Smrt přišla po půlnoci aneb Život a tajemná smrt Antonína Sochora (2011)

Přidal: Martin |

Prosinec 18, 2011

Dávné příběhy a nová svědectví Stanislava Motla. Připravil Stanislav Motl.

Připravil Český rozhlas v roce 2011. Premiéra 8. 1. 2012 v cyklu Stopy, fakta, tajemství … (30 min.). Repríza 16. 9. 2024 (ČRo 2 Praha, 18:04 h.); 21. 9. 2024 (ČRo 2 Praha, 18:04 h.).

Lit.: Motl, Stanislav: Smrt přišla po půlnoci aneb Život a tajemná smrt Antonína Sochora. In web ČRo 8. 1. 2012 (anotace). – Cit.: Dlouhé roky nám do omrzení opakovali: statečný samopalník, hrdina Sovětského svazu. V roce 1950 zahynul při autohavárii.

O tom, jaký opravdu byl, se spíše mlčelo. Mlčení obestřelo jeho působení v Izraeli. V době první izraelsko – arabské války. Tehdy, v letech 1948 až 1949, si mladý židovský stát uhájil svobodu. Mimo jiné zásluhou československých zbraní. Antonín Sochor se vrátil domů. Zanedlouho zde našel smrt. Náhoda? A nebo úkladná vražda?

Stanislav Motl sleduje stopy statečného života a záhadné smrti Antonína Sochora již více než 20 let. Hovořil na toto téma s řadou Sochorových spolubojovníků a jiných pamětníků. Pátral rovněž v Izraeli. Celý příběh je však stále obestřen celou řadou nevysvětlitelných záhad.

Lit.: Pavlovský, Petr: Kontext 3/2012 – Fragmenty rozhlasu. In web Divadelní noviny 3/2012; 6. 2. 2012 (recenze). – Cit.: Každý, kdo se byť i jen letmo orientuje v evropských dějinách XX. století, ví, kdo to byli interbrigadisté, ti erudovanější mají i povědomost o českých „Španělácích“ a jejich dalších osudech: smutný ve Francii, ostudný ve Velké Británii (pokud jde o komunisty) a často tragický v poúnorovém Československu.

Každý, kdo chodil do školy před Listopadem, ba každý, kdo tu vůbec před Listopadem žil, zná jméno podplukovníka Sochora, hrdiny Sovětského svazu (1943), důstojníka Svobodovy armády. Konečně v Praze, na rozhraní Letné a Holešovic je po něm pojmenována ulice, která symbolicky ústí do třídy Dukelských hrdinů (dříve Bělského), mezi které patřil i on. (Na štěstí se nestal jednou z tisíců mučednických obětí vojensky zcela nesmyslné a stalinsky zlovolné Dukelské operace.)

Prakticky nikdo ale neví, že Antonín Sochor (1914–1950), tento nesmírně statečný muž, byl také interbrigadistou sui generis a že byl za to pravděpodobně zavražděn.

V pravidelném historicko-investigativním pořadu Českého rozhlasu – Dvojka – Praha Stopy, fakta, tajemství byli posluchači 10. 1. půl hodiny seznamováni s výsledky pátrání Stanislava Motla, pátrání po poválečném životě známého, ale vlastně neznámého hrdiny.

A. S. se vyznamenal poprvé v bitvě u Sokolova, kde po jeho boku, společně s mnoha dalšími českými Židy, bojoval i bratranec budoucí ministryně zahraničí USA M. Albrightové. (V obou našich zahraničních armádách, v SSSR i v Británii, bylo neuvěřitelně vysoké procento Židů, některé prameny udávají až 40 %. Následovala bitva o Kyjev (1943) a pak krvavá kóta 531 na Dukle.

A. S. zůstal po válce v armádě, z roku 1947 je jeho absolutorium vysoké vojenské školy. To je ale také jeden z mála ověřitelných faktů, protože jeho poválečný život probíhal v hlubokém utajení.

Z dokumentárního pořadu Stanislava Motla Smrt přišla po půlnoci jsme se dozvěděli, že A. S. působil ve vojenském výcvikovém středisku ve Stráži pod Ralskem. Koho to ve Stráži cvičil, se s jistotou neví, stát Izrael měl vzniknout až 14. 5. 1948. Zdá se však, že ve skrytu před Inteligence Service, západními diplomaty i novináři vojensky připravoval „občany“ britské mandátní Palestiny. Žijící člen rodiny ukázal S. Motlovi pohlednici, poslanou A. S. domů v roce 1946 z Jeruzaléma.

Jisté je, že byl v Palestině nejméně ještě jednou, a to v letech 1948–1949, a že tam připravil plán dobytí Gazy, která byla po roce 1948 součástí Předjordánska.

V roce 1949 dopadly první izraelské demokratické volby jinak, než si to malovali moskevští soudruzi, takže A. S. byl odvolán domů. Jeho letadlo se nad středozemním mořem stalo terčem neúspěšného pokusu o sestřel neznámou stíhačkou – poškozený stroj přistál na Krétě.

A pak už je tu jenom svědectví o tom, že A. S. se jednou vrátil domů ze služební cesty nesmírně rozrušen a od té doby si bral na cestu mimo obligátní pistole vždycky i svůj samopal. Absolvoval několik silničních karambolů a při tom posledním, kdy do jeho vozu najel náklaďák, přišel o život. Havárie nebyla nikdy vysvětlena.

Radiodokument