Osudy – Květa Legátová 1/10 (2003)

Přidal: Přemek |

Srpen 18, 2006

Rozhlasové vzpomínky spisovatelky. Připravil Jan Kašpar. Spolupráce Vlado Príkazský.

Natočeno 2003 (1 díl cca 28 min). Repríza 29. 7. – 2. 8. 2019 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.).

Lit.: Kašpar, Jan: Osudy Květy Legátové. In web ČRo 3 Vltava, 29. červenec 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Psala již od mládí a publikovala od 50. let, ale minulý režim její tvorbě příliš nepřál. Uznání jí tak přinesla až povídková kniha Želary, kterou vydala po osmdesátce. „Tajemná“ spisovatelka Květa Legátová by se letos dožila sta let. Poslechněte si její rozhlasové vzpomínky.

Jazykově originální text autorky, o níž se toho moc nevědělo, vyšel na počátku nového století. Želary následně zvítězily v tradiční anketě Lidových novin o Knihu roku a autorka za ně získala i Státní cenu za literaturu (2002). V té době úspěch potvrdil také film, natočený podle povídky Jozova Hanule.

Květa Legátová, vlastním jménem Věra Hofmanová (1919–2012), byla absolventkou brněnské univerzity (vystudovala češtinu, němčinu, fyziku a matematiku) a dlouhá léta působila jako učitelka na různých valašských a slováckých školách, přičemž jako politicky nespolehlivá byla často přemísťována z jedné školy na jinou. Náměty příběhů čerpala ze slováckých Kopanic. Literárně činná byla ostatně od mládí, od 50. let psala povídky, rozhlasové hry, ale bez větší odezvy. Uznání přišlo až za mnoho let, teprve pak vešla tajemná autorka v širší známost.

O sobě a o svém psaní mluvila nerada, nechtěla svolit k výraznějším rozhovorům s novináři. Navzdory tomu se podařilo natočit deset půlhodin vyprávění do cyklu Osudy. Květa Legátová v nich vzpomíná mimo jiné na svá učitelská léta na Horňácku, hovoří o filozofii i náboženských otázkách.

Radiodokument