Mies van der Rohe a jeho skleněný svět (2012)

Přidal: Přemek |

Březen 2, 2012

Připravil Jiří Kamen.

Natočeno 2012. Premiéra 28. 4. 2012 v rámci pořadu Víkendová příloha (ČRo 3 Vltava).

Lit.: Kamen, Jiří: Mies van der Rohe a jeho skleněný svět. In Čtvrtletník Klubu Vltava 1/2012, s. 36 – 37 (článek). – Cit.: „Chci vytvořit váš vlastní svět. Pracovat na něm od základů až po interiér, okna, dveře, nábytek. Vytvořit nejen základní strukturu, ale i jeho tkáně. Navrhnout váš život. Ne pouze dům, v němž budete bydlet, ale životní styl… Vaše obydlí bude uměleckým dílem, nad kterým budou lidé žasnout.“ (Simon Mawer: Skleněný pokoj)
Pavilon Barcelona, křeslo Barcelona, vila Tugendhat a židle Brno jsou tím největším vkladem, který lidstvu Mies van der Rohe přinesl. Od doby svého vzniku nezestárly ani o vteřinu. (Jan Sapák v předmluvě
k Rozhovorům s Miesem van der Rohe)

Ludwig Mies van der Rohe (†1886), jeden z nejvýznamnějších představitelů funkcionalismu, architekt,
který se držel hesla „kost a kůže“ a kterého zajímal subtilní skelet stavby a průhledný skleněný obal, skrz který je vidět konstrukci, pocházel ze starého kamenického rodu v Cáchách, na trojmezí Německa, Belgie a Nizozemí. Od patnácti let manuálně pracoval, pomáhal otci s výrobou kamenných pomníků. Také otec Adolfa Loose byl kameník! Na rozdíl od Loose, který je autorem proslulého eseje Ornament jako zločin a dalších významných textů, Mies nikdy nenapsal žádnou knihu, traktát, studii, esej ani fejeton. Shodou okolností dva skvosty světové architektury Loose a Miese se nalézají na území České republiky, v Praze a Brně.
Po absolutoriu průmyslové školy navrhoval Mies van der Rohe štukové ornamenty pro továrnu na interiérové dekorace. Architektonické zkušenosti získával v ateliérech předních architektů. Nejdříve pracoval u návrháře nábytku Bruna Paula, později stejně jako Le Corbusier u Petera Behrense. Stal se ředitelem Bauhausu. Společně s jeho dalšími členy Mies hlásal funkcionalismus, upřednostňoval jednoduché geometrické formy a maximální čistotu designu. Forma podle něj měla následovat funkci, budovy tedy měly být funkční a bez výrazných příkras a čistě estetických dekorativních prvků. Účelnost, úspornost, jasnost konstrukce a funkce byly pro něj nejdůležitější priority. Jeho stavby získaly světový ohlas. V roce 1938 odešel na USA. A také v New Yorku, Chicagu a na americkém venkově vytvořil díla patřící do zlatého fondu světové architektury. V šedesátých letech navrhl budovu Nové Národní galerie v Berlíně. Zemřel v roce 1969.
Už na přelomu 20. a 30. let 20. století Mies vytvořil převratná díla: expozici skla, Německý pavilon na Mezinárodní výstavě v Barceloně a vilu Tugendhat pro manžele Tugendhatovi v Brně.
„Mies van der Rohe tu uplatnil princip volně plynoucího prostoru,“ řekla v jednom rozhovoru architektka Iveta Černá, současná vedoucí vily Tugendhat. „Když architekt ukazoval manželům Tugendhatovým první projekt domu, podivovali se, co znamenají ony malé křížky na půdorysu. Byly to později proslavené svazkové sloupy, které jsou ze čtyř pronýtovaných ‚L‘ profilů. Díky tomuto volnému půdorysu mohl architekt otevřít dvě plně prosklené zahradní fasády hlavního obytného podlaží včetně zimní zahrady. Křížové profily použil Mies i v barcelonském pavilonu. Samotný dům je dnes nejen neobyčejně cennou památkou architektonickou, ale i technickou. Je to ‚ocelový‘ dům. Má ocelový skelet, ocelové rámy oken. Na svou dobu byl neobyčejně pokrokově vybaven – najdeme tu elektrické spouštění oken, klimatizaci, fotobuňku při vstupu.“
V případě vily Tugendhat můžeme mluvit o Gesamtkunstwerku. Mies van der Rohe byl nejen autorem projektu vily a konceptu zahrady, ale navrhl nábytek a další designérské prvky v domě. Jeho architektura měla vytvořit spirituální prostor založený na strukturální celistvosti a na kvalitě materiálu.
Mies byl posedlý sklem nejen v případě svých evropských staveb. Ve Spojených státech navrhl mrakodrapy z oceli a skla, například dvojici výškových obytných domů na Lake Shore Drive v Chicagu. Jeho oblíbeným materiálem bylo barevné sklo. Reflexe skleněných ploch byla pro něj v případě skleněných budov důležitější hra světla a stínu. V roce 1930 se v Brně manželům Tugendhatovým narodil syn Ernst. Jeho rodina před nacisty emigrovala nejdříve do Švýcarska a pak do Jižní Ameriky. Ernst se stal významným filozofem, jeho dílo i život jsou spjaty s německou kulturou, i přes neblahou zkušenost jeho židovské rodiny s nacisty. Tugendhatovo uvažování i styl, přísnost hledání v jeho úvahách o fundamentálních otázkách etiky a filozofie výrazně ovlivnila úsporná vizuální zkratka funkcionalistické architektury, úchvatného domu, ve kterém prožil své dětství.
„Nepracuji na architektuře, pracuji na architektuře coby na jazyku a myslím si, že aby existoval jazyk, musí nejdřív existovat jeho gramatika. Pro mne je konstrukce něco jako logika“, pravil v rozhovoru Mies van der Rohe.

Radiodokument