ČRo Plzeň slaví 65 let 1/65 (2010)

Nacházel se na místě zvaném Obcizna (dnes sportovní areál ve Štruncových sadech). Přesně ve 12 hodin 37 minut se poprvé ohlásil Karel Šindler, pozdější první ředitel plzeňské stanice: „Hovoří Plzeň, svobodná Plzeň hovoří!. Nechť žije svoboda, nechť žijí naši spojenci. Oznamuji všem obyvatelům Československé republiky, že pancéře 16. divize jsou na náměstí Republiky v Plzni.“

Začala éra plzeňského rozhlasového vysílání. V prvních hodinách pomohlo udržet německou armádu v kasárnách a zamezit unáhleným akcím civilistů proti okupantům. Plzeňští rozhlasáci tak zabránili zbytečnému krveprolití, a aniž to plánovali, poprvé naplnili důležitou součást rozhlasového vysílání – tedy veřejnou službu…

Poslání ČRo Plzeň

… a tu se snaží dělat pro obyvatele/posluchače západních Čech již 65 let. Půlkulaté výročí určitě stojí za ohlédnutí. Na jeho připomenutí a oslavu připravil ČRo Plzeň velký 65 dílný cyklus, který mapuje rozhlasovou historii. Jeden díl je vždy věnován jednomu roku historického vývoje. Autoři, kteří se podíleli na výrobě jednotlivých dílů, to samozřejmě neměli lehké, a to hned z několika důvodů. Jednak celý cyklus byl velmi náročný na sběr podkladů. Množství vyhledaných materiálů k jednotlivým rokům a historickým událostem bylo nutné pečlivě vytřídit a dle dané dramaturgie sestavit. Bylo nutné projít rozhlasové, oblastní a městské archivy, rozhlasovou fonotéku, mluvit s pamětníky a z těchto „střípků“ zajímavě poskládat konečnou podobu jednotlivého dílu. Ne vždy to byla jednoduchá práce, protože některý rok v historii toho mnoho zajímavého nenabízel a naopak některé „exponované“ roky událostmi přetékaly.

Posluchač se vždy v úvodu každého dílu ve zkratce dozví to nejpodstatnější, co se v daném roce odehrálo v naší republice, ve světě, v Plzni, v Karlových Varech, v západních Čechách – jakési „uvození zasazení“ do celospolečenských událostí. Ta nejdůležitější část jednotlivého dílu je nazvaná „Z historie Českého rozhlasu Plzeň“, kde se nejvíce využije zvukový a písemný archiv i natáčení s pamětníky z řad bývalých pracovníků plzeňského rozhlasu. V závěru potěší také tzv. „hudební tečka“, což je charakteristická, příp. nejúspěšnější skladba v daném roce.

Každý týden čekají na posluchače ČRo Plzeň dva premiérové díly. To znamená, že od 5. května do 19. prosince letošního roku představíme ve vysílání celých 65 let vývoje rozhlasu.

Vysílač byl umístěn v bunkru napůl pod zemí, v místech dnešního sportovního areálu ve Štruncových sadech. Zmíněného dne ve 12:37 poprvé ohlásil Karel Šindler, pozdější první ředitel stanice, památná slova: „Hovoří Plzeň, svobodná Plzeň hovoří!“ Vysílání museli brzy přerušit, neboť okupanti učinili pokus o opětovné obsazení vysílače. Následující den, 6. května, kdy kolem poledne Američané za průběžných místních přestřelek Plzeň osvobodili, vlastenci ve vysílání pokračovali a brzy se o program stanice dělili s americkou armádou. V prvních hodinách vysílání však pomohli svými informacemi udržet německou armádu v kasárnách a zamezit unáhleným akcím civilního obyvatelstva proti okupantům. Zabránili tak zbytečnému krveprolití a aniž to plánovali, poprvé v Plzni naplnili důležitou část rozhlasového vysílání – veřejnou službu.

Záznam letí do Francie

U sv. Bartolomějě v Plzni se již 8. května ke dni německé kapitulace konala mše, kterou pro příslušníky americké armády celebroval jejich polní kaplan s doprovodem plzeňského sboru Cyrilské jednoty a orchestru. Další oslavy pokračovaly v katedrále 10. května. Jako poděkování za vítězství a mír sloužilo v chrámu přeplněném vojáky několik amerických kaplanů. Obřad byl nahraný na magnetofonový pás, po mši letecky dopraven do Francie a odtud vysílán do USA.
Asi po 14 dnech byla dřevěná strážnice vysílačky v bunkru adaptována na malé studio, svépomocí rozhlasových pracovníků i plzeňských řemeslníků. Zároveň byla na radnici přidělena rozhlasu jedna místnost pro administrativu. Zde začal v polovině června 1945 vycházet týdeník Hovoří Plzeň, pestrý magazín o 12 stranách s fotografiemi, poradnami a rozhlasovým programem. V redakci doktorky Gissübelové jej vydával Rozhlasový odbor Magistrátu města Plzně.

Pozor, plzeňský rozhlas vysílá

Další osobností, která se zasloužila o rozhlasové začátky v Plzni, byl profesor Josef Skupa. Světoznámý loutkoherec zapůjčil mikrofon, zesilovač a gramofon. Dokonce byl prvním režisérem, autorem programu i technickým vedoucím. Jako jediný měl totiž z průkopníků plzeňského vysílání rozhlasové zkušenosti z hlavního města.
Ačkoli pražský rozhlas, kvůli značnému poškození během Pražského povstání, nemohl nijak pomoci, z Plzně se vysílalo již koncem června 1945 pravidelně každý den od 17:15 do 23:00. Od 20:00 do 22:00 používala vysílač americká posádka. 24. května 1945 se vysílal přímý přenos slavnostního koncertu k osvobození Plzně. Zazněla Smetanova Má vlast v nastudování amatérské Plzeňské filharmonie vedená dirigentem Františkem Preislerem st., dědečkem pozdějšího šéfdirigenta profesionální Plzeňské filharmonie. Skromně zařízené pracoviště na strážnici vysílačky, vybavené čtyřvstupovým zesilovačem, dvěma páskovými mikrofony a dvoutalířovým gramofonem, převzal 1. července 1945 tehdejší Československý rozhlas. Zřejmě jako svou první mimopražskou stanici v Čechách, vedle předválečných stanic v Brně a Ostravě.

