Osudy – Miroslav Doležal 1/5 (2004)

Přidal: Přemek |

Květen 21, 2012

Rozhlasové vzpomínky herce, recitátora a pedagoga. Připravil Alfréd Strejček. Technická spolupráce Ladislav Reich.

Natočeno 2004.

Lit.: anonym: Osudy herce Miroslava Doležala. In web ČRo, květen 2012 (anotace). – Cit.: Miroslava Doležala (1919 – 2009) jsme znali z mnoha divadelních rolí, především těch, které za více než padesát let ztvárnil na jevišti Národního divadla. Ve svých rozhlasových vzpomínkách, které natočil v roce 2004, vypráví o svém dětství a mládí, o studiích a divadelních začátcích, zavzpomíná na slavné herecké kolegy, ale představí se i v jiných než divadelních aktivitách.

Miroslav Doležal se do svého rodného města Bučovic na Vyškovsku velmi rád vracel a nezapomínal na ně. Například v almanachu místního Sokola stojí psáno: „Prkna, která znamenají svět. Na ta jsem prvně vstoupil v bučovické sokolovně, snad v roce 1936. Datum si přesně nepamatuji, ale roli ano. Byl to Franta Cikán, fotbalista, z Wernerovy hry Lidé na kře. Musela to být z mé strany hrůza, kluk, napůl komická role“.

Z Bučovic odešel studovat brněnskou konzervatoř. Na jevišti se objevil v roce 1942 v souboru Komorní hry Radosti ze života v Brně. Působil tam v Českém lidovém divadle a od roku 1945 hrál tři sezóny v brněnském Národním (tehdy Zemském) divadle.

Na jevišti Národního divadla v Praze stanul Miroslav Doležal poprvé 25. června 1948, kdy ještě pohostinsky účinkoval v představení Jan Hus Josefa Kajetána Tyla. Během let ztvárnil řadu rolí, např. Radúze (Radúz a Mahulena), Francka (Maryša), Horatia (Hamlet), Myrtilose (Námluvy Pelopovy), Tantalose (Smír Tantalův), Antonína (Vojnarka), Brahu (Lucerna), starého Mareše (Fidlovačka), Cornelia (Cymbelín), vychovatele (Médeia) aj.

Je pozoruhodné, že od roku 1952 celých dvaadvacet let na Karlštejně ztvárňoval Karla IV. v letních představeních známé Noci na Karlštejně podle Jaroslava Vrchlického. Celkem tu odehrál kolem pěti set repríz. Slavné byly i jeho role v Našich furiantech a Kočičí hře.

S filmaři začal spolupracovat již za protektorátu, poprvé se objevil v melodramatu Za tichých nocí (1940) a poté v několika společenských komediích. Během 50. let hrál především v životopisných národoveckých filmech jako Mladá léta, Mikoláš Aleš, či jiráskovské trilogii Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem. Svou největší a nejslavnější roli doktora Rýdla sehrál v psychologickém dramatu Vlčí jáma (1957) po boku Jiřiny Šejbalové a Jany Brejchové.

Díky svým výrazným hlasovým dispozicím byl předurčen také pro práci v rozhlase, věnoval se recitaci, byl z jedním prvních recitátorů melodramatu Otvírání studánek Bohuslava Martinů. Od poloviny 60. let až do roku 1990 vyučoval hlasovou výchovu na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy. Aktivně se ale věnoval také sportu, byl členem Československého olympijského výboru a po roce 1989 působil i jako odborný asistent Univerzity Karlovy. V srpnu 2000 mu Mezinárodní olympijský výbor udělil cenu Olympijský řád za celoživotní činnost ve sportu.

Radiodokument