Písně, které změnily svět 1/10 (2011-2012)

Přidal: Přemek |

Listopad 22, 2011

Připravil Vojtěch Landa. Redakce Alena Blažejovská.

Natočeno 2011. Premiéra 2. dílu 26. 11. 2011 v rámci pořadu Zelný rynk.

Obsah: 1. Bob Dylan – 2. Beatles – 3. Pink Floyd – 6. Sex pistols – 10. Asian dub foundation – Fortress Europe.

Lit. Blažejovská, Alena: Seriál: Vojtěch Landa – Písně, které změnily svět, díl 1. Bob Dylan. In web ČRo Brno, listopad 2011 (anotace + úryvek). – Cit.: První částí věnovanou Bobu Dylanovi začíná nový seriál studenta JAMU Vojtěcha Landy, nazvaný Písně, které změnily svět. Je třeba upozornit, že autor i na ty nejznámější hity nahlíží často z překvapivých úhlů, ale vychází přitom vždy ze skutečných událostí a souvislostí.Náš seriál nemůžeme začít nikým jiným než Bobem Dylanem, který je mnohými považován za největšího básníka 20. století. Jistě by se slušelo začít jeho nejznámějšími fláky jako Times they are A-changing, nebo Blowing in the wind. Koneckonců vždyť právě Blowing in the wind byla svého času adoptována mládeží jako oficiální protestsong proti válce ve Vietnamu. Není tohle píseň, která pomáhala měnit svět? Jistě, ale zkusme něco méně provařeného, ačkoliv u Vietnamu přece jen zůstaneme. U nás, vlivem železné opony, máme 60. léta v Americe zidealizovaná. Jenomže ne všichni byli tehdy mírumilovnými hipíky. Vznikly například dvě organizace Black panters (Černí panteři) a Weathermani, kteří by si asi s Lenonem „Dejme šanci míru“ nezapěli. Tyto skupiny se rozhodly změnit kurz americké politiky třebas i násilím. A právě Weathermani vděčí za svůj název Dylanově písni Subterranean homesick blues. Píseň samotná je asociačním proudem vědomí, plným jednoduchých rýmů. Mezi vtipné rýmovačky se však nenápadně vkrádá Dylanova kritika vlády, konzervativců, ale i samotných hipíků, prostě kohokoliv, kdo by vám chtěl kázat, jak byste měli žít.
„Naroď se, nech se pokřtít, choď pořádně oblečený, a měl by ses naučit tancovat, aby sis taky našel nějakou holku! Jo a se slušně oblíkej… no jo, dvacet let studuješ a pak tě stejně prdnou k pásu.“
Těch veršů, jež zlidověly, je mnoho, nejvíce se však do povědomí zapsal tento:
„You don’t need a weather man to know which way the wind blows.“
V překladu: Na to nepotřebuješ rosničku, abys věděl, odkud vítr vane. A právě tuhle pasáž si tehdejší extrémistická organizace zvolila jako svoje krédo a přejmenovala se na Weathermany. Dle jejich chápání: člověk nemusel být rosnička, aby viděl, jaká zvěrstva páchají Spojené státy v zahraničí. V tomto bodě by se s nimi jistě dalo souhlasit, nicméně Weathermani se ani nesnažili s vládou diskutovat, tvrdili, že je to zbytečné. Naopak rozhodli se pro provokaci a otevřený boj.úryvek

Lit.: Blažejovská, Alena: Vojtěch Landa – Písně, které změnily svět, díl 2. Beatles. In web ČRo Brno, listopad 2011 (anotace + úryvek). – Cit.: Seriál Vojtěcha Landy Písně, které změnily svět pokračuje druhou částí, věnovanou skupině Beatles. Opět se můžete těšit na překvapivé pohledy a souvislosti.