Hledání vhodného prostoru

Od 1. srpna se Plzeň připojila ke společnému programu Československého rozhlasu bločkem ranního tělocviku, zemědělským magazínem a dětskými besídkami. 19. září se vysílala – živě a simultánně s Prahou – dětská hodinka o Američanech v Plzni. Od počátku patřila do programové nabídky také klasická hudba a rozhlasové hry. Mezi prvními byly dramatizace Puškina, Maeterlincka nebo prvotiny Miloše Kratochvíla a Josefa Turka.
Koncem léta 1945 došlo k postupnému rozšiřování technického vybavení i stěhování na různá místa v Plzni při hledání vhodného prostoru. Stanice sídlila v bývalém německém gymnáziu ve Škroupově ulici, odkud vysílala téměř dva roky. Již 1. února 1946 byl založen Plzeňský rozhlasový orchestr (PRO) – z členů amatérské Plzeňské filharmonie a postupně i z hráčů se zkušenostmi ze Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Praze, pro jehož vysílání získal rozhlas tělocvičnu ve školní budově na Americké třídě. Od roku 1947 sloužila rozhlasovému vysílání i část Rečkova sanatoria ve Skrétově ulici.

Nikdy ne na chvostu

Plzeňský rozhlas hrál v rámci Československého i Českého rozhlasu vždy přední roli. Přitahoval a vychovával osobnosti různých oborů, ke kterým vedle jmenovaných patřili i druhý ředitel Karel Gissübel, ředitel od roku 1968 Vladimír Semrád, skladatelé a folkloristé Zdeněk Lukáš, Zdeněk Bláha a Jaroslav Krček, Jiří Teml, Jan Málek a Jan Slimáček, literáti František Fabian, František Juřička i současní publicisté Jiří Tomáš Blažek, Ondřej Vaculík a nositelka ceny Ferdinanda Peroutky Eva Klausnerová, Jindra Klímová a další. Při druhé okupaci Čech v roce 1968 se stal plzeňský rozhlas znovu baštou svobodného vysílání.
ČRo Plzeň má nejen překrásný exteriér, ale i zachovalý dobový interiér, i když prostory z roku 1946 nemohou plnit potřeby moderního živého vysílání přelomu tisíciletí. Chloubou jsou prostorově a akusticky skvěle řešená velká studia. Činoherní S3 (1350 m3) ale už neslouží dramatické tvorbě, protože rozhlasová potřeba posledních desetiletí nesměřuje k mnohohlasým dramatizacím. Možná ho časem využije Česká televize, která chce také viditelněji vstoupit do regionů.

Cesta Plzeňské filharmonie

Velké hudební studio S1 (1500 m3) slouží stále k natáčení klasické hudby, především v produkci Plzeňské filharmonie, která má ve studiu skvělé zázemí. Plzeňská filharmonie od roku 1993 samostatně hospodaří. Úspěšně přežila léta transformace, v omlazeném složení reprezentuje kvalitu české hudby v zahraničí a vytváří základ koncertního repertoáru v Plzni.
Kvalita čtyř plovoucích studií s odděleným způsobem vytápění a větrání je taková, že ani nízké přelety vrtulníků Letecké záchranné služby k blízké nemocnici nenaruší průběh natáčení. V menších studiích natáčí ČRo Plzeň své kulturní, umělecké a publicistické pořady pro vysílání stanic Českého rozhlasu, neboť ČRo Plzeň připravuje posluchačům denně žánrově pestrou hudební nabídku i původní literární a dokumentaristickou tvorbu. Účast na vysílání stanic ČRo 1, 2, 3 a 6 trvá i nadále, vedle starších bratrů v Brně a Ostravě nejvíce mezi regionálními stanicemi ČRo.

Dobrou stanici tvoří osobnosti

ČRo Plzeň vynikal v každém desetiletí v řadě rozhlasových oborů. Od 50. let to byla především produkce klasické hudby, kdy se v čele orchestru vystřídali skvělí dirigenti jako byli Josef Hrnčíř, Martin Turnovský, Antonín Devátý, Bohumír Liška, Josef Blacký, Jiří Malát, řadu třinácti jmen uzavírá Hynek Farkač. Od 60. let se v ČRo Plzeň začalo stereofonně natáčet v oboru hudby i činohry, v 70. letech zde byla významná elektroakustická laboratoř, ve které se věnovali vážné hudbě takoví autoři jako Miloslav Kabeláč, Karel Odstrčil, Miroslav Hlaváč, Jan Hanuš a Milan Slavický a další. V 80. letech se zde začalo i stereofonně vysílat.
Doktor Gissübel v roce 1947 napsal: „Nová rozhlasová budova bude znamenat i nový rozvoj plzeňského rozhlasu… obsáhne dokonale širokou oblast od Teplic přes Rakovník, Příbram, Strakonice až po Vimperk. Je to téměř třetina Čech. Všechny tyto kraje směřují dostředivě k Plzni. Plzeňskému rozhlasu připadne potom čestná úloha iniciátora a zprostředkovatele vztahů jednotlivých krajů.“ Neplatí tato myšlenka i dnes?

ČRo Plzeň a současnost