Nataša Reimanová – stále přítomné otázky 1/2 (2010)

Hana Železná. Babička zmizela v koncentračním táboře. Její otec zemřel v roce 1949 v ruzyňské věznici. U smrti své matky nemohla být, protože byla v exilu … Nataša Reimanová stále hledá odpovědi na otázku, jak zemřeli. Redaktor Michal Lázňovský.

Natočeno v roce 2010. Premiéra 29. 9. 2010 a 6. 10. 2010 (2 x 60 min.).

Lit.: Železná, Hana: Nataša Reimanová – stále přítomné otázky. In web ČRo, září 2010 (anotace). – Cit.: Její babička zmizela beze stopy v koncentračním táboře. Její otec zemřel za nevyjasněných okolností v roce 1949 v ruzyňské věznici. U smrti své matky nemohla být, protože byla ve Francii v exilu … Nataša Reimanová se v roce 2004 vrátila do Čech, kde dále hledá odpověď na zneklidňující otázky týkající se minulosti své rodiny, která v lecčem zrcadlí dějiny evropského 20. století. Pomocí rozhlasového mikrofonu sleduje její listování pamětí Hana Železná ve svém dvoudílném dokumentu Nataša Reimanová – stále přítomné otázky s podtitulem Prolínání nejhrubšího konkrétna, jehož první část uvedeme v rámci pravidelného Radiodokumentu ve středu 29. září od 21.45 hod.

Dvoudílný dokument Hany Železné Nataša Reimanová – stále přítomné otázky s podtitulem Prolínání nejhrubšího konkrétna je jakýmsi listováním pamětí Nataši Reimanové, které je ze své podstaty nekontinuální, cyklické, neustále se zastavuje u několika sedimentovaných vzpomínek, u několika stále se opakujících slov. Velké dějiny jsou kulisou vztahu matky a dcery, do kterého několikrát razantně zasáhnou a rozčlení ho na „před“ a „po“. Ze slov krystalizuje portrét Natašiny maminky Marie a fragmenty Mariiných nepublikovaných vzpomínkových textů črtají rodinné klima, ve kterém Nataša vyrůstala.
Nataša se narodila těsně po konci války, v roce 1945. A už brzy nato osud obou žen nečekaným způsobem ovlivnilo zatčení Mariina manžela a Natašina otce Milana Reimana a jeho následná likvidace („sebevražda oběšením“) v ruzyňské věznici v roce 1949 v rámci prvních politických procesů.

Nataša vystudovala tlumočnictví a překladatelství na Univerzitě 17. listopadu v Praze a v roce 1968 se provdala do Francie. Tam pak žila a vyučovala ruštinu a až do roku 2004 pracovala jako soudní překladatelka. Teprve v roce 2004 se konečně natrvalo přestěhovala zpátky do Čech, kam se toužila vrátit po celou dobu emigrace, především kvůli matce. Ta už se ale jejího návratu nedočkala.

Míjení ale nekončí… Nataša teď zase nechala ve Francii svoje děti. Sama ale říká: „Zase jsme to zopakovali. Děti jsou tam, matka tisíc kilometrů daleko, ale dnes je jiná doba. A děti nežijí pro rodiče, ani rodiče nežijí pro děti. Ten vztah má být blízký, nejbližší, jak je možné, ale každý máme svůj vlastní osud…“
I zvuk dokumentu dává zaznít především dvěma rozdílným hlasům a črtá portréty dvou žen, jejichž osudy vždy byly navzdory neustálému míjení pevně spjaté.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)