi majetku nekatolické šlechty v okolí.

Již Boskovicové začali s přestavbou hradu na zámek a současnou podobu pak dostal právě za panování Lichtenštejnů, v letech 1692 – 1699, podle návrhů Domenica Martinelliho.  Knížata z Lichtenštejna na zámku přebývala jen výjimečně. Sloužil zejména jejich úředníkům. V letech 1852 – 1867 zde působila první lesnická škola na Moravě a zajímavé je, že později tu našla místo škola mlynářská, obchodní a kupodivu také česká menšinová škola.

Lichtenštejnské sbírky byly základem expozice

V roce 1898 schválil Jan II. z Lichtenštejna zřízení lesnického a loveckého muzea v zámku a svezl sem lichenštejnské sbírky z mnoha panství u nás i v zahraničí. A tak vznikl základ dnešní expozice, která návštěvníkům doslova vyrazí dech. Nejenže zde najdeme mnohé trofeje z lesů v okolí Úsova, ale také expozici trofejí z Alp, z Jeseníků a dalších oblastí.

Samostatnou kapitolu tvoří trofeje z loveckých výprav Lichtenštejnů do Polska, Itálie, Afriky a Indie. Z těch zde najdeme například vypreparovaného lva, trofeje zubrů, hrochů či antilop. Čestné místo v expozici mají třeba i upravené nohy afrického slona, jeho oháňka či šedesát kilo vážící kly.

Najdeme zde ale i mnoho zajímavých zástupců hmyzí říše od nás i ze zahraničí. Dozvíme se také mnoho o tom, jak funguje lesní společenství. Zejména pány pak zaujme zdejší sbírka loveckých zbraní, které doplňují i důmyslné zbraně zabavené lichtenštejnskými hajnými pytlákům.

Když máte štěstí, na krásném schodišti vás přivítají fanfáry lesních rohů a přesunete se v čase do doby, kdy hony byly neoddělitelnou součástí života panstva v celé Evropě. A není to špatný pocit zavřít oči a vyrazit alespoň v duchu v sedle koně do rozsáhlých lesů Doubravy. Není třeba nic ulovit, jen se kochat tím opojným pohybem lovce dávných časů.