Minule jsme hovořili o Dylanovi, a právě setkání Beatles s Dylanem považují hudební teoretikové za zcela zásadní pro další vývoj popové hudby. Jejich cesty se totiž poté propojily také hudebně. Dylan začal přecházet po stylu Beatles na rock, zatímco Angličané začali skládat textově i hudebně náročnější písně pro dospělejší publikum, a někteří dokonce tvrdí, že Lenon napodoboval Dylana i hlasově. Kromě toho je prý folkový bard naučil kouřit trávu. Jen o pár let později, píše se rok 1967, vydávají Beatles desku Sergant Pepper´s Lonely Hearts Club band, která musela být pro konzervativní fanoušky velkým šokem. Deska se naprosto lišila od předchozí tvorby kapely a vliv americké květinové scény byl nepřehlédnutelný. Není tedy divu, že obvinění z propagace drog na sebe nenechalo dlouho čekat. Stanice BBC dokonce zakázala píseň Lucy in the sky with diamonds.
Já sám jsem tuto píseň slyšel poprvé v šestnácti. Znal jsem tehdy jen standardní popové kapely, a najednou tu byla píseň, kde se kolem vás prohání novinové taxíky a lid Houpacích koníků se vesele cpe marcipánem. Ta obrovská síla nespoutané imaginace mě doslova uzemnila. Tenkrát mě vůbec nezajímalo, jestli Lenon text složil pod vlivem LSD, jak se spekulovalo, byla to prostě nádherná snová píseň. Sám Lenon uvedl, že píseň nemá s drogami nic společného a při skládání se inspiroval snovou malbou svého syna Juliana. Nicméně pokud Lenon lhal, dá se to pochopit, v oněch dobách totiž nebylo propagování drog žádnou neškodnou rebelií. Vždyť v témže roce měli Rolling Stones co dělat, aby kvůli drogám neskončili za mřížemi. Aby toho nebylo málo, americký viceprezident Agnew se opřel do další písně z tohoto alba s refrénem: „I get high with a little help from my friends“, když mu prý někdo vysvětlil, že je o drogách. Beatles opět trvali na tom, že jde o neškodný text o přátelích, kteří vám dokážou zvednout náladu. Je těžké uvěřit, že by Beatles při skládání dvojí význam frázového slovesa „get high“ nenapadl. „Get high“ samozřejmě neznamená jen „zhulit se, sjet se“, ale ostatní významy nejsou dnes zdaleka tak používané. Ovšem těžko soudit tehdejší lingvistickou konstelaci z dnešního pohledu, kdy éterem celého světa vesele zní píseň jistého Afromana, která je celá výčtem povinností, které neudělal, protože se děsně zhulil.
úryvek

Lit.: Blažejovská, Alena: Vojtěch Landa – Písně, které změnily svět, díl 3. Pink Floyd. In web ČRo, listopad 2011 (článek + ukázka). – Cit.: Po Beatles a Dylanovi dnes zakotvíme u dalších velikánů hudební scény, čekají nás Pink Floyd. Jen málokterá píseň má totiž tak bohatou historii jako hit Another brick in the wall part 2, který vyšel na albu The Wall v roce 1979. Víte například, že dnes již proslulý sbor dětí křičících: „Hej, učiteli, dej dětem pokoj!“ v písni vlastně vůbec neměl být? Producentu Bobu Ezrinovi, který zapojení sboru vymyslel, se ale nakonec podařilo kapelu přesvědčit. Chtěl totiž píseň prodloužit, aby lépe vyhovovala parametrům rozhlasového hitu, kterým se také nakonec stala. Ezrin navíc kapelu přemluvil, aby rytmus písně přizpůsobila tehdy populární diskotékové hudbě. Ačkoliv producentovi šlo primárně o větší komerční potenciál, zdá se, že byl jeho vliv pro kapelu opravdu přínosem. O čem vlastně Flojdi na albu the Wall, čili Zeď, zpívají? Waters, autor textů, zde reflektoval své nepříliš vydařené dětství, jehož součástí bylo i tyranské chování některých kantorů. Dle Waterse kantoři, kteří zesměšňují a ponižují žáky, jsou jen další cihlou ve zdi, kterou si zejména ti citlivější žáci staví na obranu před svým okolím. Varuje také před přehnaným pedantstvím, které leckdy zavání školní diktaturou. Použitím výrazu „Thought control“, tedy kontrola myšlení, jasně odkazuje na Orwella a jeho román 1984, kde bylo zakázáno i protistátně myslet.
úryvek

Vojtěch Landa se narodil v Moravské Třebové v roce 1981. Poslední léta žije v Brně, kde vystudoval Pedagogickou fakultu, obor angličtina-tělocvik. Studia dokončil v roce 2006, ale již v době studia se věnoval výuce angličtiny v jazykové škole Miramare a YET (obě v Brně).V roce 2006-2007 strávil rok v anglickém Cornwallu za účelem zlepšení praktické mluvy. Do Anglie se také pravidelně vrací a jeho posledním zaměstnáním byla půlroční práce pro anglickou jazykovou školu v Eastbourne, kde připravoval pro studenty volnočasové aktivity. Mám tedy rád jazyky a sport, ale i hudbu, filmy a literaturu.

V současnosti studuje obor Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika na JAMU. Říká o sobě: „Jsem velmi společenský, ovšem v prezentaci tvorby naopak velmi plachý. Proto jsem doposud málo publikoval. Na internetu mám dvě povídky na stránkách www.scifi-povidky.wz.cz/ a jednu na stránkách Jamu (www.rtds.wordpress.com). Zúčastnil jsem se také literární soutěže na Skleněné louce v roce 2005, kde jsem nakonec uprchl, když jsem zjistil, že nedokážu svůj text číst na veřejnosti. Od té doby jsem už naštěstí překonal trému a se spolužáky občas míváme scénické četní po brněnských klubech. Rád diskutuju s kritiky a tak uvádím i svůj mail: vlanda@centrum.cz.”

Radiodokument