Režisér Josef Henke a jeho rozhlas (2006)

Přidal: Přemek |

Listopad 15, 2006

Lidský a profesní portrét rozhlasové osobnosti. Připravili Markéta Košťáková a Miloš Kot.

Hovoří Josef Henke. Komentář čte Jaroslav Kepka.

Premiéra 28. 10. 2006 (Vltava, 21:05 – 22:00 h.; 55min.). Repríza 13. 3. 2011 (ČRo 2 Praha, 22:05 h). K poslechu zde.

Lit.: anonym: Karel Čapek: Život a dílo skladatele Foltýna. In web ČRo, 25. 3. 2006 (zpráva o smrti J. H. a o změně programu; portrét tvůrce). – Cit.: S rozhlasovým vysíláním spojil Josef Henke svoji profesionální dráhu od samých počátků a nebýt vynucené dvacetileté přestávky, mohl to být svazek takřka na celý život. Literatura, poezie a dramatické umění oslovovaly Josefa Henkeho ještě jako studenta Raisova gymnasia v Jičíně a přivedly ho ke studiu divadelní a filmové režie na Akademii múzických umění, které absolvoval v roce 1955. Jeho první angažmá bylo v právě obnoveném Burianově Déčku, ale ještě předtím, již od druhého ročníku studií působil v rozhlase, kde nad jeho prvními kroky bděl tehdejší šéfrežisér Josef Bezdíček. Po několika letech divadelního angažmá se Josef Henke v roce 1964 do rozhlasu vrátil s dohodou, že bude pracovat pouze na náročných úkolech.
Přicházel v dobách pro rozhlasovu hru a režii požehnaných.V rozhlasové dramaturgii a režie tehdy působili lidé, jejichž tvorba posunovala českou rozhlasovou hru na světovou špičku. Byli to zejména režiséři Jiří Horčička a Josef Melč, dramaturgové Jarsolava Strejčková, Jaromír Ptáček a Josef Hlavnička a legendární „zvukový kouzelník“ Radislav Nikodém. V témže roce získala inscenace Aškenazyho hry Bylo to na váš účet cenu mezinárodního festivalu Prix Italia. Po pěti letech se Josef Henke dočkal i svého triumfu a v roce 1969 si odvezl hlavní cenu Prix Italia za svou inscenaci hry Josef Vilímka Neodvratný skon maratónského běžce. Mezi tím stačil natočit řadu vynikajích inscenací, které jsou dodnes vyjímečnou ukázkou moderní rozhlasové režie. Na rozhlasové vlny uvedl například díla významných světových dramatiků: Beckettovu Krappovu poslední pásku, Dürrenmattova Dvojníka či Bergmanovu Malbu na dřevě. Pro současného posluchače objevil zapomenutou poezii starých loutkářských textů v inscenaci Johan doktor Faust. Jeho originální převedení Kafkovy proslulé novely Proměna do rozhlasového tvaru mělo veliký mezinárodní ohlas a bylo uvedeno v řadě evropských zemí.
Slibnou kariéru Josef Henkeho násilně přerušila politická perzekuce. Za své občanské postoje byl z rozhlasu v roce 1971 propuštěn a přestože po nějaké době se jako režisér objevil na oblastních scénách, v rozhlase nesměly být jeho inscenace vysílány. Důslednost tehdejších cenzorů šla tak daleko, že pásy s nahrávkami Henkeových inscenací byly fyzicky zlikvidovány, některé se zachovaly v kopiích díky statečným lidem, ale některé byly nenávratně ztraceny. Již v roce 1989 se Josef Henke objevil v rozhlasových studiích znova, plný elánu a plánů, které nestačil realizovat. V následujícím roce se stal šéfrežisérem a v roce 1994 nakrátko šéfredaktorem stanice Vltava, z této funkce byl nucen ze zdravotních důvodů ustoupit. V režii se vrátil ke svým osvědčeným autorům, točil hry Beckettovy a Dürrenmattovy, skvěle převedl pro rozhlas českou dramatickou klasiku jako Klicperova Ptáčníka či Nezvalovu Manon Lescaut.
Josef Henke byl typem režiséra, který nesázel na vnější efekt a líbivost a měl hluboký smysl pro dramatického autora. Nerad mluvil o rozhlasových specifikách, jež mu v mnohých ústech připadala pouze jako snobský název pro profesionální povinnost. V jednom ze svých mála novinových rozhovorů prohlásil: „Rozlišujme spíš rozhlasové umění, řemeslo a diletanství! Rozhlasová inscenace může být jenom záležitostí hercova hlasu – anebo složitou polyfonní hudebně-rytmickou kompozicí, je potřeba poznat kdy“.
To, že Josef Henke, který v rozhlasové režii čestnou uměleckou prohru toleroval a neměl pochopení pro manýru a rutinu, věděl, kdy a jaké výrazové prostředky volit, aby sloužily autorovi a jeho dílu, dokazují desítky jeho inscenací. Ještě za jeho života se staly součástí rozhlasového Zlatého fondu a posluchači je rádi poslouchají i po desítkách let uplynulých od jejich vzniku.

Radiodokument